Turecko na Frankfurtském knižním veletrhu (2008)

Turecko na Frankfurtském knižním veletrhu (2008)

aktualita beletrie zahraniční

Turecko bylo letos čestným hostem veletrhu a pojalo to jako příležitost prezentovat se v tom nejlepší světle a zlepšit svůj image při přístupových jednáních s EU. Podtitul turecké prezentace byl „Turecko ve všech svých barvách“ a organizátoři se opravdu snažili, aby jejich vystoupení působilo co nejpestrobarevněji.

Turecko na Frankfurtském knižním veletrhu

O Frankfurtském veletrhu již psala řada českých periodik, proto se zde omezím spíše na několik osobních dojmů z prezentace Turecka na veletrhu.

Turecko bylo letos čestným hostem veletrhu a pojalo to jako příležitost prezentovat se v tom nejlepší světle a zlepšit svůj image při přístupových jednáních s EU. Podtitul turecké prezentace byl „Turecko ve všech svých barvách“ a organizátoři se opravdu snažili, aby jejich vystoupení působilo co nejpestrobarevněji. V sále ve zvláštním fóru byly v prostém, ale barevném a vcelku nápaditém uspořádání vyvěšeny obrovské plakáty předních tureckých spisovatelů od 19. století (tedy od doby vzniku moderní turecké literatury) a v různobarevných poličkách pak vyrovnány desítky tureckých literárních děl i jejich překladů do řady jazyk a množství odborných i populárně-naučných publikací o Turecku.

Stojí za povšimnutí, že se mezi plakáty spisovatelů na čelném místě objevil i Mehmed Uzun, nejslavnější moderní kurdský spisovatel v Turecku, jehož pohřbu v rodném Diyarbakıru se nedávno zúčastnily tisíce Kurdů. Naopak poněkud překvapivá byla takřka úplná absence klasické turecké (osmanské) literatury – zdá se, že tady ještě poněkud přežívá přezíravý postoj vůči „arabsko-perskému“ dědictví.

V přidružené výstavce dokumentující vývoj turecké literatury se naopak objevily reprinty vybraných středověkých textů, popisky k osmanským básníkům i osmanské miniatury a poněkud překvapivě rovněž panely vyzdvihující přínos Arménů, Řeků a Židů pro formování moderní turecké literatury. Štěstím asi bylo, že výstava byla z větší části organizována nezávisle na turecké vládě a autoři tedy měli možnost zařadit do ní i menšiny a tabuizovaná témata (v poličkách na fóru tak bylo kupodivu možno nalézt i knihy k arménské genocidě); ostatně jak jsem se doslechl z kuloárů, některé prezentace turečtí politici unesli jen se skřípěním zubů.

Vedle Turků si ale na veletrhu své stánky zřídili i Kurdové a tady padla kosa na kámen – při jednom menším incidentu (možná až trochu příliš medializovaném) se skupina Turků pokusila na kurdském stánku zničit mapu ukazující kurdské oblasti. Podobně rozpačitě vyzněl projev prezidenta Abdullaha Güla. Gül v něm mluvil o toleranci a otevřenosti Turecka ke všem kulturám, načež následovalo vystoupení Orhana Pamuka, který naopak mluvil o sílícím nacionalismu a potlačování svobody slova v Turecku. Oba se sice na sebe mile usmívali (a Gül – jako by snad Pamuka vůbec neposlouchal – prohlašoval, jak je Turecko na Pamuka hrdé), ale „každý si asi myslel svoje“, jak trefně poznamenaly Frankfurter Allgemeine.

Turecko pojalo svou prezentaci opravdu ve velkém a neomezilo se jen na prostory samotného veletrhu. Autorská čtení, promítání filmů, hudební vystoupení, výstavy obrazů a historických artefaktů probíhaly po celém Frankfurtu, a to již prakticky od března. Za zmínku stojí např. výstava osmanských kaftanů a nádherných miniatur Levního, osmanského malíře z přelomu 17. a 18. století, v Museum für Angewandte Kunst.

Pro milovníky turecké literatury byla ale největším zážitkem nepochybně autorská čtení, na něž přijely snad všechny velké osobnosti současné turecké literární scény jako romanopisci Orhan Pamuk, Murathan Mungan, Nazlı Eray, Latife Tekin, Murat Uyurkular, İhsan Oktay Anar, Nedim Gürsel, Elif Şafak nebo Sema Kaygusuz a básníci Hilmi Yavuz, Ataol Behramoğlu, Bejan Matur aj. Švýcarské nakladatelství Unionsverlag se při té příležitosti blýsklo svou Tureckou knihovnou (Türkische Bibliothek), zatím nejrozsáhlejším projektem překládání turecké literatury vůbec.

Potěšitelný byl rovněž zájem o překladatele, kteří měli na veletrhu vlastní centrum. Diváci mohli vidět překladatele přímo při práci – v koutě trefně nazvaném „Der gläserne Übersetzer“ (Skleněný překladatel) se každý den střídalo několik překladatelů a na obrazovkách nad nimi se pak jednak objevoval originální text, na němž daný překladatel pracoval, jednak mohli diváci na další obrazovce sledovat jejich způsob práce s textem. Podobně zajímavé byly diskusní panely s překladateli jako třeba vystoupení překladatele Gerharda Meiera (přeložil celou řadu tureckých románů, včetně např. překladatelsky dosti nevděčného Vzteku Murata Uyurkulaka), panel o situaci tureckých překladatelů či setkání překladatelů Orhana Pamuka do různých evropských jazyků organizované nadací Literature Across Frontiers.

 

© Petr Kučera
 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2790x

Inzerce
Inzerce
Inzerce