Ennis, Garth; Robertson, Darick: Fury: Bůh ochraňuj válku

Ennis, Garth; Robertson, Darick
Fury: Bůh ochraňuj válku

recenze komiks

Furyho povýšili tak vysoko, že se k akci vlastní agentury nedostane blíže než na pár stovek kilometrů, a navíc musí sledovat, jak agenda spadla do rukou byrokratům a počítačovým mágům, kteří mají o způsobu vedení boje zcela jiné představy než válečný pes Fury.

Garth Ennis, Darick Robertson: Fury: Bůh ochraňuj válku, přel. Šimon Španihel, BB art, 2009, 136 stran

Někdy je uhádnout nakladatelův záměr při vydání té které knihy obtížné. V případě komiksu Fury Max – Bůh ochraňuj válku je to naopak snadné. První trefu do černého znamená jméno slavného scenáristy Gartha Ennise. Druhou jistotou je příběh zachycující posthrdinskou dobu po konci studené války.

Mainstreamové komiksy jsou specifický žánr, ale ani ony se neubránily zásadním změnám. Od Moorových Strážců uplynula řada let a krom aureoly nadpřirozena z podivných kostýmů s obtaženými kalhotami a spodním prádlem na nich přišli super hrdinové i o další věci. Třeba o cíl boje. Válka západu proti východu je pryč a zůstává pouze boj mezi dobrem a zlem. Ovšem karty jsou zamíchány tak zapeklitě, že se tento odvěký globální boj změnil v nepřehlednou džungli, ve které se nikdo kvůli korupci nevyzná. Dobro i zlo mají nejvíce starostí s tím, aby se od sebe odlišily. Dá se říci, že právě to je současné velké téma mainstreamového komiksu. Podle nového kánonu jde více než o boj s padouchy o průkazné důkazy, že ti dobří nejsou v zásadě ještě horší psychopati než ti na „temné straně“.

Příběhů, které vyprávějí o vysloužilých vojácích po skončení nadnárodního konfliktu, jsou tucty. Garth Ennis je ale pouze jeden, a je zárukou toho, že příběh, který dostane čtenář do ruky, bude mít nejen hlavu a patu, ale většinou bude mít i přidanou hodnotu, která z jeho mainstreamových komiksů činí přijatelné čtení i pro ty, kteří si v tomto žánru příliš nelibují.

Pouze jeden je i Ennisův hrdina Nick Fury, velitel agentury S.H.I.E.L.D., která během studené války sváděla tisíce šarvátek se svým ruským protějškem, agenturou Hydra. Příběhů s Furym jsou stovky. Ve všech je tvrdý, nekompromisní a sleduje své zájmy za jakoukoli cenu. Příběh alba Bůh ochraňuj válku v tom není jiný. Jiné jsou ovšem okolnosti. Pryč jsou patetické časy hrdinských hlášek, máme tu 21. století a s ním i konec zmíněných superhrdinů v kostýmech.

Furyho povýšili tak vysoko, že se k akci vlastní agentury nedostane blíže než na pár stovek kilometrů, a navíc musí sledovat, jak agenda spadla do rukou byrokratům a počítačovým mágům, kteří mají o způsobu vedení boje zcela jiné představy než válečný pes Fury. Naděje na návrat do aktivní služby Furymu svitne, když se objeví bubák z minulosti, se kterým si nové vedení neví rady. Klasická zápletka, ale Ennis z ní dokázal vytěžit maximum. Frustrovaný Fury jako by vypil elixír života a vydává se na ostrov kdesi v Pacifiku, kde se hraje o opravdu vysoké sázky.

Příběh je zkonstruován brilantně, dialogy jsou zábavné, jen některá svoje klišé si Ennis odpustit mohl. Naprosto zbytečná je další scenáristova narážka na Kurta Cobaina, stejně jako další znetvořený voják, který jako by vypadl z oka další jeho postavě v legendárním Preacherovi. Podobně laciný je i Furyho retardovaný svěřenec, o kterého se stará, protože to slíbil umírajícímu spolubojovníkovi.

Jenže ne druhou stranu právě tyto prvky s hrdostí hlásají, že zde nejde o existenciální komiksové drama, ale o velice dobře napsaný popík, bez kterého by to prostě nešlo. Garth Ennis píše primárně pro –náctileté komiksové fanoušky, a že jsou jeho komiksy zajímavé i pro ostatní věkové skupiny, je známkou kvality.

Ke kresbě komiksu, kterou má na svědomí Darick Robertson, lze říci, že je sice odlišná od jiných Ennisových spolupracovníků, ale v jádru zůstává na stejné vlně. Robertson má také rád plápolající plameny, stříkající krev a grimasy tak nadsazené, že je každý milovník žánru musí milovat. Dynamikou příliš nevyniká, ale stále jsou jeho postavy rozhýbanější, než jsme zvyklí u Steva Dillona. Překlad Šimona Španihela je čtivý a živý, a přitom se obejde bez zbytečné jazykové exprese, což je u komiksu takovéhoto typu více než náročné. Max Fury rozhodně patří k tomu lepšímu, co Garth Ennis napsal, a komiks ocení nejen okruh jeho fanoušků. Zábava je to řádná.

© Richard Klíčník, http://sumarum.wordpress.com
 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 83 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.