Barbery, Muriel: S elegancí ježka 1

Barbery, Muriel
S elegancí ježka 1

recenze beletrie zahraniční

Není mnoho románů, které by v dnešní době přispívaly k pozitivnímu vnímání zcela všedních situací, přinášely okouzlení kvetoucí květinou, milým úsměvem či letním deštíkem, nebály se mluvit ani o lidské bolesti a nacházely v tom všem hluboký smysl bytí. Román nabízí netradiční pohled na současnou společnost a zejména pařížskou smetánku...

Muriel Barbery: S elegancí ježka, přel. Petr Christov, Host, Brno 2008, 320 stran

Román S elegancí ježka francouzské spisovatelky a učitelky filozofie Muriel Barberyové nabízí netradiční pohled na současnou společnost a zejména pařížskou smetánku. Ocitáme se v jistém domě na ulici Grenelle č. 7, kde bydlí převážně dobře situovaní Francouzi z vrstvy pařížské aristokracie. Výjimku tvoří domovnice Renée Michelová. Je to 54letá vdova, která se snaží vypadat za každou cenu jako nepříliš inteligentní, lehce zanedbaná domovnice. Záhy se však ukazuje, že do této podoby se pouze stylizuje, aby si nikdo nevšiml, že se zajímá o filozofii, literaturu nebo o umění. Má dojem, že nic takového se k jejímu postavení nehodí, a tak si četbu a přemýšlení užívá raději vskrytu. Druhou ústřední postavou je 12letá Paloma Josseová, dcera poslance Národního shromáždění, tedy dítě z bohaté rodiny, kterému zdánlivě nic nechybí. Po stránce materiální je to jistě pravda, ale tato nadprůměrně inteligentní dívka hledá jiné hodnoty než je v jejím věku a vzhledem k rodinné situaci běžné. A protože shledává, že nenachází nic, co by dávalo smysl její existenci, rozhodne se, že v den svých 13. narozenin spáchá sebevraždu a zapálí byt.

Román plyne nejprve jakoby po dvou rovnoběžných kolejích. Příběhy a úvahy Renée Michelové se střídají s deníkem Palomy Josseové. Dlouho nezaznamenáváme žádný styčný bod, pouze několik shodných událostí viděných různýma očima připomíná, že obě hrdinky bydlí ve stejném domě, jsou obklopeny stejnými lidmi a dokonce mají obdobné postřehy. Renée si o svých pravých zájmech může povídat se svou přítelkyní Manuelou. Seznamuje postupně čtenáře s obyvateli domu a jejich úchylkami. Většina z nich musí vynaložit mnohdy až neuvěřitelné úsilí, aby své přirozené chování skryla pod masku společenské vrstvy, ke které se řadí. V kontaktu s těmito rádoby aristokraty se Renée baví tím, jak ji považují za hloupou a jak často jí to dávají najevo. Je to hra, které si užívá, ale i ji stojí mnoho sil chovat se tak, aby nikdo její pravou tvář nerozpoznal. Jen jakoby mimochodem se zmiňuje o filozofických spisech Husserlových, o učení Karla Marxe, o chybách páchaných francouzskými mluvčími v gramatice, které ji nesmírně rozčilují, o japonském filmovém umění či o obrazech holandských mistrů. Paloma si zase sepisuje „hluboké myšlenky“ a „deník pohybů světa“. Pozastavuje se nad falešným a často absurdním chováním svých rodičů, sestry i spolužáků. Zkoumá například, proč mladí lidé zapalují auta na předměstích, jaké osudy čekají děti adoptované z oblastí zasažené tsunami či proč jsou staří lidé odsouváni do samoty luxusních penzionů apod. Najde se něco, co zvrátí její rozhodnutí ukončit svou existenci v tomto světě?

Poselstvím knihy je mimo jiné upozornění na to, že zdání klame. Věci nejsou vždycky takové, jak vypadají. Pouze bystrý a citlivý člověk může zachytit drobné projevy krásy, jež mohou naplnit srdce radostí, dát smysl šedivému dni. Román je hledáním souznění duší skrze umění, krásu jazyka a přátelství. Čteme zde, že "k tomu, abychom získali vědomí, potřebujeme jméno" (s. 38). Význam jmen lidí, ale i koček je také často předmětem rozhovorů a úvah. Patrný je vliv Tolstého románu Vojna a mír. Muriel Barberyová o sobě v rozhovoru pro Knižní revue říká, že tento skvost ruské literatury patří k její nezbytné výbavě na všech cestách. Její hrdinka Renée z něho často a ráda cituje, svého kocoura pojmenovává Lev. V očích dosavadních obyvatel domu se to řadí k jejím úchylkám, její sousedi totiž neznají původ vět vytržených z kontextu, avšak jednou je prozrazena: když se do domu přistěhuje pan Ozu. Od té chvíle se události dávají do pohybu a spějí k překvapivým koncům.

Překlad Petra Christova je zdařilý, kniha se čte jedním dechem. Originálním způsobem překládá např. místa, kde se postavy pozastavují nad chybami v jazyce ("Přichodila bych k vám dřív, ale vezmula jsem to špatnou cestou.", s. 147, přičemž ve francouzském originále čteme: "J´aurais bien venu chez vous plus tôt mais j´ai prenu la mauvaise route.") nebo přirovnání ("me sentant suer comme un boeuf" překládá jako "cítím, jak se potím jako dveře od chlíva". "Panenko Maria Sedmibolestná" /s. 165/ je oproti originálu pozměněno, tam nacházíme méně citově zabarvené „Svatá Maria, Matko Boží“, což je zároveň verš z modlitby Zdrávas Maria; na jiném místě čteme "pronese… s poněkud zdvořilejší naléhavostí", s. 299, v originále ale výraz „naléhavost" – "insistance nebo instance" nefiguruje, zde pokračuje myšlenka o způsobu „požívání" – "ingestion“ japonského suši).

Není mnoho románů, které by v dnešní době přispívaly k pozitivnímu vnímání zcela všedních situací, přinášely okouzlení kvetoucí květinou, milým úsměvem či letním deštíkem, nebály se mluvit ani o lidské bolesti a nacházely v tom všem hluboký smysl bytí. Barberyové kniha S elegancí ježka to vše s nevtíravou jemností nabízí.

(Francouzský originál: Muriel Barbery, L´élégance du hérisson, Gallimard, Paris 2006. Citace jsou ze stran 168 a 186.)

 

© Václava Bakešová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 248 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Simona, 30.12.2010 10:51
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 1
Krásný kniha - skvost současné literatury. Dlouho jsem nečetla tak úžasně napsanou knihu, která by kombinovala vtip, ironii, filozofii a obyčejný život. Vřele doporučuju.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 4904x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce