Woods, Thomas E.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci

Woods, Thomas E.
Jak katolická církev budovala západní civilizaci

recenze náboženství

Zásadní problém knihy spočívá v perspektivě, z níž byla napsána. Woods, který konvertoval ke katolictví krajně tradicionalistického směru, totiž historii vnímá černobíle, vybírá z ní jen to, co podporuje jeho základní tezi, že vše katolické je dobré a ostatní zlé.

Thomas E. Woods: Jak katolická církev budovala západní civilizaci, přeložili Michaela Freiová a Václav Frei, Res Claritatis, Praha 2009

Lidové noviny v lednu referovaly o nedávno vydané francouzské knize Chladná Evropa: Úvahy o jednom nedokončeném projektu od izraelského historika a specialisty na evropský novověk Élie Barnaviho. Autor v knize vyzdvihuje roli katolické církve, která se jako pokračovatelka římské říše stala lůnem, z něhož vzešla Evropa. To, že na to Evropa zapomíná, že ztrácí zájem o sebe samu, o svou podstatu, Barnavi odsuzuje. I u nás někteří autoři v podobném duchu kritizují „flagelantství“ naší civilizace, ovšem nesrovnatelně silnější je u nás právě ono zapomínání na duchovní kořeny, ze kterých vzešla naše civilizace, protože mělký a nepoučený antiklerikalismus je u nás ještě rozšířenější než v jiných částech Evropy. Bohužel u nás není k dispozici mnoho knih, které by se zabývaly podle mne i dnes platnou Goethovou tezí, že „mateřským jazykem Evropy je křesťanství“, Kantovým výrokem, že „evangelium je pramenem naší civilizace“, nebo tvrzením francouzského historika Marcela Gaucheta, že „hlavní kostra“ moderní evropské společnosti je vystavěna z „přeměněné funkce“ křesťanství. Může tuto „mezeru“ aspoň částečně vyspravit kniha Jak katolická církev budovala západní civilizaci od amerického historika Thomase Woodse, jež vyšla na sklonku minulého roku česky?

Autor v knize podrobně ukazuje, jak se církev podílela na vzniku našeho soudobého zdravotnického systému, právního státu, mezinárodního práva, teorie svobodného trhu, hospodářském rozmachu i na zachování antického dědictví. Autor především rozbírá dnes už ve vědeckých kruzích obecně přijímanou tezi, že křesťanství svým pojímáním Krista jako principu, který představuje nejvyšší řád a rozum, Logos, připravilo půdu pro chápání přírody a vesmíru jako něčeho předvídatelného a rozumem uchopitelného. Upozorňuje, že mnozí antičtí filozofové pokládali milosrdenství a soucit za patologické emoce - za charakterové defekty, kterým se má racionální muž vyhnout. Péče o nemocné a slabé se tedy mohla ve větší míře rozvinout až s křesťanstvím. Samostatnou kapitolu Woods věnuje vědeckým úspěchům jezuitů, tedy řádu, se kterým si mnozí Češi chybně spojují pouze pálení knih. 35 kráterů na Měsíci prý nese jména některého jezuitského přírodovědce či matematika, a jezuitské příspěvky seismologii prý byly tak veliké, že někdy bývá nazývána „jezuitská věda“. Poskytování těchto a mnoha dalších poznatků je nepochybně záslužné, a chvalitebné jsou také vysvětlující poznámky českých překladatelů, kteří čtenáře zasvěcují třeba do záhad aristotelské (a scholastické) fyziky a odlišností tehdejší a současné terminologie.

Zásadní problém knihy ale spočívá v perspektivě, z níž byla napsána. Woods, který konvertoval ke katolictví krajně tradicionalistického směru, totiž historii vnímá černobíle, vybírá z ní jen to, co podporuje jeho základní tezi, že vše katolické je dobré a ostatní zlé. Tato jeho snaha vrcholí v závěrečné kapitole, v níž autor hodnotí moderní umění jako perverzní a sterilní, protože podle něj odráží to, že život soudobých lidí na Západě je prázdný a bez cíle. Připomeňme ale, že už roku 1927 francouzský filozof Jacques Maritain ve spisu Umění a scholastika, v níž se odvolává na Tomáše Akvinského stejně často jako Woods, chválil kubismus a o Stravinském prohlásil, že jeho dílo je nejlepším příkladem velikosti a tvůrčí síly. Woodsovy názory jsou tedy v tomto bodu poněkud opožděné - a to o mnoho desítek let. I když má samozřejmě právo na to, aby hlásal podobné názory, a ačkoli prý některé Woodsovy knihy patří v Americe k bestsellerům, nedá se příliš očekávat, že by s takovýmto přístupem mohl u nás oslovit větší množství čtenářů. Spíše tím bohužel diskredituje zapomínané skutečnosti, které je dnes potřebné připomínat. Místo toho, aby bez jakékoli snahy o pochopení ostouzel moderní umění, by přitom Woods mohl ukázat, že zmiňovaní jezuité se prosadili jako úspěšní vědci i nedávno: ve 20. století jsou to třeba ve společenských vědách kulturní kritik Michel de Certeau a dále Walter Ong, profesor anglické literatury a autor i česky vyšlé a vlivné knihy Technologizace slova. Woods ovšem - zdá se - odsuzuje skoro celý novověký vývoj západní civilizace. Pokud bychom ale měli vyslyšet výzvy židovského historika Barnaviho, abychom v sobě znovu vzbudili zájem o podstatu Evropy a západní civilizace, musíme přijmout evropského dědictví v celé jeho šíři, a ne selektivně, jak to dělá Woods, jehož kniha představuje jen opačný extrém k současnému flagelantství.

© Jan Lukavec
recenze byla odvysílána na ČR3 - Vltava, záznam vysílání zde
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 80 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Karel Vik, 17.08.2010 18:06
Woods, Thomas E.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci
Vážený pane, se zájmem se těším na knihu T.E.Woodse, kterou jsem si právě se zájmem objednal, protože mi přítel dovolil přečíst několik úryvků. Na Vaí recenzi mě překvapuje, že v toméž odstavci, ve kterém zmiňujete "zásadní problém knihy" uvádíte Woodsovo odsouzení soudobého umění a současného prázdného... života členů západní společnosti v kontextu s chválou kubismu a Stravinského ve spisu Jaques Maritaina. Mnozí členové soudobé západní společnosti skutečně žijí DUCHAprázdně a tedy prázdně pro konzum a pro zcela bezcenné cíle, kdežto kubisté ani Straviskij nejsou členové soudobé západní společnosti, neboť svá nejlepší díla a své duchovní poselství odevzdali před téměř 100 roky, ani nevytvořili duchaprázdný brak, nýbrž práce právě těmi 100 roky prověřené. Obávám se, že málokterý ze současných umělců bude tak úspěšný. Málokterý totiž staví na duchovních principech. Na principech, které v západním světě právě do značné míry a příznivě ovlivnilo křesťanské společenství, jehož principy fungování právě soudobí lidé tak lehkomyslně a marně hází přes palubu. Srdečně zdraví Karel Vik
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

47%čtenáři

zhlédnuto 3852x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce