Faulks, Sebastian: Peklo pro zvané. James Bond

Faulks, Sebastian
Peklo pro zvané. James Bond

recenze beletrie zahraniční

Nejslavnější tajný agent světa James Bond opět vstupuje na scénu – tentokrát na stránkách románu Peklo pro zvané, jehož autorem je známý britský prozaik Sebastian Faulks. Specifický styl však nečekejte: epigonství se přiznává hned na obálce, na níž stojí, že Faulks napsal příběh "ve Flemingově stylu".

 

Nový starý Bond zve do pekla
Sebastian Faulks ve stylu Iana Fleminga: Peklo pro zvané. Překlad Ivan Němeček. Nakladatelství XYZ, Praha 2008

Nejslavnější tajný agent světa James Bond opět vstupuje na scénu – tentokrát na stránkách románu Peklo pro zvané, jehož autorem je známý britský prozaik Sebastian Faulks. Specifický styl však nečekejte: epigonství se přiznává hned na obálce, na níž stojí, že Faulks napsal příběh "ve Flemingově stylu".

Od dob Muže se zlatou zbraní, po jehož dokončení Fleming náhle zemřel, se o znovuzrození Jamese Bonda pokusilo hned několik autorů, z nichž asi nejslavnější byl Kingsley Amis. Komerční úspěch nikdy nebyl takový, jaký by si Bond zasloužil, a tak se románová zpracování v poslední době proměnila spíše v knižní převyprávění jeho filmových dobrodružství.

Právě pro ty, kteří Bonda znají jen z filmové série, bude Faulksovo Peklo pro zvané (v originále mnohem přitažlivěji pojmenované Devil May Care) pořádným překvapením. Knižní Bond je totiž úplně jiný než jeho filmový protějšek.

Předně se společně s hlavním hrdinou vrátíme zpět do doby, kam situoval své knihy i Fleming. Píše se rok 1967 a geopolitickou situaci ve světě definuje studená válka. Starý dobrý Sovětský svaz, KGB i její brutální pobočka SMĚRŠ (Směrť špionam) je přece jen důstojnější protivník, než všichni zloduši, které scénáristé představili na plátně v posledních filmových bondovkách. Teroristé páchají atentáty kvůli nezávislosti vlasti, když chce agent nahlásit nové informace ústředí, nemá k ruce mobil ani počítač, takže mu nezbývá, než najít telefonní budku kdesi na předměstí Teheránu a doufat, že místní telekomunikační systém je správně přepojí. A nezbytné konspirační schůzky se odehrávají výhradně ve stylových restauracích a barech: z nového Faulkse na nás prostě stejně jako ze starých Flemingových bondovek dýchne atmosféra, která se blíží spíše legendární Casablance než modernímu Casinu Royale.

A ještě jedna věc: na rozdíl od filmu teče Bondovi i jeho spojencům při soubojích krev, lámou se kosti, žebra, čelisti i srdce hlavní ženské hrdinky. Ortodoxní znalce nepřekvapí, že 007 nejenže kouří vybrané značky cigaret a pije značkovou whisky, ale že jeho pohled na svět má k politické korektnosti hodně daleko. V knižní podobě má Bond i vyložené charakterové vady: není vůbec bohatý, takže jej k sázkám o horentní sumy vede kromě zápalu pro královnu a vlast i slabost pro peníze, a na spaní si často musí brát prášky.

Peklo pro zvané je prošpikováno jemnými odkazy na Bondova předchozí dobrodružství – jen málokdo si uvědomuje, že Flemingovy příběhy do sebe chronologicky zapadají. Na začátku tedy Bonda zastihneme na nucené tříměsíční zdravotní dovolené, kterou mu nařídil M po souboji s kubánským zabijákem Franciscem Scaramangou, mužem se zlatou zbraní, a později Bond vzpomíná na své spolupracovníky z minulosti – jeden z nich, bývalý agent CIA Felix Leiter sehraje důležitou roli ke konci románu.

Fabule příběhu je vystavěna na mnohokrát vyzkoušeném principu. První kapitoly slouží jako expozé, v němž Bond vůbec nefiguruje; čtenář ovšem ihned pochopí, že za zdánlivě náhodnou vraždou kdesi na pařížském předměstí stojí rozsáhlý a nebezpečný komplot. Agent 007 si mezitím na dovolené pohrává s myšlenkou, že práci agenta uloží k ledu, stačí však jediný telefonát z MI6 a napínavý příběh, v němž jde o celosvětové drogové spiknutí i lásku jedné ženy (více jich jindy výkonný milovník opravdu v románu nepozná!), v němž jako v každé správné bondovce figuruje odpudivý padouch, kterého pohání vpřed motivace zničit přímo Spojené království (a ne jakousi vágní západní civilizaci), i jeho poslušný bezcitný hlavní zabiják, kde se dočkáme luxusních jídel i vín, přestřelek i sportovního utkání, v němž – jak jinak – jde o hodně peněz, může začít. Více detailů z děje raději neprozradíme, neboť by se recenzenta i list mohly stihnout kletby rozezlených fandů.

Ian Fleming ve svých knihách dopodrobna popisoval nejnovější technické výstřelky, zbraně, letadla i auta, podobně jako historické souvislosti, které Bonda dovedly na nejrůznější exotická místa na zeměkouli. Často si ovšem trochu vymýšlel či se mu do dat vloudila nepřesnost, nebo rovnou chybička. Není divu, Fleming totiž na rozdíl od dnešních autorů neměl možnost ověřit si takřka jakýkoli fakt během několika vteřin na internetu. Ani na tento rys Faulks v Pekle pro zvané nezapomněl: v jednu chvíli M poučuje Bonda o vzdělání hlavního padoucha doktora Gornera a zmíní i univerzitu v litevském Vilniusu, o níž prohlásí, že jde o jednu z nejstarších vysokých škol ve východní Evropě. Což není přesné: tamní univerzita je prostě nejstarší vysoké učení na východ od Krakova.

Ještě pár slov k českému překladu. Bolestí překladů bondovek do češtiny v 90. letech bylo velké množství nepřesností a špatně převedených výrazů – jejich množství v originále klade na překladatele i na redaktora velké nároky. I Peklu pro zvané se dají vytknout určité chyby. Tak například postavy, které v originále neovládají angličtinu dokonale, mluví česky bez problémů. Občas se vloudí i nesmysl: Bond například nechá víno "poválet na kořeni jazyku" (schválně, zkuste si to), ve sportovním klubu je k vidění přehlídka šeků (v originále "checks", správně tedy kostky na oblečení), "sabbatical" (dlouhodobé volno z práce) se tu překládá jako "poznávací dovolená". "Terrine" není zapékací mísa, ale paštika (terina), termín "pátá sklizeň" klasifikace bordeauxských vín nezná. Celkově jde ale spíše o detaily, specifický styl vyprávění bondovek překladatel i díky zkušenostem z minula vystihl zdařile.

Peklo pro zvané není žádné velké umění, ale o to u Fleminga stejně nikdy nešlo. Podstatný je samotný James Bond – a toho se čtenáři dostane pořádná porce.

 

© Richard Olehla
článek vyšel v MFDnes 29.5.2008
na iliteratura.cz se souhlasem autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 87 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 2635x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce