Šindelka, Marek: Chyba

Šindelka, Marek
Chyba

recenze beletrie česká

Přechod k próze nebývá pro člověka s poetickým viděním lehký a skýtá četná úskalí. U Chyby lze však s konstatovat, že se z nadějného básníka stal prozaik nejmladší generace, který je opravdu hodný toho jména.

 

O Chybě Marka Šindelky
Marek Šindelka: Chyba. Pistorius & Olšanská, Příbram, 192 stran
 
Jak spolu souvisejí příběh o pašerákovi květin Kryštofovi a název prózy Chyba? Jestliže se pod pašováním květin míní obchod s ohroženými druhy a jejich nelegální přepravování z kontinentu na kontinent, pak lze chybu pochopit nejenom v souvislosti s porušováním zákona, ale i problémem v ekologickém systému. Anebo může být chyba zaklíněna v hlavě umírajícího Kryštofa, kterému v okamžicích smrti pod invazním rojem bolševníků probleskne vzpomínka na rané dětství, v němž ho matka varovala před tímto nebezpečným druhem rostlin. Z důrazného varování se zrodily zveličelé představy o květinách, jejichž silou byl Kryštof jako kluk uhranutý – což ho později nepřímo nasměrovalo k volbě neobyčejného povolání. Další chyba se v sérii provázaností objevuje v situaci, která vede ke klukovské křivdě: Kryštofův kamarád Andrej mu nechce půjčit tajně přechovávanou pušku, protože je ještě na ni moc malý. Klukovské spiklenectví utržilo šrám, který jednou pro vždy rozdělil jejich cesty. A další chyba: Kryštof se rozhodne získat jedinečnou rostlinu pro ruského kupce, čímž zasáhne do příběhu staré japonské legendy a stane se jako oběť jeho součástí. To jsou pochopitelně jenom některé klíčové okamžiky, k nimž lze význam názvu této prózy vztáhnout. Na provázanosti chyb, o kterých můžeme spekulovat, si také lze uvědomit zákonitost následků a příčin, pro něž je charakteristické, že se dějí bez jednoznačně zlých pohnutek. Příběh Chyby je rozplétán se stejnou nutkavostí jako ve čtivé detektivce, a ta se nakonec přerodí ve fantaskní vyprávění. 
 
O obsahu nové knihy nelze mluvit přímo, aniž bych neprozrazoval její tajemství, a navíc to není ani účelem tohoto článku. Proto se od něj naráz odvraťme a vykročme, nikoli bezúčelně, od pólu opačného – od biografie autora. Marek Šindelka získal za svou prvotinu Strychnin a jiné básně Cenu Jiřího Ortena (2006), tedy nejprestižnější ocenění pro mladé tvůrce. Letos se přihlásil s další knihou, která je svého druhu rovněž debutem. Přechod k próze nebývá pro člověka s poetickým viděním lehký a skýtá četná úskalí. U Chyby lze však s konstatovat, že se z nadějného básníka stal prozaik nejmladší generace, který je opravdu hodný toho jména. A mám dokonce pocit, že próza svědčí Marku Šindelkovi o něco víc než básně. I když Chybu nemohu neoznačit za ranou prózu, přesto je pro mě v pohledu na současnou českou beletrii výjimečná. Už dlouho se mi totiž nestalo, abych se do knihy s takovou chutí začetl. Může se to zdát jako banální hledisko, ale vypravěčský výkon se zdá být u této prózy určující.
 
Potíže s Ninou a drobnosti 
Chyba ovšem není próza, která by se při reflexi obešla bez výhrad. Za nejzávažnější prohřešek považuju nedotaženou postavu Niny, pozdější manželku Andreje, do které je Kryštof od svého dospívání zamilovaný. Tato postava také funguje jako spouštěcí mechanismus tragédie, která nasměruje Andreje k osudovým činům. Nina jako postava je ovšem příliš ponechána v pozadí, motiv jejího konání je psychologicky špatně motivovaný a v kontextu leckdy nápaditého a důkladně fabulovaného příběhu neobstojí. Signifikantní je také to, že ji autor nenechá mluvit, Nina se vyjadřuje výhradně zprostředkovaně, což čtenář (absenci její řeči) nejvíc pocítí během společné večeře, když Kryštof  už jako pašerák květin Andreje navštíví.
 
Marek Šindelka důvěřuje svému příběhu. Někdy se neúmyslně, jakoby z dálky dotkne výrazných motivů z jiných slavných knih, nicméně, lapidárně řečeno, nehledá ve vyprávění vědu, nestaví ho od ideje formy, kterou chce naplnit slovy, naopak líčí události přirozeným způsobem, který nepostrádá talent a zdravou dávku odvahy, zejména ve stylové rovině. Obrazná pojmenování jsou ovšem víc sugestivní v próze samotné – vedle ní se v textu objevují veršované pasáže, které lze pochopit zčásti jako Andrejovy monology a zčásti jako rituální zaříkávání, které slovy zpodobuje koloběh světa předváděný v mýtu. Básnická licence ovšem někdy sklouzává k detailům, které destruují mimotextovou realitu, jakkoli většina z nich její obraz skrze vyjádření posiluje (týká se to zejména fantaskních oddílů Andrej a Květina). Kvůli těmto škobrtnutím (a nedotažené linii s Ninou) hodnotím prózu jako ranou. Zároveň mám pocit, že by nemuselo v případě Chyby zůstat jenom u knihy, neboť zejména první ze tří částí (Kryštof) mi přišla jako dělaná pro přepis do filmového scénáře. Svět květin v knize vytváří specifický prostor a připomíná ajvazovský skrytý svět, „druhé město“, které může vidět pouze ten, kdo ho vidět chce – otevírá se neodbytnému zájmu o něj. (A ačkoli je v knize exponováno ekologické téma, nikdy nepřekročí hranici únosnosti, jinými slovy se přes jeho přítomnost text nestává agitačním letákem Strany zelených.) Na závěr snad jen tolik, že v otisku do české literatury pro mě Chyba nabývá podobného významu jako Paměť mojí babičce od Petry Hůlové: čtivá próza od talentovaného tvůrce.

© Petr Vaněk

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 107 čtenářů.

Diskuse

Vložil: bára g, 19.11.2008 09:09
Šindelka, Marek: Chyba
díky. jen mi moc v této souvislosti nesedí slůvko SEBEubližování, kdybych si sebeubližovala, plácala bych si ten make up a podobné věci na obličej SAMA, nebo jde o sémantický posun, který mi unikl?
Vložil: Radek, 14.11.2008 15:50
Šindelka, Marek: Chyba
:-)To je dobře...Už jsem si myslel, že máte ráda sebeubližování. Jinak gratuluju k nominaci na Ortena.
Vložil: , 11.11.2008 22:33
Šindelka, Marek: Chyba
mily radku,nase generace mela vzdy vysoke cile,i pres vrstvy make upu..diky za odpoved,zdravim,pet dni nemyta a zpocena z hor...
Vložil: radek, 01.11.2008 22:05
Šindelka, Marek: Chyba
Milá Báro,nevím co je "Vy a tam", ale když jsem Vás tuhle zahlédl ze stránek listopadového Cosmopolitanu jako Fun Fearless Female, s naplácaným obličejem Garnierem, věděl jsem to ještě méně. Každopádně se článek jmenuje Šokuje psaním, tudíž jsem rád "vaše"nejmladší spisovatelská generace,jak se sama... zařazujete, má vysoké cíle.
Vložil: bára gregorová, 25.10.2008 18:27
Šindelka, Marek: Chyba
milý radku,pravděpodobně patřím do té skupiny, kterou považujete za "Vy a tam", ale co naděláte, Čechy jsou malá země a neznat se v branži zkrátka a dobře moc nejde!včerejší čtení marka šindelky bylo moc příjemné, těším se na text v celku,přestože zatím nevím,co přinese,zdali více pozitiv nebo připomínek,... úryvky však naštěstí slibují více než jen slohovku gymnazisty nebo ročníkovku studenta žurnalistiky. takže, "Pro Boha"... buďte v klidu a rád,že tady konečně vzniká něco jako nejmladší spisovatelská generace, do níž už nepatří jáchym topol a jeho vrstevníci
Vložil: pv, 25.10.2008 11:37
Šindelka, Marek: Chyba
Milý Radku, 1) nepochopil jsem, kde je to tam a kdo jsou ti oni, 2) proti mistrům formy nic nemám, naopak, 3) příklad by měl být podle mého názoru jednoznačný, explicitní, aby se každý chytl – nesrovnávám tyto dvě knihy po textové stránce, pouze knize přeju úspěch, zasloužila by si ho, 4) poslední větě... nerozumím, a jelikož jste si položenou otázku zodpověděl sám, nevidím důvod, proč na ni odpovídat. S pozdravem Petr Vaněk
Vložil: Radek, 24.10.2008 22:51
Šindelka, Marek: Chyba
Pro Boha...Vy se tam fakt čtete navzájem. Ale pozor na ty "formálně vytříbené autory",chybí jim totiž akutně obsah! A příměr k Hůlové? Existuje snad hloupější a neplodnější příklad? Chtělo by to více nej-prestiže, nej-nadání, prostě nej-víc vlastních myšlenek, co myslíte?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

56%čtenáři

zhlédnuto 2978x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce