Země světa VII/2008

Země světa VII/2008

recenze beletrie zahraniční

Recenze na slovinské číslo magazínu Země světa (7/2008) a poznámky k psaní o Slovinsku.

Naše psaní o Slovinsku: omyly a mýty
Země světa VII/2008 - Slovinsko

Čím déle se zabývám slovinskou literaturou, kulturou i slovinskými reáliemi obecně, tím častěji narážím na úpornost některých jazykových i jiných obtíží při českém psaní o Slovinsku. A čím víc turistických průvodců a jiné literatury o slovinských reáliích v češtině čtu, tím nabývám zřetelnějšího obrazu zmatečnosti, který v těchto otázkách u nás vládne a přes snahu mnohých odborníků se drží jak nejúpornější plevele.

Vzhledem k obecnému nedostatku materiálů o slovinských reáliích v češtině je např. pro studenty vítanou publikací také nejnovější monografické číslo magazínu Země světa VII./2008, věnované Slovinsku. Tato řada geograficko-turistického časopisu tradičně vyniká solidní úrovní jazykovou, odbornou i fotografickou a patří mezi to lepší, co se u nás dá v této oblasti sehnat.

Slovinské číslo představuje standardně v souladu s pojetím všech čísel několik měst (Lublaň, Maribor, Piran, Ptuj, Škofja Loka, Idrija), přírodních zajímavostí (Julské Alpy, Postojenská jeskyně a Kras vůbec), technických a kulturních zajímavostí (železnice Gorice-Bled, saliny, bývalé doly na rtuť v Idriji, Hřebčín Lipica) a historických zajímavostí (Češi na Sočské frontě, partyzánská nemocnice Franja). K výběru nemám větších výtek, jde o klasické záležitosti, a přesto pro Čechy ne vždy zcela samozřejmé. Trošku škoda je, že jsou opomenuty slovinské hrady a zámky – figurují pouze ve fotografiích: Rihemberk, Predjamski grad a Bled – svůj půvab mají ale také další, např. Kamen, Snežnik, Celje, renesanční Ptuj, Brežice, doleňské Mokrice, Otočec, Žužemberk, v italském renesančním stylu postavené Dobrovo či villa Zemono. V čísle je prakticky zcela pominuta rozsáhlá oblast Doleňska a Bílé Krajiny s řadou klášterů (Stična, Pleterje), poutních kostelů i turisticky zajímavých řek (Krka, Kolpa) či přírodních rezervací (oblast řek Kolpy a Lahinje). Ani zmínka tu není o Korutanech, které jsou však v kontextu celého Slovinska z pohledu zahraničního turisty přece jen pominutelné (snad mi místní odpustí). Stejný osud potkal i Zámuří (zmíněna jen tradice lidových řemesel v Beltincích). Ale znovu podotýkám – nechci být hnidopichem a vytýkat, co v časopise není – oněch 70 stran s bohatou fotodokumentací prostě všechno pojmout nedovolí.

Za zmínku by možná stálo také to, že mnoho Slovinců dnes žije také mimo svou vlast, v Rakousku, Itálii či Maďarsku jako autochtonní menšiny a v řadě dalších zemí – USA, Kanadě, Argentině, Austrálie aj. – jako ekonomičtí a političtí emigranti či jejich potomci. Jádrem prapůvodního osídlení pak jsou dnešní rakouské Korutany, kde nejstarší stopy osídlení náleží také Slovanům, předkům dnešních Slovinců.

Co mě irituje mnohem víc, je zoufalé a často donebevolající zacházení se slovinskými (hlavně vlastními) jmény. V Zemích světa se naštěstí vyvarovali největších ohavností typu „do Ljubljany“, známých z jiných příruček a průvodců, a drží se správného přepisu Lublaň. Rozkolísané je už používání názvů regionů, kde najdete vedle správného českého označení Štýrsko také slovinskou podobu Štajerska (s. 55), dále slovenismy Koroška (55, místo správného Korutany), Prekmurje (53, Zámuří), Primorska (4, Přímoří). Výstřel mimo terč spíše komické povahy je záměna Kranje (město) a Kraňska (region) ve větě o tom, že se Lublaň stala hlavním městem Kranje (s. 21) v našem kontextu zhruba odpovídající vyjádření, že Ostrava je hlavním městem Brna. Mírná schizofrenie v užívání českých a slovinských podob vlastních jmen je patrná např. také v názvech odrůd vín – Laški rizling a Vlašský ryzlink a Renski rizling a Rýnský ryzlink (s. 52 a 56) nebo u vodopádů Slap Peričnik a vodopád Boka (s. 16), přičemž slap=česky vodopád. Ve skloňování je někdy volena přípustná možnost neskloňovat cizí vlastní jméno: proti proudu řeky Soča, otázka je, zda právě v tomto případ není účelnější skloňovat (Soči).

O tom, že pisatelé podobné „zasvěceně“ se tvářící literatury nemají o slovinštině páru, ba ani je nenapadne věc s někým znalým konzultovat, svědčí překlepy Crna jama (místo Črna, s. 28), Otoska jama (m. Otoška, 28), Devin (Děvín, italské Rilkovo Duino, 28), rádo by znalé „to my rozumemo“ místo razumemo (69) a totální úlet je pak srbské Sretan put (70) místo slovinského Srečno pot! Do kategorie vyslovených trapností pak patří zkomolení jmen slovinského prezidenta a premiéra – Danilo Turk (správně Türk) a Janez Jansa (správně Janša, obojí s. 70). Za podivné bezdůvodné opomenutí je třeba považovat také uvedení jen jediného státního svátku (s. 70), na ně jsou totiž Slovinci podstatně štědřejší než náš pracovní kalendář.

Za přednost publikace považuji také vyzdvihnutí zajímavých bodů česko-slovinských vztahů, u nichž jedno z hlavních míst patří slovinskému slavistovi Murkovi, který se však křestním jménem nejmenuje Mitja, ale Matija (s. 4).

Z vyslovených omylů snad kvůli uvedení na pravou míru bych měl uvést Metelkovo město (s. 23) – nejde o město, ale o ulici; freisinský biskup (s. 33) je označen dle svého původu podle bavorského města, v Čechách je používán tvar frisinský/frízinský; Celská hrabata (s. 33) jsou z Celje, lj chápou Slovinci jako jeden foném, proto je třeba j zachovat i v odvozeninách – celjská; město Ptuj není femininum, ale maskulinum (s. 30n.), pravda je, že v tom chybují i sami Slovinci; k názvu moučníku kremske rezine (v pl., s. 41) stojí za to doplnit, že se častěji koupí v cukrárnách pod názvem blejski kremšniti, čeština je zná jako tzv. kremeše, že jsou vynikající s radostí podepíšu – jak na chuť, tak na docílení plnoštíhlosti.

Všech těchto chyb je rozhodně škoda v jinak velmi zdařile připravené publikaci, která v mnoha ohledech Slovinsko představuje vskutku důstojně.

© Aleš Kozár

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 133 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Lenka , 17.08.2008 23:08
Země světa VII/2008
Ani v samém Slovinsku nejsou k sehnání knížky o historii této země, respektive jsem toužila po publikaci shrnující informace o slovenských hradech a zámcích (něco jako u nás píše Durdík), ale nic podobného se mi nepodařilo v Lublani sehnat. A Metelkova mesto je místo, které musí každý turista, nebo... zahraniční student navštívit - nejlépe oblečený do černého. Zdravo
Vložil: josef, 17.08.2008 13:46
Země světa VII/2008
Děkuji za fundovanou recenzi! Hvala za fundirano recenzijo!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

54%čtenáři

zhlédnuto 2586x

Inzerce
Inzerce