„Négritude“ (černošství)
Négritude (černošství)

„Négritude“ (černošství)

Podle senegalského básníka Léopolda Sédara Senghora lze „négritude“ (černošství) definovat z hlediska objektivního a subjektivního. Je souborem hodnot, které jsou vlastní civilizaci „černého“ světa a charakterizují jeho zvláštnosti. „Négritude“ (černošství) je především hledáním hodnot spjatých s černošskou kulturou a hledáním identity černošského obyvatelstva, jehož osobitost se vytrácela, protože se přizpůsobovala charakteristickým rysům „civilizace“ kolonizátora.

Podle senegalského básníka Léopolda Sédara Senghora lze „négritude“ (černošství) definovat z hlediska objektivního a subjektivního1. Je souborem hodnot, které jsou vlastní civilizaci „černého“ světa a charakterizují jeho zvláštnosti. Lidé pocházející z „černého světa“ si tyto hodnoty uvědomují, ztotožňují se s nimi a prožívají je. „Négritude“ (černošství) je především hledáním hodnot spjatých s černošskou kulturou a hledáním identity černošského obyvatelstva, jehož osobitost se vytrácela, protože se přizpůsobovala charakteristickým rysům „civilizace“ kolonizátora.

„Négritude“ je neologismus, který vytvořil Aimé Césaire. Poprvé toto slovo použil na přelomu května a června roku 1935 v článku publikovaném ve 3. čísle studentského časopisu „L´Etudiant noir“ (Černý student), jehož spoluzakladateli byli kromě Césaira Léon Gontran Damas a Léopold Sédar Senghor. Časopis byl vydáván na pařížské studentské koleji „Cité universitaire“ a jeho hlavními čtenáři byli afričtí a antilští vysokoškolští studenti. Protože se číslo časopisu nedochovalo, není jisté, zda je název článku uváděn přesně. Článek měl nést titulek „Conscience raciale et révolution sociale“ (Rasové uvědomění a sociální revoluce) nebo titulek „Nègrerie“.2 V srpnu roku 1939 Césaire publikoval ve 20. čísle revue Volontés první verzi básně Cahier d´un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodného kraje), kde neologismus také použil, a ten se tak dostal do širšího povědomí čtenářů.
L. S. Senghor použil Césairův neologismus ve sbírce Chants d´Ombre (1939) (česky Zpěvy stínu, r. 1947), v níž má slovo „négritude“ (černošství) metafyzický význam. „Négritude“ (černošství) v ní metaforicky odkazuje na mytický čas, kdy byl člověk svázán se svou zemí, s ostatními lidmi i se sebou samým, - a kdy nebyl sám sobě odcizen.3

Césaira zarazilo, že o sobě antilská společnost podávala klamný obraz – snažila se odcizit od své pravé identity.4 Z odcizení černošského obyvatelstva se zrodilo slovo „négritude“ (černošství). Slovo bylo odvozeno ze slova „nègre“ (černoch). Antilané se styděli nejen za to, že jsou „nègres“ (černoši), ale i za slovo, které je takto označovalo, proto se je snažili opsat, parafrázovat. Z tohoto důvodu chtěl Césaire slovo použít (dokonce prosazoval, aby se studentský časopis jmenoval Etudiant nègre). Slovo „nègre“ (černoch) pro něho představovalo slovo-výzvu: cílem bylo proměnit v pozitivum to, co bylo ve slově vnímáno jako pejorativní. Proti vzdalování se vlastní (černošské) identitě pak staví Césaire protějšek jeho významu : akceptování sebe sama (jako černocha).5 Přijetím skutečnosti, že jsem „nègre“ (černoch), docházím spásy. Cahier d’un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodného kraje) vyjadřuje vědomí vlastního rasového a sociálního původu:6 „A moi mes danses, mes danses de mauvais nègre (...) / la danse, il-est-bon-et-légitime-d’être-nègre.“7 (můj to je tanec / tanec špatného černocha (...) / tanec - je-dobré-a-legitimní-být-černý). Verš „pêcher maintenant la langue maléfique de la nuit en son immobile verrition“8 (lovit zhoubný jazyk noci v jejím nehybném pohybu) znamená uznávat, velebit a oslavovat spásnou moc „négritude“ (černošství), avšak nenechat se jí pohltit.9
„Négritude“ (černošství), jak říká Senghor, totiž nemá nic společného s rasismem. Je uznáním a potvrzením vlastního „já“ a nezahrnuje pocit nenávisti vůči druhému. Právě naopak: tím, že uznávám vlastní identitu, své ctnosti i chyby, uznávám též identitu druhého. Potřebuji uznat jeho ctnosti, protože doplňují mé ctnosti.10 Uznávání a poznávání vlastního „já“ tedy není v žádném rozporu s respektováním druhého.

Césaire si uvědomoval, že hluboko v sobě antilský člověk skrývá pravdivější identitu než tu, kterou se projevoval navenek.11 „Négritude“ (černošství) je hledáním vlastní identity, zasuté hluboko pod slupkou vnějšího zdání. Tuto identitu lze podle Césaira nejlépe nalézt s pomocí poezie. Psaním se totiž utvrzujeme v tom, kdo jsme. Poezie je prostorem hledání sebe sama a návratů k sobě samému. Jak říká Césaire, psaní umožňuje objevovat vlastní hluboké bytí a vyjádřit ho slovem.12 Tím, že se básník noří k vlastním kořenům, může dosáhnout až na to, co je univerzální.13 Básník se dotýká toho, co je hluboce lidské, a tedy společné všem lidem bez rozdílu barvy pleti, což dobře vystihuje Ladislav Novák, který říká že v Césairově poezii „neduní jenom černošské tam-tamy, ale buší v nich svobodné a toužící srdce člověka, ať už barva jeho pleti je jakákoliv.“14
V Césairově článku z roku 1935 se neologismus objevuje v metafoře „planter notre négritude comme un bel arbre“ (zasadit černošství jako krásný strom). Strom symbolizuje kulturní kořeny „négritude“ (černošství). Stejně jako v prvním článku má i v Cahier d’un retour au pays natal „négritude“ metaforický vztah ke stromu: „Elle plonge dans la chair rouge du sol / elle plonge dans la chair ardente du ciel / elle troue l´accablement opaque de sa droite patience.“15 (Noří se do rudého masa země / vrhá se do žhavého masa nebe / hloubí matnou tísnivost své vzpřímené trpělivosti). Slovo „négritude“ (černošství) je tedy v obou případech spojeno se stromem, který je základní součástí „césairovské“ poetické krajiny.16 Básnický obraz totiž odhaluje nejhlubší realitu, a proto je považován za zázračný17. To souvisí s tím, že byl Césaire ovlivněný surrealismem, který mu „pomáhal nalézt zasutá ohniska jeho vlastní bytosti i černé ohně vzdálených afrických předků, kolektivní podvědomí kmene.“18

„Négritude“ (černošství) je hledáním vlastní identity. Identitu vlastního já a kořeny vlastní kultury lze nalézt díky poezii. Proto je, jak říká Aimé Césaire, „négritude“ kulturou, poezií.19

„Négritude“ je poezií, ale přitom má i politický aspekt. V Cahier d´un retour au pays natal se slovo „négritude“ objevuje ve verši „ ... Haiti où la négritude se mit debout pour la première fois“.20 (...Haiti, kde „černošství“ povstalo poprvé). Právě „hommes noirs“ (černoši) totiž povstali v San Domingu v noci ze 22. srpna 1791 proti francouzským kolonizátorům.21 Je potřeba převzít ohyzdnou koloniální minulost, která černé obyvatelstvo degradovala, a nechat zrodit nového člověka, nového „nègre“ (černocha), který z ní vyjde „debout/et/libre“ (vzpřímený a svobodný) a pozná „goût amer de la liberté“ (hořkou chuť svobody).22

„Négritude“ je výrazem hledání identity. Nabádá k cestě za hledáním „já“ jednotlivce. Je snahou o určení kulturní identity afrického a antilského obyvatelstva jako celku a vyjádřením nezbytnosti jeho sebeuvědomění v rovině politické.

 

1 Senghor, L. S. : La Poésie de l’action, Stock, Paris 1980, s. 88 – 89.
2 Název článku „nègrerie“ uvádí encyklopedický slovník Larousse.
3 Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
4 http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
5 Hauser, M., Mathieu M.: Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
6 Toumson, R. Henry-Valmore, S. : Aimé Césaire, le Nègre inconsolé. Syros, Paris 1993, s. 97.
7 Césaire, A. : La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 56.
8 Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 58.
9 Bernabé, J. : Négritude césairienne et créolité. Europe, Revue littéraire mensuelle. St-Germain de Puy 1998, s. 73.
10 L. A. Kasende, J. : L’ironie douce, tendre et humaniste de la négritude senghorienne. Ethiopiques, Littérature, philosophie et art, č. 77, 2006.
11 http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
12 http://www.evene.fr/celebre/actualite/portrait-interview-aime-cesaire-negritude-1322.php (Durand, M. : Eveilleur, Portrait d’Aimé Césaire)
13 http://www.evene.fr/celebre/actualite/portrait-interview-aime-cesaire-negritude-1322.php (Durand, M. : Eveilleur, Portrait d’Aimé Césaire)
14 Novák, L. : „Básník vášnivé touhy a vzdoru“. Doslov in: Césaire, A., Trpký čas, Odeon, Praha 1968, s. 95.
15 Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 42.
16 Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
17 http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
18 Novák, L. : „Básník vášnivé touhy a vzdoru“. Doslov in: Césaire, A., Trpký čas, Odeon, Praha 1968, s. 94.
19 http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable“)
20 Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 23.
21 Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
22 Delas, D. : Littérature des Caraïbes de langue française. Nathan université, Paris 1999, s. 49.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Anna,

Jenom dovětek:
Ve španělsky mluvící části Antil (i jinde) existuje španělská verze termínu negritude, a sice negrismo a myšlenky nastolené C. Aiméem se projevují i v poesii španělsky píšících autorů Antil, např. i u Portoričana Luise Palése Matose (1898-1959) či později u Kubánce Nicoláse Guilléna. Nejde tedy o záležtost francouzsky hovořících zemí, jak by se na první pohled mohlo zdát.