Glynn, Jonny: The Seven Days of Peter Crumb

Glynn, Jonny
The Seven Days of Peter Crumb

recenze beletrie zahraniční

Protagonista Glynnova debutu Peter Crumb byl asi kdysi vcelku normální chlapík, který měl ženu a dítě. Pak se ale stalo něco, co z něj učinilo to, s čím se seznámíme hned na prvních stránkách románu: monstrum, které nemyslí na nic jiného než na smrt. Svou i cizí.

Příběh temný jako život sám
Jonny Glynn: The Seven Days of Peter Crumb. Portobello Books, London 2007, 240 stran

Protagonista Glynnova debutu Peter Crumb byl asi kdysi vcelku normální chlapík, který měl ženu a dítě. Pak se ale stalo něco, co z něj učinilo to, s čím se seznámíme hned na prvních stránkách románu: monstrum, které nemyslí na nic jiného než na smrt. Svou i cizí.

Onen určitý člen v názvu románu značí, že půjde o týden, jenž bude mít pro Crumba zásadní význam. Na konci sedmého dne bude, jak si plánuje, mrtvý. A do té doby stihne ještě pár zvěrstev, která čtenáři detailně popíše. Bude kouřit hodně marihuany, stihne napadnout prostitutku, zabít pár lidí a zohavit jejich těla... Že už má nebohé publikum dost? To autora moc nezajímá a své čtenáře drtí celých 240 stran, které román má.

Dalo by se říci bohužel – protože už po pár kapitolách se začne všechno opakovat. Text se pohybuje jen ve dvou základních rovinách: když je Crumb střízlivý (v krátkých větách zpytuje svědomí) a když je pod vlivem (dlouhá, nesouvislá souvětí, jimiž líčí svoje násilnické eskapády). Obojí je snadno předvídatelné a po čase se struktura začne svou jednotvárností zajídat.

Glynn to čtenářům neusnadňuje a snaží se do textu propašovat experimentální prvky. A tak se dočkáme novinových titulků, které zabírají celou stránku; cynik aspoň ocení, že četba rychleji ubíhá. Poslední titulek však zní Viva Crumb – a na konci všichni pochopí, že protagonista proklamovaný cíl nesplní. Katarze v podobě sebevraždy nepřichází, místo toho tu máme novou ikonu nejen bulvárního tisku.

Glynnova snaha šokovat čtenáře naturalistickými popisy mučení Crumbových obětí i dalších nechutností se míjí účinkem. Glynn není Palahniuk a Peter Crumb má k Tenderu Bransonovi či Tyleru Durdenovi pěkně daleko. Styl textu má vzbuzovat zdání perverzní poetiky, založené na vyšinuté mysli hlavního hrdiny; však se taky obálka snaží navodit dojem, jako by Glynn byl následovníkem Johna Fowlese, Martina Amise či DBC Pierra. Ani jedna souvislost není z textu nijak zřejmá.

I samo nakladatelství jako by tušilo, že to tentokrát s nadějným debutem a dírou do světa nemusí vyjít, a tak hlásí, že "vydání románu bude podporovat úderná obchodní a mediální kampaň". Mohli si ušetřit práci: Glynnův román je zbytečný nakladatelský počin.

© Richard Olehla

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 87 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

50%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 1911x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce