Sputnik Sweetheart
Murakami, Haruki: Sputnik Sweetheart

Sputnik Sweetheart

Haruki Murakami, ikona japonské literatury, otevřeně přiznává, že pop kulturu zbožňuje. Tato obliba také proniká do jeho psaní, a ačkoli aspiruje na seriózní beletristickou tvorbu, lze v něm také najít ozvuky žánrové literatury – nejčastěji se jedná o fantaskní prvky. Proces spojování Murakamiho bytostně charakterizuje.

Pro názornost stačí vzít v úvahu hudební odkazy, které připisuje na okraje svých knih. V jeho pohledu se nachází rocková písnička i klasická skladba na stejné úrovni – obě jsou pro něj stejně krásné a stejně privilegované, aby si zasloužily posluchačovu pozornost. A se samotným Murakamim se to má podobně. Kromě toho, že spojuje japonskou a západní literární tradici (angloamerické romány, antické drama a další),  vyprávěním o touze jako zcela přirozeném prvku života si dokáže podmanit náročného čtenáře i „laika“. A  příběh, stejně jako hudba, je jeden – proto se vypráví pro všechny.

Murakami představuje pro tradiční japonskou společnost individualistu a jak známo, takoví jsou i jeho hrdinové. V útlém románu Sputnik Sweetheart (1999) tentokrát obrátil pozornost k lesbickému vztahu dvaadvacetileté Sumire k majitelce malé firmy Miu, která je o sedmnáct let starší, a navíc vdaná. Seznámí se spolu na svatební hostině a Miu Sumire nabídne, že pro ni může pracovat. Obě ženy spolu také odjedou na obchodní cestu do Evropy, kde ve volných chvílích navštěvují koncerty vážné hudby. Obě ženy spojuje umělecké zaměření, Miu před lety studovala hru na klavír a Sumire se zase touží stát se spisovatelkou, i když od seznámení s Miu prochází tvůrčí krizí. Příběh nepostrádá typického vypravěče v podání přítele Sumire, který retrospektivně nahlíží příběh milostného trojúhelníku (on sám Sumire také miluje). To ho dovede až na malý řecký ostrov, kde pod tíhou událostí začne pátrat po tom, co se přihodilo Sumire, a mimoděk se dozví, jakou minulost v sobě Miu skrývá.

Sputnik Sweetheart nepatří mezi Murakamiho nejúspěšnější romány jako Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží, ale to neznamená, že by byl méně čtivý. Murakami je spíš v dobrém, než ve zlém mistr spisovatelského řemesla. Fantaskní prvky se tentokrát spojují s detektivním pozadím příběhu a autor se uchyluje k variacím na sebe samého: Některé okolnosti vyprávění čtenář zná z předchozích románů, nápadná je též shoda psychických obrazů postav. Sumire se podobá Midori z Norského dřeva, vypravěč zase Tóruovi ze stejného románu. Stejně jako Midori znamená v japonštině označení pro zelenou barvu, Sumire zase pro fialovou, vypravěč, ačkoli miluje Sumire, spí podobně jako Tóru s jinými ženami a tak by se dalo pokračovat. Murakamimu to ovšem nebrání ve vyprávění originálního příběhu, který je podbarvený elegantně vyjádřenou metaforou ukrytou v názvu knihy: Sumire obdivující Kerouakovy romány je jako družice Sputnik, neboť putuje vesmírem po vytyčené trajektorii, aby minula nejdůležitější setkání svého života.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Philip Gabriel, Vintage Books, London, 2002, 229 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

kenny52,

Pokud se nepletu, v anglickém překladu se Fialka jmenuje nepřeloženě Sumire, což je chyba. V českém překladu Tomáše Jurkoviče je správně Fialka, neboť hlavní představitelku knihy pojmenovala její matka po Mozartově písni Fialka, německy Das Veilchen.

Jura,

Teď mě napadlo (mělo mě to napadnout trochu dřív, ale moje čeština asi trochu zarezla), že ona ta "sumire(iro)" by se možná do češtiny dala přeložit spíše jako "fialková" (než jako "fialová"). Takový překlad by možná byl českému mluvčímu/čtenáři bližší, a bližší i významově... A ušetřil by snad i moje sáhodlouhé výlevy :o///. Příště se budu víc snažit :o)))...
Každopádně ještě jednou děkuji za tuto báječnou rubriku a kvalitní články.

Alena Adámková, redaktorka,

Nelze než s Vámi souhlasit. :-) Děkuji za zajímavý příspěvek do diskuze a těším se na Vaše další postřehy a připomínky.

Jura,

Děkuji za zajímavé info. Bohatost japonského lexika týkajícího se barev je mi známa (téma samo o sobě je s ohledem na diskontinuitu jazykového znaku a sémiologické teorie jazykového členění kontinuálního barevného spektra zajímavé samo o sobě). Podle Seidži Koikeho (např. "Gendai nihongo bunpó njúmon", 2002) stará japonština v podstatě operovala jen se čtyřmi barvami - "kuro", "širo", "ao" a "aka", což dokazuje bohatostí paradigmat právě u těchto barev, ve srovnání s jinými.
Problematika pojmenování barev je asi komplikována i tím, že prostým připojením "iro" lze v japonštině vytvářet barvy v podstatě libovolně (např. "ča-iro", "mizu-iro" aj.). Výrazy pro barvy se tak tvoří v podstatě metonymicky (v češtině by snad podobný případ byl např. "růžová" - barva růží aj.), a toto platí pro většinu výrazů pro barvy.
Tedy tak jako "murasaki (šikibu)" může též mj. označovat rostlinu (Callicarpa japonica, a propos, profesor Fiala překládá jméno paní Murasaki v Příběhu prince Gendžiho jako "paní Fialka"), může i "sumire (iro)" metonymicky označovat barvu. Nicméně jsem přesvědčen (mj. s ohledem na "kusa-kanmuri" ve znaku, jímž se "sumire" zapisuje), že prvotní význam výrazu "sumire" je fialka, coby rostlina (což ostatně dokazuje i to, že ve velkém slovníku Kodanša je onen význam "zkrácenina pro sumire-iro" uveden až jako třetí). Jelikož autor článku nejspíš tyto zdroje nepoužil, domníval jsem se, že v textu šlo o vliv angličtiny, a že jméno Sumire má být vztaženo spíše k fialce než k fialové barvě (komplexnosti sémiotického systému japonštiny jsem si však na tomto místě vědom, jde zde tedy z mé strany spíše o spekulaci).

Alena Adámková, redaktorka,

Děkuji Vám za připomínku a za pozorné čtení článku. Autor japanolog není. Máte pravdu, že sumire je v japonštině především fialka. Nicméně existuje také výraz sumire iro, který označuje fialovou barvu. Lze jej však zkrátit na sumire, jak se můžete dočíst např. v encyklopedii Daidžisen, rev. Macumura Akira, Šógakukan, Tókjó 1995, str. 1445. Murasaki, nebo také murasaki iro(sinojaponsky šišoku), označuje spíše nachovou nebo purpurovou barvu. Aby toho nebylo málo japonština zná, kromě midori, ještě jeden výraz pro zelenou - ao (znamená však také modrou).

Jura,

Nevím, zda je autor příspěvku japanolog, ale dovolím si drobnou poznámku. Sumire v japonštině neoznačuje fialovou barvu (tou by byla nejspíš "murasaki"), ale fialku (květinu)... K této drobné nesrovnalosti možná došlo překladem z angličtiny, kde "violet" znamená jak fialovou barvu, tak fialku (violku vonnou)....