Quintreau, Laurent: Hrubá marže

Quintreau, Laurent
Hrubá marže

recenze beletrie zahraniční

Vedení jisté reklamní agentury zasedne k poradě – a v tu chvíli Laurent Quintreau zapíná pomyslný nahrávací přístroj. Po příští dvě hodiny bude sledovat nikoli jednání, nýbrž jen tajené monology všech přítomných. Se samotnou schůzí to vše má přitom jen pramálo společného.

 

Manažerská komedie
Laurent Quintreau
: Hrubá marže, přel. Zdeněk Rucki, Euromedia Group-Odeon, 2008, 128 stran

Vedení jisté reklamní agentury zasedne k poradě – a v tu chvíli Laurent Quintreau zapíná pomyslný nahrávací přístroj. Po příští dvě hodiny bude sledovat nikoli jednání, nýbrž jen tajené monology všech přítomných. Se samotnou schůzí to vše má přitom jen pramálo společného.

Na jednání se rekapituluje, hodnotí a plánuje chod velké firmy, avšak jedenáct rokujících víc než na práci myslí na sebe. Quintreau nechává v jednotlivých kapitolách promlouvat postupně jednu postavu za druhou. Jejich vnitřní monology na sebe navazují, doplňují se, protiřečí si, a postupně se tak skládají portréty všech zúčastněných. Inspirace Dantem je jednoznačná – Quintreau svou verzi cesty od pekla přes očistec až do ráje zdůrazňuje jak pojmenováním tří oddílů knihy, tak i četnými dalšími narážkami, z nichž k nejprůhlednějším patří jméno posledního hlasu, Alighieri. Paralela výčtu neřestí, jak je ve 13. století podal autor Božské komedie, a dnešní společnosti se zdá být prvoplánově laciná, nicméně Quintreauův způsob podání látky o pýše, lakomství, smilství, rouhání, pochlebování, pokrytectví, obžerství a mnoha dalších nešvarech nezní ani marně, ani planě.

Laurent Quintreau sám pracoval jako kreativní pracovník v reklamní společnosti Publicis, což jej opravňuje k sepsání nejen kritické, ale i věrohodné studie daných kruhů. Quintreau „své“ prostředí nejen dobře zná, ale dokáže také zručně vytěžit. Jeho kniha se vyrovná obdobným titulům současných autorů, kteří často zkušenost s výsostným územím reklamních agentur mají také a podobně sázejí na to, že jde o téma stále ještě aktuální, s puncem tajemství a falešného pozlátka – vždyť ne každý z běžných čtenářů měl kdy možnost nahlédnout mezi smetánku mladých, schopných, bohatých, a navíc vtipných kreativců propagujících samé krásné a velmi potřebné věci. K nejznámějším, kdo zpracovali zmíněné téma, patří určitě Frédérick Beigbeder a jeho 99 franků, z těch co také známe česky, pak ještě bezpochyby Benoît Duteurtre. Quintreau je z uvedených tří asi nejzajímavější – prostředí reklamní agentury slouží jen jako pozadí pro svébytné vhledy do povah a osudů jednotlivých postav. Ty jsou možná až šablonovitě výrazně odlišné, a to jak povahami, tak myšlením, vzhledem i zařazením do určité sociální škatulky.

Soudobá společnost je v Hrubé marži vlastně zlá smečka, která nikomu nic nedaruje, na nikoho nečeká a s nikým se nemazlí. Každá z jedenácti postav, ať už to navenek hraje lépe, nebo hůře, je v podstatě ubohá existence – a trable, i když specifické, se vždycky najdou. Oproti vychloubačnému, hulvátskému tónu knihy Beigbederovy, jejímž cílem bylo postihnout jeden pohled na vybraný mikrosvět reklamních dravců, je Quintreauova mozaika spíš o poměrech panujících v kterékoli jiné, běžné firmě, jež dávno přestala být, anebo nikdy nebyla rodinným podnikem, ale profiluje se jako místo velkých bojů: za ziskem, a často spíše za přežitím.

Quintreaua možná inspirovala i jedna z psychologických či personalistických metod vytváření osobnostního vzorce: posuzovaného hodnotí všichni jeho spolupracovníci, tj. nadřízení, kolegové i podřízení. Takové změření kladů i záporů se považuje za důkladné. Hrubá marže je z tohoto pohledu také dobře odvedeným vyhodnocením – pokud se s hlasem některé z postav nechceme ztotožnit, můžeme dát na slova některé jiné. V každém případě se neubráníme pocitu, že po vyslechnutí všech jedenácti zpovědí víme hodně, možná až příliš.

Je to nemilosrdný vhled do manýr, problémů a obsesí lidí, jejichž pozice ve firmě znamená moc, nadřazenost, bohatství – ovšem to vše vždy jen v omezené míře, aby zůstávala touha jít pořád výš, a s ní záhy spojená úzkost ze selhání a pádu. Quintreau dokázal svou světskou komedii zpestřit ještě variantností výrazového rejstříku všech předvedených jedinců – a překlad Zdeňka Ruckého tento rys textu výborně zachovává. Jeho české monology dokonale sednou, stojí na dobře oposlouchaném slovníku psychologicky i sociálně rozrůzněných postav.

V současné francouzské literatuře představuje Laurent Quintreau a jeho Hrubá marže ten proud, který poslušně odpovídá poptávce čtenářů – a té části kritiky, která rozhoduje o literárních cenách. Nelítostná zpráva o současnosti, která lehce šokuje, ukazuje tochu erotiky, trochu vulgárnosti, trochu násilí – i když Quintreau v této doméně zůstává jen v cudné rovině psychického trýznění podřízených.

© Jovanka Šotolová
článek vyšel v kulturním týdeníku A2 32/2008
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky a týdeníku A2

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 118 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Veronika, 14.08.2008 01:03
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Zajímavá kniha, líbila se mi. Jen mě překvapuje, že se žádná recenze nezmiňuje o stylu, kterým je kniha psána - žádné odstavce, ani věty, pouze sled myšlenek oddělený čárkami...Za to by se stálo zmínit - viděla jsem to totiž poprvé.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

51%čtenáři

zhlédnuto 2892x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce