Proulx, Annie: Ostrovní zprávy

Proulx, Annie
Ostrovní zprávy

recenze beletrie zahraniční

Annie Proulxová je tak trochu nenápadná hvězda americké literatury. V České republice vycházejí její knihy docela bez povšimnutí, ačkoli podle jejích námětů se točí úspěšné filmové adaptace.

Průzračné charaktery postav Annie Proulxové na samém konci světa
Annie Proulx: Ostrovní zprávy. Překlad Josef Moník. Vyšehrad, Praha 2008, 341 stran

Annie Proulxová je tak trochu nenápadná hvězda americké literatury. V České republice vycházejí její knihy docela bez povšimnutí, ačkoli podle jejích námětů se točí úspěšné filmové adaptace. Nejslavnější z nich, milostný příběh o vztahu dvou kovbojů Zkrocená hora, byla natočena podle stejnojmenné povídky. Tou si Prouxová získala mediální slávu, ovšem literární vavříny dobyla mnohem dříve. Po dvou sbírkách povídek dostal roku 1992 její románový debut Pohlednice Faulknerovu cenu amerického PEN klubu a hned roku následujícího vyšel druhý román Ostrovní zprávy, jenž byl oceněn americkým literárním Oscarem: Pulitzerovou cenou.

Je běžnou praxí, že američtí autoři situují děj svých knih povětšinou do velkoměst typu New Yorku, Los Angeles či Chicaga. Jen málokdy zbývá místo na maloměsto, a pokud už se odhodlají prozaici vydat na venkov, často skončí hned na východním pobřeží v Nové Anglii – tedy v krajině, kterou člověk už dávno obydlel. Proulxová je jiný případ: pro své prózy si vybírá odlehlé, liduprázdné lokace, v nichž vládne tvrdá, leckdy drsná a nehostinná, ale nádherná příroda, již zalidňují vyhraněné lidské typy, které netrpí pózami obyvatel měst. Ostrovní zprávy zavedou čtenáře na jedno z nejnehostinnějších míst na světě – na východní pobřeží kanadského Newfoundlandu.

Ony zprávy z titulu knihy (v originále shipping news) jsou záznamy příjezdů a odjezdů lodí z newfoundlandské zátoky Killick-Claw, kam ze slunné Virginie přesídlí hlavní hrdina příběhu Quoyle. Silně obézní, avšak dobrosrdečný protagonista se tu vzpamatovává ze ztráty milované manželky Petal, která zahynula při autohavárii. Jenže smrt ji zastihla na útěku před rodinou – Petal totiž byla vyhlášená nymfomanka. Zlomený Quoyle odjede s tetou Agnis a dvěma dcerkami na daleký Newfoundland, kde začne rekonstruovat starý rodinný dům – a s ním postupně odkrývá i tajemství celé rodové historie, překvapivě plné rvaček, křiváctví, incestu a šílenství.

Quoyle neměl v životě s oceánem nic společného, ale na Newfoundlandu je jím obklopen (do města místo autem jezdí raději na člunu), takže mu nezbývá, než se rychle učit. Občas to jde ztuha, Quoyla to stojí spoustu peněz a jednou, když se mu převrátí špatně zkonstruovaná loďka, málem i život. Postupně si však na drsný život zvykne a v místních novinách, kde dostane na starost zpravodajství o provozu v přístavu, nakonec udělá díky námořním zprávám kariéru. Prázdnota v Quoylově srdci po Petal sice nikdy úplně nezmizí, téměř zacelit ji však dokáže podobně životem zkoušená Wavey, která se stará o postiženého syna. A na konci nechybí pochopení tajemství smrti ani jedno zázračné zmrtvýchvstání.

Na první pohled by se zdálo, že jde o milý, úsměvný příběh o muži, který musel jít až téměř na konec světa, aby, řečeno frází, našel smysl života. Jenže u Proulxové to není tak jednoduché. Většina zvratů a často i osobních tragédií se odehrává jaksi skrytě, jen v nitru jednotlivých postav. A tak se čtenář jen tak mimochodem dozví, že teta Agnis je lesba – na rozdíl od Quoyla, jenž nikdy nezjistí, že Warren byla žena a ne muž.

Ani úžasná přírodní scenérie není žádná idylka. Newfoundland v podání autorky sice není žádný Detroit, kde by docházelo k přestřelkám gangů, ale i tak se v knize objeví jedna mrtvola. Obvykle však v Killick-Claw jde o méně závažné prohřešky, o nichž v Quoylově plátku Gammy Bird tak rádi píší: řeší se tu černá skládka rybích vnitřností v přístavu, srážka rybářského člunu s ledoborcem či krádež auta, které skončí v zálivu. A Proulxová přidává bonus: místa, na nichž se tyto přestupky odehrávají, mají kouzelná jména. Posuďte sami: když jednou mladík ukradne postupně kolo, motorku a auto, pronásleduje jej policie postupně přes místa s názvy Lost All Hope, Bad Fortune, Never Once a nakonec Joy In The Morning.

Nehostinný, větrem, deštěm a sněhem sužovaný kus země působí u Proulxové jako zvětšovací sklo, pod nímž je lépe vidět charakter lidí. Dnešní svět, plný nových technologií a odcizení, sem zatím nedospěl, i když ústup starých osvědčených zvyků je znát i tady. Rybolov už není, co býval, a posledním rybářem, který má povolenku na lov humrů, je majitel Gammy Birdu Jack Buggitt, který jej odmítá předat synovi. Staré odolává z posledních sil novému a ví, že svůj boj brzy prohraje; přesto není možné střet vzdát jen tak.

Na jakou stranu konfliktu se kloní autorčiny sympatie, je zřejmé z úžasných popisů nádherných přírodních scenérií Newfoundlandu i z již zmíněného zázračného oživnutí jedné z postav. Annie Proulxová je ze starého světa a píše příběhy čisté jako voda v zálivu v Killick-Claw. A v dnešní záplavě městských románů podobně osvěžující.

© Richard Olehla

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 97 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

80%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 2174x

katalogy

štítky k článku

Inzerce