Saviano, Roberto: Gomora 1

Saviano, Roberto
Gomora 1

recenze beletrie zahraniční

Kniha, která svým svědectvím překročila práh mlčení a lhostejnosti a která překotným tempem dosahuje vysokých stupňů prodejnosti v desítkách zemí světa, vyšla po dvou letech také v českém překladu.

Roberto Saviano: Gomora, z italského orig. Gomorra přel. Alice Flemrová, Paseka, Praha–Litomyšl 2008, 272 stran

Kniha, která svým svědectvím překročila práh mlčení a lhostejnosti a která překotným tempem dosahuje vysokých stupňů prodejnosti v desítkách zemí světa, vyšla po dvou letech také v českém překladu. Investigativní publicista a neapolský rodák Roberto Saviano prostřednictvím svého díla promlouvá o alarmujících událostech posledních let, na jejichž základě definuje podobu největší a nejkrutější zločinecké organizace v Evropě, popisuje mechanismy fungování a globální důsledky jejího působení. Gomora přináší jednoznačnou výpověď o obrovské moci a vlivu camorry na italskou, evropskou i světovou ekonomiku, zároveň poukazuje na spojení klanů s politickou sférou a na mimořádnou krutost při prosazování vlastních zájmů. Autor se ovšem neomezuje na definici camorry coby systému s převažujícím kriminálním charakterem, naopak důrazně vyzdvihuje fenomén její moci.

V Itálii kniha vyšla v roce 2006 v době zvýšeného zájmu veřejnosti o neapolskou mafii poté, co skončila výjimečně krutá válka klanů v neapolské čtvrti Secondigliano. V souvislosti s vydáním Gomory a závěrečnou fází procesu vedeného s bossy camorry v červnu roku 2008 se pozornost přesunula také mimo hranice Itálie. V důsledku vzniklé situace je postupně překonáván dlouhotrvající rozpor, a to neúměrně nízká společenská reflexe neapolské mafie ve vztahu k její reálné moci a ekonomické síle. Sicilská mafie ne zcela právem zaujímala v obecném povědomí trvale „populárnější“ místo než zločinecké skupiny pevninské Itálie, neboť sicilská Cosa Nostra, neapolská camorra, dnes svými členy označována jako „Systém“, i kalábrijská n´drangheta vzešly z podobného socio-ekonomického kontextu za nadvlády španělských Bourbonů a vyznačují se podobně šokujícím amorálním familismem, kdy jsou zájmy klanů prosazovány mimo jakoukoli společenskou morálku. Leonardo Sciascia, Pino Arlacchi, Danilo Dolci či Salvatore Lupo přispěli k detailní interpretaci sicilské mafie a podobně jako Saviano v případě camorry vydali také svědectví o spolčování klanů s politickými činiteli.

Saviano radikálně opouští tradiční paradigma stát-antistát, v němž organizovaný zločin fungoval jakožto autonomní struktura. Překračuje tradiční pojetí mafie coby okrajové organizace, která pro vlastní přežití parazituje na legální moci, a popisuje současnou camorru jako vítězící skupinu v rámci konkurenčního boje kapitalistického světa, kdy je zločin často jen doprovodnou zbraní při sebeprosazování na poli legálního podnikání. Právě tato aktualizovaná interpretace camorry jakožto mocného systému, který funguje pod rafinovanějším pláštěm, staví knihu do popředí zájmu celosvětové veřejnosti, státní moci i samotných členů klanu.

Kniha zásadním způsobem upozorňuje na transformaci camorry v současném kontextu, kdy je navázána na legální moc a investuje ve velkém měřítku do legální sféry. Systém, jak jej popisuje Saviano, se řídí pravidly volné soutěže a většinu svých aktivit rozvíjí na poli legálního podnikání, s širokým záběrem především v oblasti stavebního a oděvního průmyslu. Saviano ovšem dokazuje, že pod závojem podnikatelského úspěchu je skryto zločinecké jádro v podobě obchodu s narkotiky, průmyslových závodů vyrábějících padělky, pašování zboží, mechanismu nepovolené likvidace odpadu a další. Odhaluje navíc alarmující skutečnost, že hlavní činnosti camorry mají dopad mnohem více než v domácím jihoitalském prostředí právě v severní Itálii, evropských zemích a USA. Casalesané, klan považovaný za nejsilnější zločineckou skupinu Evropy, představuje podnikatelskou mocnost především ve stavebním průmyslu, a je tudíž dokladem přeměny role camorry z převážně zločinecké organizace do role ekonomického hybatele s většinou činností v legální sféře.

Gomora je svědectví podané zhuštěným, avšak čtivým vyprávěcím stylem, který překypuje jazykovými perličkami, nicméně faktografický ráz staví dílo na hranici románu a odborné literatury. Autor osciluje mezi subjektivním a objektivním přístupem, v textu sám přiznává svoji neschopnost zaujmout objektivní odstup ke zkoumané realitě, v jejíž těsné blízkosti vyrůstal a do níž před publikováním své výpovědí hlouběji proniká. Díky tomuto angažovanému přístupu podává detailní analýzu ve formě strhujícího vyprávění o Systému a vytváří kroniku příběhů konkrétních lidí, kteří se na něm podíleli nebo s ním měli nějakou souvislost. Do textu střídavě vstupuje v roli přímého aktéra nebo s komentáři, které vyprávění obohacují a propojují do historických, sociologických a filozofických souvislostí.

Kniha je strukturována do tematických kapitol, střípků téže mozaiky, které postupně odkrývají výrazné aspekty složitého mechanismu. Úvodní kapitola, popisující neapolský přístav a jeho klíčovou roli při překládání nelegálního zboží, spolu s poslední kapitolou, která pojednává o masové přepravě odpadu na neapolské skládky, ohraničují životní cyklus výrobků, autorem metaforicky vyjádřeném v cyklické formě díla. Apokalyptický obraz hořících skládek v poslední kapitole nazvané symbolicky „Ohňová země“ připodobňuje Neapol k biblické Gomoře, která byla zničená ohnivým deštěm kvůli zkaženosti obyvatelstva. Závěrem díla autor přemítá nad tím, zda být „součástí pojivové tkáně své doby“ je jedinou volbou pro život. Svůj monolog však uzavírá výzvou k boji proti klanům, ke globální změně ekonomických pravidel, která by postavila klany mimo hru, ke splnění morálního závazku, jakožto jediné možnosti pro zachování smysluplnosti života.

Detailní topografie, skutečná jména a přezdívky aktérů prostupují celým dílem a dávají mu dokumentární charakter. Celé pasáže v knize jsou věnovány výčtu jmen reálných osobností a jejich charakteristických přezdívek. Postavy mají epický ráz, jsou aktéry konkrétních událostí a v knize se vždy vynořují v daném okamžiku a konkrétní souvislosti s camorrou. Osudy jejích představitelů, pentitů a obětí jsou v díle vykresleny do té míry, která je nezbytná coby součástka popisovaného mechanismu. Delší pasáže autor věnuje postavám, které neměly s camorrou nic společného, stali se náhodou jejími oběťmi, a veřejné mínění je neprávem zařadilo do jejích řad. Saviano vyjímá tyto osoby z popelnice lhostejnosti a na jejich příkladě odsuzuje nesmyslnou logiku, která a priori činí vinnými všechny ty, kteří se zde narodili. Svébytnou roli bojovníka zastává v knize kněz don Peppino Diana, který se klanům neúspěšně postavil a jehož jedinou, přesto obávanou zbraní bylo slovo. Autor do rámce této kapitoly vkládá dokument, kterým don Peppino zpochybňoval křesťanskou víru bossů a napadal deficit hodnot uvnitř klanu. Ve shodě s kazatelem a pomocí citátů z bible autor kritizuje zvrácenost duchovních hodnot uvnitř zločinecké organizace. Ovšem obraz bosse camorry, jaký vytvořil Saviano, má také kladný odstín, který jej odlišuje od dřívějšího hodnocení, které v osmdesátých letech vzešlo z pera Leonarda Sciasci. Zatímco Saviano neupírá vůdcům klanu podnikatelské, intelektuální, umělecké schopnosti, Sciascia byl ve svých článcích a statích k osobním kvalitám takových lidí skeptický.

Tematický rámec knihy autor obohacuje o kapitolu věnovanou kolektivní imaginaci uvnitř Systému. Na konkrétních příkladech dokazuje, nakolik současní členové přebírají zločineckou image z hollywoodských filmů, a dbají na to, aby se přiblížili filmovému obrazu, kriminálním archetypům, které sice často pochází z Kampánie, nicméně jsou nyní v zidealizované podobě předlohou pro správné způsoby vyjadřování, vystupování, oblékání členů Systému.

Je zřejmé, že kniha, jejíž hlavní přínos spočívá především ve výpovědní hodnotě, dosahuje epochálního významu na poli literatury i mimo ni. Překladatelka s velkou precizností a respektem k originálnímu textu zprostředkovává českému čtenáři skutečný čtenářský zážitek, vytváří umělecké dílo se množstvím nádherných jazykových konstrukcí, z nichž vynikají především květnaté metafory. S ohledem na naše čtenáře překladatelka vhodně doplnila text o poznámky týkající se místních reálií.

Kniha osvětlila zastíněný obzor, upozornila na rostoucí vřed současného světa a možná podnítí také fenomén mafiánského turismu po stopách bossů v Casal di Principe, Secondiglianu a dalších místech kolem Neapole a Caserty. Gomora je naléhavým poselstvím, důslednou špionáží špinavého zákoutí evropského dědictví, kterou stojí za to podniknout.

 

© Jana Pálková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 150 čtenářů.

Diskuse

Vložil: terra incognita, 29.11.2008 17:48
Saviano, Roberto: Gomora 1
Toto je velmi důležitá kniha. Stačí říct, že její autor byl zařazen na černou listinu mafie a musí mít ochranku. Jeho odvaha je unikátní. Ale ta kniha je důležitá v něčem jiném, ukazuje, že všichni tak nějak začínáme žít v mafiánském světě, kde nejdůležitějším měřítkem všeho je, že nejsilnější pes ...... A mafie, ta ukazuje, jak potom takhle organizovaný svět dopadá.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.