Herbert, Zbigniew (1)

Herbert, Zbigniew (1)

portrét beletrie zahraniční

Zbigniew Herbert (1924-1998), příslušník nejtragičtější polské generace – generace vojáků odbojové Zemské armády (AK). Světovou proslulost mu zajistila především hypostaze zvaná Pan Cogito, v níž a skrze ni básník četl a komentoval svoji současnost na pozadí evropských duchovních a kulturních dějin.

 

Zbigniew Herbert

narozen 29. října 1924 ve Lvově – příhraničním městě mezi národy a civilizacemi. Příslušník nejtragičtější polské generace – generace vojáků odbojové Zemské armády (AK). Po roce 1945 studoval práva, ekonomii, filozofii a dějiny umění v Krakově a Toruni. Debutoval knižně teprve po politickém tání v roce 1956 knihou Struna světla. Světovou proslulost mu zajistila především hypostaze zvaná Pan Cogito, v níž a skrze ni básník četl a komentoval svoji současnost na pozadí evropských duchovních a kulturních dějin. Z autorových básnických knih je třeba zmínit ještě sbírku Zpráva z obleženého města.

Herbert vystudoval také filozofii na Varšavské univerzitě, ale v období socialistického realismu psal do šuplíku a vystřídal řadu zaměstnání (prodavač, měřič, ekonom). V šedesátých letech mohl občas vycestovat do Itálie a Francie – kniha esejů Barbar v zahradě přináší klíčové texty k dílům italské rané renesance. Na ni volně navazují eseje Labyrint nad mořem (starověká řecká kultura) a Zátiší s udidlem (holandské malířství). Svým dílem i veřejnými aktivitami patřil Herbert k radikálním odpůrcům komunistického režimu; v sedmdesátých a osmdesátých pobýval vesměs v zahraničí – od roku 1986 žil v Paříži. Pobýval mj. v USA, Francii a Německu, opakovaně se však vracel do Polska, kde v období výjimečného stavu získává status "básníka Solidarity". Jestliže věrnost "obětem historie" vytváří jeden pól jeho tvorby, druhým je ukotvení ve středomořské kultuře, láska k antice, malířství italského quattrocenta či k holandským mistrům. Pro Herbertovu poezii je tak typické ironické napětí mezi láskou ke ztracené středomořské Arkádii západní civilizace a realitou světa uskutečněných utopií 20. století.

Jeho poezie si (kromě Polska) získala popularitu především v Německu, Itálii a v anglosaských zemích, mezi jeho obdivovatele patří mj. irský nositel Nobelovy ceny Seamus Heaney. (Jak napsal nedávno Jerzy Jarniewicz, „v anglosaském světě je jméno Herbert synonymem pro současnou polskou poezii“.) Vedle Czesława Miłosze a Tadeusze Różewicze je řazen mezi největší polské básníky minulého století a zároveň mezi nejvýznamnější svědky světových hrůz „Auschwitz a Kolyma“.

Do Polska se Herbert vrátil v roce 1992. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 28. července 1998 ve Varšavě. Rok 2008, rok desátého výročí jeho úmrtí, byl rozhodnutím Sejmu Polské republiky vyhlášen Rokem Zbigniewa Herberta. Po celý rok probíhaly v Polsku akce spojené s propagací jeho literárního díla, včetně multimediálních projektů open air, jako varšavská Rehabilitace básníka.

 

Usnesení Sejmu Polské republiky ze dne 10. července 2007 roku
K desátému výročí úmrtí básníka Zbigniewa Herberta, jednoho z největších autorů naší doby, se Sejm Polské republiky rozhodl vzdát čest umělci, jenž kreativně navázal na velkou tradici evropské kultury, obohatil ji a posílil.

V době krize hodnot, bolestných pochybností stál pevně na straně principů: v umění na straně kánonu krásy, hierarchie a řemesla; v životě na straně etického kodexu, jenž jasně odlišuje pojmy dobra a zla. Pro mnohé byl spisovatelem tragickým a neoblomným, ztělesněním věrnosti – sobě samému i slovu.

Byl odvážný a nezávislý, ve své poezii vyjadřoval lásku ke svobodě, víru v důstojnost jednotlivce a jeho morální sílu. Patriotismus chápal jako drsnou lásku, která neidealizuje a jež vyžaduje od těch, kteří ji deklarují, nejen oběti, leč také kritiku, nejen vznešená gesta, ale především práci a zodpovědnost.

V polštině zavedl formuli či přikázání: „Buď věrný. Jdi“

Sejm je hluboce přesvědčen o výjimečné hodnotě jeho literatury, vyhlašuje proto rok 2008 za Rok Zbigniewa Herberta.

W dziesiątą rocznicę śmierci poety Zbigniewa Herberta, jednego z najwybitniejszych pisarzy naszych czasów, Sejm Rzeczypospolitej Polskiej postanawia oddać hołd artyście, który twórczo nawiązując do wielkiej tradycji europejskiej kultury, wzbogacił ją i wzmocnił.

W dobie kryzysu wartości i bolesnego zwątpienia stał twardo po stronie zasad: w sztuce - kanonu piękna, hierarchii i rzemiosła, w życiu - kodeksów etycznych, jasno odróżniających pojęcia dobra i zła. Dla wielu był pisarzem tragicznym i niezłomnym, uosobieniem wierności - samemu sobie i słowu.

Odważny i niezależny, wyrażał w swej poezji umiłowanie wolności, wiarę w godność jednostki i jej moralną siłę. Patriotyzm rozumiał jako miłość surową, nieidealizującą, wymagającą od tych, którzy ją deklarują, nie tylko poświęcenia, ale i światłej krytyki, nie tylko wzniosłych gestów, lecz przede wszystkim pracy i odpowiedzialności.

Wprowadził do polszczyzny formułę - przykazanie - słowa „Bądź wierny Idź”.

Głęboko przekonany o wyjątkowej wartości jego literatury, Sejm Rzeczypospolitej Polskiej ogłasza rok 2008 Rokiem Zbigniewa Herberta.

© Maciej Ruczaj

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3959x

Inzerce