Powers, Richard: Stopy paměti

Powers, Richard
Stopy paměti

recenze beletrie zahraniční

Jak víme, kdo jsme? Je to, co vidíme, pravda, nebo optický klam? Takové otázky si běžně neklademe. Stačí však jedna nehoda a svět už není, co byl dřív.

Nesnesitelná lehkost bdění
Richard Powers: Stopy paměti. Překlad Petra Diestlerová. Euromedia Group – Odeon, Praha 2008, 528 stran

Jak víme, kdo jsme? Je to, co vidíme, pravda, nebo optický klam? Takové otázky si běžně neklademe. Stačí však jedna nehoda a svět už není, co byl dřív.

Takových mužů jsou ve Spojených státech desetitisíce. Třicátník Mark je opravář strojů na jatkách v jednom maloměstě v Nebrasce. V práci má dva dobré kamarády, s nimiž si čas od času vyrazí do hospody na pár piv a prohání se po opuštěných okreskách v pečlivě vyladěném pick-upu. Životní partnerku nemá a ani po ní netouží. Splácí montovaný domek, na který je patřičně pyšný. Píše se rok 2002 a 11. září doléhá i sem: Mark i jeho kamarádi se přihlásí do Národní gardy. A pak se to stane. Jedné mrazivé noci Mark havaruje. Jeho auto vylétne do pole, kde se převrátí na střechu. Na vozovce zůstaly stopy po třech brzdících vozech, ale svědky podivné havárie se nedaří najít. Když se Mark probudí na nemocničním lůžku, leží vedle něj na nočním stolku podivný vzkaz. Kdo je jeho autorem? A jakou úlohu ve všem hraje terapeutická dobrovolnice Barbara? Tajemství Markovy havárie ovládá děj až do závěru.

Boj o bratra a o ptáky
Potud by se mohlo zdát, že jde o běžný příběh s detektivní zápletkou. Mark však při nehodě neutrpí jen zlomeniny a zhmožděniny. Následkem úderu do hlavy mu oteče mozek, a i když po procitnutí z kómatu vše vypadá jako předtím, Mark začne trpět vzácným onemocněním, Capgrasovým syndromem. Postižený má pocit, že někdo z jeho blízkých - v případě Marka jde o sestru Karin - byl v době jeho bezvědomí nahrazený dvojníkem či robotem. Ostatní přitom bez obtíží poznává. Tvář milované osoby vyvolá vzpomínku, ne však cit. Fakt, že se nedostaví žádné citové potvrzení, způsobí zmatek v pacientově mysli, jež si jej dokáže vysvětlit jen falešným rozumovým argumentem. Následkem toho vznikají divoké konspirační teorie a pocity paranoie. Markův ojedinělý syndrom přijede do Nebrasky zkoumat i Gerald Weber, autor tří knih o poruchách lidského vnímání. Zoufalá Karin, již Mark obviní, že je naklonovanou vládní agentkou, k němu napře veškeré naděje. Powersův román lze číst jako velkou případovou studii fascinujícího poškození mozku nebo jako detektivní thriller. Autor však do svého příběhu vkládá ještě další roviny. V městečku, kde se příběh Stop paměti odehrává, se za celý rok nestane nic - kromě jediné pravidelné události. Každé jaro se u řeky Platte shromažďují statisíce jeřábů kanadských, kteří zde dělají přestávku na cestě z Mexického zálivu do hnízdišť vysoko na kanadském severu.

A právě pro ně chce místní konsorcium developerů vystavět vesnici, v níž by bylo vše při ruce: ptáci i jiná zábava. Po zbytek roku by pak zařízení sloužilo jako konferenční centrum a časem i jako obrovský akvapark. Budovatelským plánům dravých investorů, zastoupených Robertem Karshem, se snaží postavit ekologická iniciativa Útočiště, již ztělesňuje vegan Daniel. Mezi oběma těmito muži se zmítá Karin; boj o návrat bratra za znovushledání je tak zároveň i bojem mezi hrubou ekonomickou silou a snahou o udržení křehké rovnováhy.

Nostalgie po starých časech
Ústředním tématem románu je paměť a lidská schopnost ji udržovat a měnit. Na paměti, subjektivním záznamu minulosti, stojí veškeré sociální vazby - když nevíme, kdo jsme a s kým se známe, nedokážeme existovat. Ani ve společnosti, ani sami před sebou.

A také je třeba myslet na to, do jaké doby Powers svůj román situoval. V měsících po 11. září ovládla Ameriku kromě bojechtivosti i nostalgie po starých časech, v nichž bylo vše jasné a předem dané. Ovšem oproti jiným dílům, jež se této tematice věnují, nevyplývá existenciální nejistota přímo z geopolitické nerovnováhy, ale z prostého faktu, že po prožitém traumatu, ať je celonárodního nebo osobního rozsahu, si nemůžeme být jisti, že to, co si myslíme a vidíme, je skutečné. Jak píše Powers: „Být bdělý, vědět a pamatovat si: nesnesitelné.“

© Richard Olehla
článek vyšel v MFDnes 23. 8. 2008
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 70 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 2574x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce