Divotvorný vůl a jiné maďarské pohádky
Illyés, Gyula: Divotvorný vůl a jiné maďarské pohádky

Divotvorný vůl a jiné maďarské pohádky

Maďarské pohádky už u nás nevyšly třicet let. I díky tomuto svazečku třeba roste naděje, že všech sedmasedmdesát klasických maďarských pohádek zpracovaných Gyulou Illyésem by jednou mohlo vyjít i v pěkně vypraveném českém vydání.

Před Vánoci obvykle neprohledávám virtuální ani trojrozměrné antikvariáty, ale s našetřeným obnosem v kapse chodím vybírat do knihkupectví knížky nové, voňavé a hezky vypravené. Mezi letošními novinkami jsem objevila červenobílou obálku s hezkým květinovým motivem, knihu pohádek převyprávěných maďarským klasikem Gyulou Illyésem, představitelem to lidově orientované modernistické prózy.

Trvalo nám několik let, než jsme se s dětmi ke klasickým pohádkám vůbec propracovali. Jsou na dnešní děti často dlouhé, vyžadují pozornost. Jakmile se ale naučí chápat specifickou pohádkovou strukturu a přijdou na to, že budou odměněny ujištěním, že dobro zvítězí nad zlem, vyrovnají se i s délkou a starodávným jazykem. Ten jim ostatně dělá potíž ani ne tak u pohádek překladových, jako u Erbena a zvláště u Němcové. Pročítám obsah a vypadá to slibně: Sedmero krkavců (zde Sedm havranů), Árgélyus a čarokrásná Ilona se zdá být kratší a méně drsnou variantou naší oblíbené srbské, kterou Vuk Karadžič zapsal pod názvem Zlatá jabloň a devět pávic. K mé velké radosti je tu i Královna koloběžka první alias Chytrá horákyně, pohádka, kterou Němcová zapsala možná kdysi právě v Uhrách, zde pod názvem Jak se husopaska stala královnou. Syn si možná rád přečte pohádky o spravedlivém králi Matyášovi, jejichž obdobou jsou moravské pověsti o králi Ječmínkovi. Zná je i z nezapomenutelného filmového zpracování maďarského kresleného večerníčku Pohádky o Králi Matyášovi, jejichž nápadité výtvarné zpracování dává právě klukům možnost zasnít se nad dávnými rytířskými potyčkami o dobro a zlo (www.youtube.com/watch?v=4QUIK6fTUs8). Děti budou mít radost.

Leč běda, nakladatelství Dauphin je ke svému čtenáři náročné a nešetří ani potenciálního dětského čtenáře či posluchače. Ilustrace veškerá žádná. Písmenka jsou navíc tak drobná, že ještě nějakou dobu potrvá, než k nim syn doroste. Otázkou je, bude-li pak o pohádky ještě stát. Vánoce jsou Vánoce, tahle knížka nebude pro děti ani pro jejich obrýlené prarodiče.

Ugrofinská pohádka má své typické zvláštnosti, možná se v některých z těch pohádek něco objeví. Nebo možná bude člověk překvapen, nakolik je leckterá pohádka společným majetkem nejen Středoevropanů a Evropanů, ale snad vůbec celého našeho euroasijského prostoru. Škoda, že laicky pojatý doslov z pera Any Okrouhlé v této věci příliš nepomůže.

Vyhovuji ještě své filologické obsesi a udělám si kolaci původního textu s originálem. Český text je mnohomluvnější než ten Illyésův, básnickému slovu pojatému v lidovém, břitkém a mužském stylu dostát není jednoduché. Ale nadšení a vypravěčská vehemence Kateřiny Horváthové je sympatická. Vždyť konečně pohádka ani nemá být překládána, ale převyprávěna.

Maďarské pohádky už u nás nevyšly třicet let. I díky tomuto svazečku třeba roste naděje, že všech sedmasedmdesát klasických maďarských pohádek zpracovaných Gyulou Illyésem by jednou mohlo vyjít i v pěkně vypraveném českém vydání. Doufejme, že si tohoto pokladu evropské krásné prózy všimne nakladatel, pro nějž vydávání knih představuje větší práci, než vytisknutí textu dodaného překladatelem. Myslela jsem, že nakladatelství Dauphin standardně patřilo k těm pečlivějším, pro něž je každý text výzvou a kniha artefaktem. Hodlá-li ale od nynějška knihy vyrábět tak, jak to již provozují mnozí, totiž že pouze s laskavou benevolencí vyhoví soukromé iniciativě nadšeného překladatele, bude to na výsledku bohužel znát.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Kateřina Horváthová, Dauphin, Praha, 2008, 272 s.

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Ondřej Doubek,

Panu Vaňkovi děkuji za upozornění na další knihu maďarských pohádek. Princ z dřevěného hradu však ilustrován je, poměrně hojně, Helenou Ryšavou. Každá z 16 pohádek, kromě dvou krátkých, je ilustrována zpravidla jednou celostránkovou barevnou ilustrací.

Jan Vaněk jr.,

Maďarské pohádky od Illyése (a o generaci staršího Eleka Benedeka) znám z vydání Princ z dřevěného hradu, Albatros 1980. To bylo explicitně určeno "pro čtenáře od 7 let", ale myslím bez ilustrací kromě titulní; písmena byla velká dostatečně, ne však přemrštěně.

Ondřej Doubek,

Dobrý den,
dovolím si jen krátkou připomínku. Děti (předškolního věku), alespoň moje, nedělí knihy na ty bez obrázků a s obrázky. Záleží na interpretovi. Kniha se mým dětem (6 let) líbila, i když opakování některých motivů (třeba známých z jiných verzí příběhů) bylo pro ně (místy) nudné. Upřímně řečeno nevím, jaké z vybraných pohádek byly (jsou) pro děti nevhodné (na žádné takové si nevzpomínám). Rovněž já se kloním k výpravnějšímu pojetí pohádkových edic (a ne jen kvůli dětem), ledaže jde o edici pro vědecké účely (což není tento případ). Domnívám se, že takové vypravení je v našem kulturním okruhu (dobrým) zvykem. Jinak : škoda té ironie v příspěvcích.

Kateřina Horváthová,

Já jako překladatelka jsem vycházela z toho, že čtenářské publikum budou mj. zastupovat děti, ale rozhodně ne v prvním plánu. Přestože kniha v originále je upravena jako dětská publikace, já osobně si myslím, že pro malého čtenáře se hodí pouze některé z pohádek, ne všechny motivy jsou totiž pro děti vhodné. Tím, že v knize nejsou ilustrace, ale opravdu vypadají ze hry děti předškolního věku, které knihy dělí na "ty s obrázky a ty bez," což mi potvrdilo i pár mých kamrádek, jejichž ratolestem, jsem výtisk věnovala. Pozitivní ohlasy jsem sklízela zejména ze strany dospělé části publika - pohádka jako zjednodušená forma mýtu přece především zrcadlí nejdůležitější životní procesy, jako je hledání, mýtus romantické lásky, zlo pocházející z rodiny, trnitá cesta k dospělosti,proces iniciace, lidská hloupost a nepoučitelnost - to se týká zejména pohádek symbolických, které jsou ve výboru zastoupeny v největším počtu a jejichž čtenáře snad nelze tak jednoduše kategorizovat, jelikož k otázkám týkajícím se zásadního životního směřování se přece vracíme celý život. Z tohoto pohledu mi přijde adekvátní i koncept, v němž pojala Doslov Ana Okrouhlá.

Magda de Bruin,

Já tu edici taky neznám (zato jsem například dělala nizozemské a vlámské pověsti pro nakl. Argo, což není edice pro děti, ale výtvarně vypravená - včetně ilustrací - je). Myslím, že je v zásadě vždycky lepší věci v klidu vysvětlit, než hned ironizovat. I nezasvěcení čtenáři diskuse z toho tak aspoň něco mají.

Mruk,

Výtky Pató zřetelně vycházejí z neznalosti produkce nakladatetsví Dauphin. Kniha vyšla v edici Ethnos (http://dauphin.cz/vydano_ethnos.html), která není primárně určena dětem. Soubory pohádek a mýtů, které v této edici vycházejí, jsou, pokud vím, výtvarně doprovázeny velmi střídmě, převažují ornamenty apod. U "recenzentky" je takový přístup neomluvitelný a ironie pana nakladatele je zcela na místě. Jinak toho Lévi-Strausse příště prosím většími písmenky a s obrázky!!!

Magda de Bruin,

Jako zcela nezúčastněného pozorovatele, který příslušnou knihu ani neměl v ruce, mě mrzí, že nakladatel reaguje ironicky, místo aby prostě vysvětlil, proč se rozhodl pro tuhle podobu. Knížky určené dětem by přece skutečně měly brát ohled na dětské čtenáře? Nebo ty pohádky dětem určené nejsou? Na to pořád ještě nikdo jasně neodpověděl, což je škoda.

katerina horvathova,

Mne se doslov libil, ale taky se mi libi, ze je v madarske rubrice konecne poradna diskuze:)

Daniel Podhradský,

Apropo ještě kdo je pan Podhrázký, který se uvolil? Chtěl bych mu také poděkovat. S úctou Daniel Podhradský

Daniel Podhradský,

STAČILA BY TAKHLE VELKÁ PÍSMENA? A TAKOVÉTO OBRÁZKY ☺? nakladatel

Pató,

Pane Mruk, argumentem k výhradám k nakladatelství je mi tahle podle mě nedotažená knížka. Když se vydávají pohádky, tak by tam podle mě ilustrace být měly. A taky tam měla být větší písmena. Možná jsem se sekla v tom, že jsem předpokládala jako cílového čtenáře dítě. Ale pokud dojde v tomto ke změně (v Maďarsku ty pohádky vycházejí vypravené zhruba tak, jako u nás Erben či Němcová, tedy klasika pro děti) stálo by za to, aby to bylo v doslovu nějak ošetřeno, ne? Ještě jen pro Vás, co se týče doslovu (předpokládám, že jste ho četl): postrádám tam alespoň základní informaci o autorovi a rovněž o těch maďarských pohádkách, jichž se knížka snad týká. To rozdělení pohádek na typy je zajímavé, ale mě to jako čtenáři těch pohádek moc k ničemu nepomůže.
Pokud se na diskusi ještě podíváte, zajímalo by mě, na co byste byl v recenzi zvědav? Převyprávět nějakou z pohádek? Pochválit plynulý překlad? Poděkovat panu Podhrázskému, že se uvolil? Dobrý den.

Mruk,

Vůbec: recenze mi přijde hloupá a namyšlená. Kdo je Pató, aby mohla takhle poučovat?

Mruk,

Pató, tvoje výhrady k nakladatelství Dauphin v posledním odstavci nejsou podepřeny žádnými argumenty (nebo jde o velikost písma, i lustrace či doslov, zase bez jakéhokoli vysvětlení označený za laický?). Příště si je tedy raději nech pro sebe, nikdo na takové plky není zvědavý. Čau.