Ohňostroj nápadů občas vyhasne
Pessl, Marisha: Vybrané okruhy z mechaniky pohrom

Ohňostroj nápadů občas vyhasne

Debut americké prozaičky Marishy Pesslové s poněkud zvláštním názvem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom způsobil roku 2006 v USA pořádný rozruch. Knize se dostalo výborného hodnocení od většiny literárních periodik

Debut americké prozaičky Marishy Pesslové s poněkud zvláštním názvem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom způsobil roku 2006 v USA pořádný rozruch. Knize se dostalo výborného hodnocení od většiny literárních periodik, Pesslová se dokonce dostala i do prestižního výběru deseti nejlepších knih roku deníku New York Times. Přece se však objevili recenzenti, v jejichž hodnocení se našlo pár výtek – a oprávněných.

Vybrané okruhy z mechaniky pohrom jsou příběhem Modry (v originále Blue) van Meerové, nebývale sečtělé středoškolačky, která se díky neustále se měnícím působištím svého otce, univerzitního učitele politických věd, přesouvá po celé Americe. V maturitním ročníku zakotví dvojice van Meerových na střední škole sv. Gallwaye, kde si Modry všimne místní učitelka dějin filmu Hanna Schneiderová a vtáhne ji do okruhu svých oblíbených studentů. Jedné noci Hanna za podivných okolností zemře – což se ostatně dozvíme hned v úvodní větě celého románu – a Modra začne pátrat na vlastní pěst po tom, zdali šlo o sebevraždu, či o úkladnou smrt. Netuší ovšem, jakých hlubin rodinné minulosti se přitom dopátrá.

V životopise Pesslové se dočteme, že jí maminka v dětství před spaním předčítala klasická díla světové literatury a na románu je nabyté vzdělání vidět takřka v každé větě. Styl vyprávění je velmi propracovaný – objevují se v něm četné aliterace (opakování stejného písmene na počátku slov), nezvyklé obraty i překvapivé metafory a přirovnání. Modra jako vypravěčka je pravou dcerou svého otce. Z textu je patrná snaha o co největší exaktnost, k níž přispívá i akademický způsob uvádění zdrojů a citací. Každá kapitola nadto nese název jednoho z klasických děl světové literatury, a tak se dostaneme od Shakespeara, Dickense či Garcíi Márqueze až po méně známé autory typu Jamese Dickeyho či Johna Cheevera. V druhé části knihy, která se žánrově profiluje jako detektivní thriller, má pak děj obrovský spád a čtenáři nedá oddechnout do posledních stran. Podíl na tom má i zdařilý překlad Petry Kůsové, jenž se sice nevyhnul dílčím nepřesnostem, avšak ve výrazové rovině činí originálu zadost.

Jenže styl, jímž Pesslová jedny tolik oslňuje, se jiným líbit nemusí. Řetězení slovní a výrazové ekvilibristiky v leckdy několikařádkových slovních obratech se časem zdá zdlouhavé a posléze až nudné. Autorka jako by chtěla za každou cenu dokázat, jak obrovskou jazykovou erudicí vládne – a pečlivě vystavěná konstrukce, jež chce být katedrálou, občas dopadne spíše jako cirkusový stan. Pobaví, ale dvakrát se na něj podívat nepůjdete. Především v první části románu, koncipované jako bildungsroman popisující duchovní, sociální i tělesné dospívání Modry, pak měla ve zdlouhavých úvodech do děje nejednou škrtat tvrdá ruka redaktorova.

Sečteno a podtrženo: Vybrané okruhy jsou určeny pro toho, kdo si dokáže vychutnat barokně bohatou slovní zásobu a nevadí mu chvíli si počkat na to, až se děj posune dál. Ostatní se vystavují nebezpečí, že knihu odloží dříve, než k oné hned v úvodu zmiňované smrti Hanny Schneiderové vůbec dojde. Další román má Pesslové vyjít až roku 2010. Přejme jí štěstí – druhé knihy totiž bývají pro úspěch autora rozhodující.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Petra Kůsová, Argo, Praha, 2008, 430 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

50%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

k,

Ešte doplním jednu poznámku k tým citáciám, ktoré sú asi najčastejšie kritizované. Mnohé z nich sú fiktívne, a z názvov citovaných kníh a spôsobu, akým sú rôzne odkazy využívané, je zrejmé, že sa Pesslová zabáva, dokonca paroduje či už romány alebo rôzne vedecké práce a knihy (prekladateľka krásne vystihla ducha knihy, keď na konci uviedla už preložené diela, z ktorých si "prekradla" citáty), veď aj samotný kariérny životopis Garetha van Meera je krutá paródia, rovnako impulz, ktorý Modru dohnal k písaniu; a vlastne celý román je jedna veľká zábavka, keď si uťahuje zo všetkých záhadológov, hoci sám je sofistikovane vystavanou záhadou (a obávam sa, že Pesslovej druhý román ostane len tou záhadou, alebo sa začne opakovať). Popri tom si človek možno ani nevšimne fantastický vzťah Modry a jej otca Garetha, alebo smutnú postavu Hany Schneiderovej, ak pripustíme, že sa žiadna záhada nekoná. === Koniec, nemá význam ďalej obhajovať, je to ako s vtipom, ktorý keď niekomu nesadne, tak je akékoľvek vysvetľovanie zbytočné. === Uff, potreboval som to? Toľko vyplytvanej energie na presviedčanie, že je nejaká kniha dobrá. Smiešne.

k,

Úprimne sa priznám, že sa mi nechce bojovať. Niekto vidí pohár poloprázdny a niekto poloplný. Nechce sa mi písať ani chemický vzorec obsahu (a mnohé výčitky by som dokázal preargumentovať, napr. často kritizované citácie sú absolútne nutné vzhľadom na kompozíciu románu ako série prednášok, kapitol o pohromách ako láska, sklamanie, strach, prípadne aj takých, ktoré sa nedajú pomenovať jedným slovom, a preto je vhodné použiť odkaz na iné dielo a prinútiť čitateľov trochu rozmýšľať, prečo asi je kapitola pomenovaná Othello, keď sa v nej deje niečo iné, ale v podstate to isté, niekto zomrie, ehm, pravdepoodbne, kvôli žiarlivosti a potenciálnej nevere), pre mňa je podstatné, že mi chutil. Iste, nebol dokonalý, ale mohol by som vymenovať ikony svetovej literatúry, o ktorých keby recenzenti nevedeli, že sú to významní autori a rokmi overené diela, tak by ich odpísali ako manieristické, nudné, vyumelkované, čo mnohí vyčítajú aj Nabokovovi, aby sme ostali pri ňom. Nie, Pesslová nie je druhý Nabokov, a ani som to nikdy netvrdil, ale určite nepíše o nič horšie ako Martin Amis, ktorý sa k Nabokovovi tiež hlási a tiež sa v recenziách k jeho knihám tento fakt spomína, ale akosi bez výhrad. Pesslová, podobne ako Nabokov, nie je priamočiara v deji a ani v metaforách (možno keby slečna Meghan O'Rourke pouvažovala, zistila by, prečo Pesslová spomína Avignonské slečny; nie, neprezradím, máme začiatok roka, mnohí si dali rôzne predsavzatia, nech si každý rozmýšľa sám, je to energeticky náročná činnosť a teda sa pri nej dobre chudne, ehm, hubne, vraj nám už nerozumiete, tak pre istotu) a jej vety majú neraz viac ako 10 slov. V istom zmysle je teda prirovnanie primerané, aj keď, opakujem, píše ináč a k Nabokovovej dokonalosti jej kus chýba, lenže väčšina súčasných autorov ani nesníva, že sa k Nabokovovi niekedy priblíži.
===bolo by fajn, keby sa Enter interpretoval ako nový riadok, alebo sa zverejnili povolené tagy===
Spomínaný text šéfredaktorky Arga (aj na iných stránkach vždy seriózne označený ako PR) by som až na prirovnanie ku Garpovi (ktorého som nečítal) podpísal.
=== skúsime, či je povolené br ===
To, že je väčšina recenzií pochvalných, ani u mňa nič neznamená, podstatné je, kto píše pozitívnu a kto negatívnu recenziu, a všeobecne o akých knihách píše, ono už totiž dlhodobý výber (prehliadanie) kníh veľa naznačuje o vkuse a nárokoch recenzenta. Ak niekto, kto má výhrady voči knihám, ktoré sa mi páčili, alebo o nich vôbec nepísal, následne skritizuje nejakú mne neznámu, tak je istá šanca, že sa mi bude páčiť.:-)

Jan Vaněk jr.,

Ano, to je praxe CR: recenze jsou ani tak anonymní jako kolektivně-pseudonymní. Economistu (a vlastně i spoustě bloggerů :-) to funguje, a ani CR to na užitečnosti přehledů a váze argumentů nic neubírá. Koneckonců jméno zakladatele stránek, který je "zodpovědný za většinu obsahu", tam uvedeno je.


Jistě, většina recenzí byla kladných; ale většina se může mýlit a i ty nadšené připouštějí, řečeno s Franzenovým blurbem, že na vrchu je spousta pěny. Co se skrývá hloub, je otázka osobního vkusu; mě zatím přesvědčily více výhrady než pajány jako ten od šéfredaktorky Arga, natolik horoucí, že ho ani nedali na vlastní stránky, aby se nečervenaly.

k,

Jan Vaněk jr.: Tak toto je asi najtvrdšia recenzia na Vybrané okruhy, ale aj táto knihu hodnotí na B-, čo podľa nich (pche, schovať sa za Editorial Board a konkrétneho autora recenzie neuviesť, aspoň mne sa ho nepodarilo identifikovať) znamená: Anything graded B- or higher is a book that we believe has some value and is probably worth reading.
A ich zhrnutie názorov ostatných recenzentov: Review Consensus: Not quite a consensus, but most quite impressed and some think it's fantastic.
Ono by bolo dobré vedieť, čo si kto predstavuje pod pojmom Nabokovian. Pesslová je živel, Nabokov elegán, ale v istom zmysle je prirovnanie primerané.

Jan Vaněk jr.,

Osobně preferuji "highly self-conscious prose — which invokes Nabokov without ever quite managing to be Nabokovian", slate.com/id/2155104/ a "Nabokovian – a word some reviewers have bandied about – this most definitely is not." www.complete-review.com/reviews/popus/pesslm.htm

k,

V jednom rozhovore s Pesslovou som sa dočítal, že medzi jej spisovateľské vzory patrí Vladimir Nabokov. Po takejto informácii čitateľ musí počítať s tým, že dôraz nebude na príbehu, alebo iba na príbehu, aj keď je to trochu zvláštna detektívka, ale na slovách, na vetách. Inými slovami, Vybrané okruhy sú inteligentná a hravá oddychovka pre fajnšmekrov. A určite sa oplatí prečítať aj dva krát.
PS: Cirkusový stan sa mi zdá nefér, ale budiž, lenže v tom prípade patrí Pesslovej zostava medzi najlepšie čísla sezóny.