Lukavec, Jan:  Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti 1

Lukavec, Jan
Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti 1

ukázka beletrie česká

Jen málokterý světový spisovatel se k Chestertonovi vyjadřoval tak často a také ho ve svých povídkách i esejích tolikrát citoval jak Jorge Luis Borges. V oblasti detektivního žánru ho označil za nejlepšího dědice E.A. Poea, kterého podle něj dokonce předčil. (Borges 2005)

Jan Lukavec: Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti. Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) 2008, 250 stran

Chesterton, Borges a fantastika

Jen málokterý světový spisovatel se k Chestertonovi vyjadřoval tak často a také ho ve svých povídkách i esejích tolikrát citoval jak Jorge Luis Borgesi. V oblasti detektivního žánru ho označil za nejlepšího dědice E.A. Poea, kterého podle něj dokonce předčil. (Borges 2005) Opakovaně se vracel k jeho výroku, že „v duši jsou překvapivější, početnější a pojmenovatelnější odstíny než barvy podzimního lesa… Tyto odstíny ve všech svých splýváních a proměnách mohou být přesně znázorněny libovolnou stupnicí mručení a skučení“. (Chesterton in Borges 1991, 130) Citovaná pasáž je podle Borgese „možná ten nejbystřejší postřeh o jazyce, který kdy byl vysloven“ a tvoří mimo jiné závěr Borgesovy proslulé eseje Analytický jazyk Johna Wilkinse, která se proslavila díky referování o čínské encyklopedii Nebeské tržiště blahonosných vědomostí, obsahující rozlišení zvířat na tyto skupiny: a) patřící císaři; b) nabalzamovaná; c) zdomácnělá; d) prasátka; e) sirény; f) bájná; g) toulavé psy; h) zvířata zahrnutá do této klasifikace; i) ta, co jsou jako bláznivá; j) nespočitatelná; k) nakreslená tenkým štětcem z velbloudí srsti; l) a podobně; m) ta, co právě rozbila džbán; n) ta, co z dálky připomínají mouchy. Kromě různých zmínek a citací věnoval Borges Chestertonovi jednu esej z knihy Další zkoumání. (Borges 1964) V ní kladl důraz, stejně jako mnozí další i já sám, na vnitřní rozpolcenost, které podle něj tvořila Chestertonovu přirozenost. Tou byl podle Borgese stálý konflikt mezi jeho harmonickým přístupem ke světu, opírajícím se o jeho katolickou víru, a jeho tendencí představovat si vesmír jako cosi divokého a chaotického. Borgese fascinuje Chestertonovo tázání, zda by „člověk nemohl mít tři oči, nebo pták tři křídla". Mluví o vězení složeném ze zrcadel a o bludišti bez středu… Každodenní věci Chesterton popisuje exotickými, nebo dokonce hrozivými obrazy: když mluví o oku, nazývá ho, užívaje přitom slova z knihy Ezechiel (1, 22), jako ,strašný krystal‘; když mluví o noci, antický horor z Apokalypsy (4, 6) ještě vylepšuje a noc nazývá ,obludou sestávající z očí‘“.

Chestertonův princip formulovaný větou „Kategoricky popírám, že vůbec může být něco nezajímavého“ a nahlížení každodenních věcí takovým způsobem, že se jeví exotické nebo hrozivé, Chestertona s Borgesem evidentně spojovalo. Jedním z významných rysů Borgesovy poetiky je podle Anny Houskové „atmosféra úžasu“ (Housková 2004, 99) a podle Michala Ajvaze „zázrak normálnosti“. Nesourodost kategorií čí