Sníh
Hlavní protagonista románu Sníh se po smrti matky vrací po letech z Frankfurtu do rodného Istanbulu. Odsud záhy vyráží do provinčního městečka Kars, aby napsal reportáž o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu setkal se svou láskou z mládí.
Hlavní protagonista románu Sníh (Kar), básník a politický exulant Ka, se po smrti matky vrací po letech z Frankfurtu do rodného Istanbulu. Odsud záhy vyráží do provinčního městečka Kars na samém východě země, aby napsal reportáž o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu setkal se svou láskou zmládí. Krátce po Kaově příjezdu odřízne sněhová vánice město od světa a události rychle nabývají na spádu. Městečko zažije prapodivný vojenský převrat vdivadle a během následujících tří dnů je čtenář nejen svědkem Kaova osobního milostného dramatu, ale jako by současně na běžícím filmovém pásu sledoval scény zminulosti i přítomnosti Turecka: střety islamistů, sekularistů, kurdských separatistů, levicových bojůvek a státní moci, vášnivé debaty o ateismu a náboženství, o Západu a Východu, revoluční dramata atatürkovského Turecka či historické obrazy mnohonárodnostní osmanské říše smetené nacionalismem 19. století a ožívající vchátrajících ruských palácích, arménských kostelících i osmanských památkách.
Kaovo urputné pátrání po štěstí a lásce doprovázejí melancholické scenerie zasněženého a Bohem zapomenutého města, kde mladí islamisté píší sci-fi a noviny referují o událostech dříve, než knim dojde. Stylisticky je děj ozvláštněn pro Pamuka typickou „architektonickou“ výstavbou díla: kdy každá z Kaových zdánlivě nahodile vzniklých básní má své pevné místo na pomyslné symetrické sněhové vločce tvořící klíč khrdinově mysli i překvapivém závěru románu.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Oldřich Musil,
Diskusního příspěvek má oproti recenzi jistou výhodu v tom, že u něj není nutné striktně dodržet vyvážený postup hodnocení. V případě Pamukova Sněhu mi vyhovuje si ponechat hodně subjektivní pohled. (………….)
Na stranách 18-20 autor píše, že nezaměstnaní se tísnili v čajovnách…. Ano, když jsem se před časem toulal vnitrozemím Turecka, nebylo možné si tohoto jevu nevšimnout. Co to je tlačenice? Je to popření jedince. Jak s faktem popření životního prostoru pro individuum Pamuk pracuje? Čekal jsem až do poslední stránky jeho knihy, ale nedočkal jsem se odpovědi. Přitom jeho hrdina Ka žije ve Frankfurtu „evropsky“ osamoceným životem, avšak v tureckém Karsu nemůže být ani na minutu sám. Město se podobá mraveništi. Každý na každého všechno ví a nikdo není ponechán jen sám sobě. Pro mne osobně docela šílený stav. Pro ilustraci: oč jiná je atmosféra např. části současné severské literatury. Třeba u takového Pera Pettersona a jeho novely Jít krást koně. Tam ticho široko daleko kolem hrdiny přímo „zvoní“. A navíc, autor desítky stran textu věnuje přemítání jeho hrdiny o potřebě uchovat si individualitu a nerozpliznout se v davu. Co dodat? Snad jen povzdech, jak vzdálená je mentalita severní poloviny Evropy a Malé Asie.(……………)
Na straně 42 sdělil poeta Ka své milé Ipek svůj záměr vyspat se s ní tak nepoetickým způsobem, že běžný Evropan by se snad i prodejné ženě snažil více dvořit. Co to má znamenat? Že by i mezi vzdělanými tureckými muži a ženami šlo o standardní situaci? To se mi nechce věřit. Asi jsem nepochopil autorovo poselství skryté v textu. (………..)
Čtenářům Sněhu však nevznikají jen otazníky, jak by se mohlo zdát. Někdy se i poučí. Už od aféry s šátky muslimských školaček ve Francii, jsem se toužil dozvědět, proč tyto dívky cítily tak silnou potřebu projevit svou víru vnějšími symboly? Pamuk nabízí ve Sněhu určité vysvětlení. Podotýkám, že na rozdíl od Francie, několik tureckých dívek si dokonce neváhalo vzít život kvůli nošení šátků. Jak podivné je lidské konání! Fanatici si berou život, nebo naopak prolévají krev někoho jiného. Přitom se na světě vyskytuje tolik odlišných vnějších symbolů oslavování Boha! Vždyť Bůh přece nutně musí být jen jeden a tudíž je nesmysl, aby se věřící kvůli vnější formě jeho oslavování mezi sebou zabíjeli. Dějiny nám však ukazují, že lidé zřejmě zapomněli, že rozum jim byl dán, aby jej používali. Asi dělám chybu, že do sféry víry zkouším propašovat rozum. (……………)
Pokud bych měl ambici situaci v Karsu, navozenou Pamukem, k něčemu přirovnat, pak snad ke Zvonokosům. Avšak s tím rozdílem, že v Karsu šlo v každé vteřině o život, nebo alespoň o zdraví. Tak tohle bych nechtěl zažít. (…………)
Závěrem ještě slovíčko k obálce knihy. Ne že by nebyla sympatická snaha Arga odlišit vzhled knihy od převahy podbízivých obalů. Avšak takto? Lze vyloučit, že někteří zájemci knihu odloží jen kvůli nepěknému vzhledu? Nezapomínejme, že mnohdy má kniha posloužit jako dar. Pak na estetické úrovni velice záleží.
Oldřich Musil
Petr Kučera,
Ano, chystají - Bílá pevnost na příští rok, Černá kniha o rok později.
Ana,
Na knihu už se moc těším, Pamuk je pro mě největším literárním objevem posledních let, Nový život a Jmenuji se Červená jsou úchvatné romány... Jako nedočkavá čtenářka se ale už teď musím pana překladatele Petra Kučery zeptat, zda se chystají i dva starší slavné romány Bílá pevnost a Černá kniha? Děkuji a mnoho zdaru v další práci nad Pamukem!