Thomson, Rupert: Kniha zjevení

Thomson, Rupert
Kniha zjevení

studie beletrie zahraniční

Mé knihy se neodehrávají v paralelních světech, říká Rupert Thomson, přesto kritici neustále zdůrazňují právě tohle.

 

Světy Ruperta Thomsona
Rupert Thomson: Kniha zjevení. Přel. Ladislav Nagy, Mladá fronta, Praha 2008, 232 stran

Mé knihy se neodehrávají v paralelních světech, říká Rupert Thomson, přesto kritici neustále zdůrazňují právě tohle.

Ti, kdo znají jeho knihy, nemohou uvěřit, že Rupert Thomson není známější. Má za sebou šest románů, sedmý vyjde letos v dubnu, přesto pokud se s nějakým jeho románem setkáte poprvé, zapůsobí na vás jako zjevení - a tím románem nemusí nutně být Kniha zjevení. Thomson dokáže ale překvapit i ty, kteří ho znají: každá jeho kniha je úplně jiná. „Psaní románů by vždy mělo obsahovat nějaké riziko. Kdykoli píšu nějakou knihu, dostanu se do bodu, kdy mám chuť s tím praštit, kdy se mě zmocňuje pocit, že to, co jsem si vzal na bedra, je moc velký úkol, že je to příliš obtížné. Nyní už však vím, že tenhle pocit je součástí procesu psaní. Kdyby se nedostavil, byl bych nervózní.“

Rupert Thomson se narodil v roce 1955 na jihoanglickém pobřeží. Když mu bylo sedmnáct, získal stipendium na Cambridge, kde studoval středověkou historii a politologii. Po studiích strávil čtyři roky v Londýně, kde pracoval jako reklamní textař. „Vytváření reklamních textů a psaní románů jsou dva zcela odlišné světy. Pokud jsem se však v reklamní agentuře něčemu naučil, pak tomu, že se slovy je třeba šetřit.“ V roce 1982 však dal Londýnu sbohem a zamířil do Itálie, kde začal pracovat na svém prvním románu, který pod názvem Dreams of Leaving vyšel v roce 1987. Thomson pak cestoval od města k městu a střídavě žil v Londýně, Berlíně, New Yorku, Tokiu, Sydney, Los Angeles, Amsterodamu či Římě. V současné době bydlí v Barceloně. „Moje romány jsou ovlivněny řadou různých míst a lidí, které jsem na svých cestách potkal. Například Pět bran pekla je hodně ovlivněných mým pobytem v Austrálii. A kdybych nestrávil nějaký čas v Amsterodamu, patrně bych nikdy nenapsal Knihu zjevení. K napsání Vzduchu a ohně mě inspirovala návštěva v kalifornské Baja v roce 1988.“

Thomson stojí tak trochu stranou hlavního proudu současné britské literatury. Ostatně i většina jeho literárních vzorů nejsou Angličané: Flannery O’Connorová, Gunther Grass, William Faulkner, Patrick Modiano nebo Haruki Murakami. „Knihy, které pro mě nejvíc znamenají, jsou knihy, které mi umožňují vidět svět jakoby poprvé a zároveň mi tak trochu paradoxně překládají cosi, co důvěrně poznávám – prostě jsou to knihy, které nějak zachycují záhadnost a krásu života.“

Svůj první román Dreams of Leaving (Sny o odchodu) vydal Thomson v roce 1987. Ačkoli některé kritiky byly až příliš nadšené, rozhodně šlo o velice slibný románový debut a první z řady Thomsonových románů, které nabízejí čtenáři alternativní realitu. The Five Gates of Hell (Pět bran pekla) z roku 1991 je typickým příkladem syndromu druhého románu – Thomson se pokusil rozvést některé z nápadů a motivů své první knihy, leč nepříliš úspěšně. Návrat do formy zaznamenal Thomson dvěma romány: Air and Fire (Vzduch a oheň) z roku 1993 vypráví trochu podobný příběh jako Oskar a Lucinda Petera Careyho. Děj knihy je situován do Mexika v 19. století, kam se protagonista příběhu vydá se svou ženou, aby zde uskutečnil svůj sen a postavil chrám z oceli. V další skvělé knize The Insult (Urážka, 1996) se Thomson vrací do přítomnosti a nabízí další surreálný příběh: hlavní hrdina je v nejmenovaném evropském velkoměstě postřelen a přijde o zrak. Ten se mu však v průběhu románu začne zázračně vracet, ovšem čtenáři netuší, zda se mu zrak vrací doopravdy, anebo zda si to jenom tak představuje: „Myslím, že síla románu Urážka spočívala hlavně v pokusu zaplnit a prozkoumat propast, jež se otevírá mezi tím, co daná postava vnímá, a objektivní skutečností. V tomto smyslu to byla dost schizofrenní kniha: pod každou větou se skrývala ještě další, neviditelná věta. Zajímá mě vše, co nabízí nový úhel pohledu na každodenní zkušenost,“ říká Rupert Thomson.

Soft (Nealko, 1998) je thriller o uvedení nového nealkoholického nápoje a zároveň satirický pohled na marketingový průmysl. Hlavní hrdina románu Jimmy Lyle spustil originální, byť značně kontroverzní marketingovou kampaň, jež má – jako správná kampaň – změnit chování a návyky spotřebitelů. To ovšem nemohl tušit, co všechno tahle kampaň způsobí a jakou řadu událostí spustí. Román v něčem připomene Martina Amise v jeho nejlepších letech (hlavně romány Peníze a Londýnská pole). Autorův nakladatel Bloomsbury zajistil knize – ostatně v souladu s jejím tématem – dostatečnou popularitu a z románu se stal bestseller. „Bylo cosi nádherně paradoxního na představě, že někdo aktivně propaguje knihu, jež se staví tak kriticky k marketingu. Rovněž musím říct, že můj nakladatel dospěl k názoru, že by mohli jednu z mých knih konečně trochu ‚popostrčit‘, když se Urážka prodávala tak dobře, a to byla úplně bez reklamy,“ vzpomíná Thomson.

Hned o rok později vyšel jeho patrně nejlepší román The Book of Revelation (Kniha zjevení). Hlavním hrdinou knihy je tanečník, kterého unese záhadná trojice žen, která jej sexuálně ponižuje a zneužívá: protagonista musí před ženami masturbovat nebo tančit Labutí jezero přivázaný za řetízek k předkožce. Pod třech týdnech jej ženy bez vysvětlení propustí na svobodu – on však záhy zjišťuje, že návrat k normálnímu životu není možný. Své přítelkyni nedokáže vysvětlit, co se stalo, navíc jej sžírá touha zjistit totožnost svých únoskyň. „K tomu názvu jsem dospěl vlastně oklikou,“ vypráví Thomson. „Dlouho jsem zvažoval název Kniha nahoty... Ale Kniha zjevení znělo úderněji a to se mi líbilo. Taky z toho názvu hned vyrozumíte, že ta kniha je určité tajemství, které bylo léta uchováváno a teprve teď bylo vyjeveno. Takže ta kniha je určitým odhalením v doslovném smyslu slova.“

Zatím poslední Thomsonův román Divided Kingdom (Rozdělené království) nabízí – podobně jako třeba Ishigurova kniha Nepouštěj mě – pohled alternativní Británii, jež byla rozdělena do čtyřech sektorů oddělených ostnatým drátem. V knize Rozdělené království popisuje Thomson snahu vlády navrátit do zemi soulad, harmonii. Vláda to nepochybně myslí s obyvateli ostrova dobře, nicméně jak už to u podobných pokusů bývá, výsledkem je totalita. Vláda dospěje k názoru, že jediným způsobem, jak znovunastolit řád a harmonii je rozdělit zemi do několika sektorů a do nich rozdělit obyvatelstvo: nikoli podle rasy, pohlaví, politických cílů a názorů, ale podle středověkého konceptu tělních tekutin. Sangvinici, cholerici, melancholici a flegmatici jsou tak doslova rozstrkáni po celé zemi, odděleni ostnatým drátem a ozbrojenými strážemi. My v románu sledujeme příběh chlapce, nyní již muž, který byl tehdy oné osudové noci násilím odtržen od své rodiny a nyní se chápe příležitosti a pokouší se z vymezeného místa uniknout. Thomsonovi se ze podařil velice zajímavý kousek: totalitní vláda za dvacet let svého panování dokonale změnila myšlení i paměť lidí, takže většina z nich věří, že hranice jsou „reálné“, tj. že odrážejí stav světa, že země je rozdělena tak, jak má rozdělena být. Navíc tyto hranice jsou vlastně exteriorizací hranic vnitřních, a tak hrdina vlastně cestuje na dvou rovinách: vnější i vnitřní. Jeho cesta ke svobodě je cestou dvojí transgrese.

I v posledním románu Rupert Thomson dokázal, že dokáže neustále překvapovat. Jeho potemnělé romány jsou znepokojivými výpověďmi o křehkosti lidské duše a vratkých základech našeho světa.

© Ladislav Nagy
text vyšel jako doslov ke knize Rupert Thomson: Kniha zjevení. Přel. Ladislav Nagy, Mladá fronta, Praha 2008
na iLiteratura.cz se souhlasem autora i nakladatelství Mladá fronta

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2588x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce