Jansson, Tove: Muminek

Jansson, Tove
Muminek

recenze komiks

Příběhy z Muminího údolí jsou u nás známy již od 80. let, kdy Albatros vydal prvních několik knih pozoruhodné a magické řady dětských knih finské autorky Tove Janssonové.

 

Tove Janssonová: Muminek (Moomin), přel. Libuše Trávníčková, Luboš Trávníček, Argo, 2009, 96 stran

Příběhy z Muminího údolí jsou u nás známy již od 80. let, kdy Albatros vydal prvních několik knih pozoruhodné a magické řady dětských knih finské autorky Tove Janssonové. Pokud jste se k nim (jako já), dostali jako děti, museli jste si je pro jejich až surreálný půvab (aniž byste tehdy věděli, co znamená slovo surrealismus) oblíbit. Během let devadesátých jsme se pak dočkali všech jejích knih z muminí série, a ty si našly své nedílné místo v českých dětských knihovničkách. Uvedení a vydání na DVD se u nás dočkal i kreslený seriál z roku 1990. Jedna celá velká část muminího světa nám ale byla dlouhé roky přímo tajena.

Jedná se o stripy, které v padesátých letech vycházely ve více než čtyřiceti denících celého světa. V tehdejším, ale i v pozdějším Československu jsme si o něčem podobném mohli nechat pouze zdát. Přesto je s podivem, že jsme na stripy s Muminy v hlavních rolích museli čekat celých pětadvacet let od vydání první knihy (Čarodějův klobouk) u nás.

Dalším pozoruhodným faktem je, že se do něj nepustil Albatros jako dlouholetý český domov Muminů, ale nakladatelství Argo. Budiž mu zato však vzdán dík a přána věčná sláva, protože i když nejsou příběhy ve stripech zcela konzistentní s původními knihami, patří k celé sáze naprosto nedílně a vyznačují se stejnou měrou geniální obrazovosti jako ony.

Janssonová tvořila stripy celých pět let, než jí podle všeho došlo, že zatímco píše o pohodě, kterou Muminek a jeho rodina zažívají ve svém údolí (a nejen v něm), sama musí denně vyplodit jeden proužek. Kdo zná autorčin život, musí se podivit i tomu, že vydržela tak dlouhou dobu.

První kniha sebraných spisů obsahuje čtyři příběhy rozdílných kvalit. První, Muminek a loupežníci, je skutečným hledáním formy. Janssonová každým stripem zkouší, kudy vede její cesta, co si může ještě dovolit, co funguje a co už ne. Stripy na sebe navazují jen pocitově, ale zvraty a převraty, kterých se v nich autorka dopouští, je nesmírně zajímavé sledovat. Její fantazie a obrazotvornost si rozhodně nezadá ani s autory tvořícími v následující dekádě pod vlivem halucinogenů.

Hlavní postavou stripů je pochopitelně Muminek, vlajková loď mezi všemi postavičkami Tove Janssonové. Malý troll žijící v divukrásném údolí kdesi mezi severskými fjordy. Přes zimu spí, v létě zažívá dobrodružství. Je roztomilý a hodný. Ideální hrdina pro děti. I jeho rodiče jsou archetypální. Zejména Maminka, která již snad ani nemůže být starosvětštější, s ustaraným povzdechnutím udělá vše, co vidí na očích svého trošku bláznivého manžela, milovaného syna, ale i jeho početných kamarádů. Maminka je ztělesněním mateřské lásky a v knihách i ve stripech představuje přístav, do kterého se může její rodina (a že je to početná rodina) vždycky uchýlit.

Dokonalý příklad nalézáme v příběhu Muminkův opuštěný ostrov, kdy rodina zůstává bez zásob: „Jídlo… Jídlo… Jídlo… Pro mou milovanou rodinu…“ přemílá v myšlenkách Maminka, než potká v lese velkého kňoura: „Jsem členka spolu Slitování s němými tvory, ale udělat se to musí.“ Po humánním sprovození kance ze světa následuje ještě další hlasité přemýšlení, které maminku vystihuje bezezbytku: „Doufám, že neměl manželku. Udělat se to ale muselo.“

Muminkův Tatínek je usedlá hlava rodiny, která ovšem stále touží po dobrodružství, a tak hraje v příbězích Tove Janssonové jakousi dvojí hru pošetilce a zároveň rozumného muže, který vždy ví, jak se správně rozhodnout – zejména když má za sebou na zemi pevně stojící Maminku.

Přesto jsou souvislosti ve stripech jiné, než jsme zvyklí z knížek. Avšak i to dodává při čtení chuť objevovat nepoznané. Český poučený čtenář zde ovšem může zajásat, že (narozdíl od animovaného seriálu) překladatelé, manželé Trávníčkovi, dodrželi kánon vytvořený Liborem Štukavcem, jehož česká pojmenování jsou velmi zdařilá.

Zajímavé je i propojení muminího světa se světem reálným. To je něco, s čím se v knihách nesetkáme. V příběhu Muminkův pustý ostrov se například vyskytuje „postava“ vrtulníku. Ten má ovšem povahu, které nikdo nevěří…

Asi nejvíce „šokující“ pro znalce muminí série však bude příběh Muminek na Riviéře, kde se rodina Muminů (v okleštěném složení Maminka, Tatínek, Muminek a slečna Ferka) vydají na francouzskou Riviéru a zažívají neskutečná dobrodružství mezi celebritózní smetánkou, která je považuje za excentrické boháče.

Zajímavým a pozoruhodným nápadem z hlediska komiksové teorie je významotvorné využívání dělicích čar jednotlivých políček ve stripech. Autorka je tvoří z předmětů, které právě hrají v příběhu nějakou roli. Dělicí čáry jsou tak z hadic, krejčovského metru, vesel a dalších předmětů. V několika případech se nejedná o pouhý ozdobný prvek, ale rámečky se stávají nedílnou součástí děje.

Zkrátka a dobře pokud patříte mezi fanoušky a obdivovatele Muminů, je koupě a přečtení první knihy sebraných stripů jasná povinnost. Pokud je ovšem neznáte, nabízí se vám zde jedinečná příležitost, jak se s celým fantaskním a báječným světem šířeji obeznámit. Ilustrace jsou milé stejně jako samotné příběhy, ve kterých dobro (či pošetilé dobro) stále vítězí nad zlem. Zároveň je úžasné, že i po více než padesáti letech jsou příběhy Muminů stále živé.

 

© Richard Klíčník

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 199 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

61%čtenáři

zhlédnuto 6047x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce