Sedláček, Tomáš: Ekonomie dobra a zla

Sedláček, Tomáš
Ekonomie dobra a zla

recenze sociologie

Sedláčkova snaha o obecnou srozumitelnost a obliba takřka biblických podobenství ho někdy přivádí k pronášení banalit, které by myslím mohl produkovat leckdo, ovšem když je říká ekonom, získávají zřejmě jakýsi punc větší závažnosti. Ovšem v zemi, kde mají šanci na to stát se prezidentem zřejmě především ekonomové, se i prorokem asi může stát jen ekonom...

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi, 65. pole, Praha 2009

Ekonoma Tomáše Sedláčka (1977) si v nedávné době média vyvolila, aby komentoval soudobou ekonomickou krizi. Jak už dnes v Čechách asi málokdo může nevědět, v roce 2006 byl Sedláček vyhlášen universitou Yale jako jeden z pěti mladých perspektivních ekonomů, věnován mu byl pod názvem Stratég lidského blahobytu i jeden díl pořadu Generace „O“, jež dal nahlédnout do jeho soukromí (třeba vysvětlil, v čem spočívají jeho spory s manželkou). V médiích se objevoval tak často, že redaktorku Rádia Česko, jež s ním vedla rozhovor, to přimělo k vyjádření, že v českém mediálním prostoru začalo být poněkud „přesedláčkováno“. Ekonom s tímto vyjádřením kupodivu souhlasil, a právě snaha o to, aby se z médií poněkud stáhnul, prý také stála za vznikem jeho knihy Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi.

Ve své knize autor navazuje na svoji bakalářskou práci, věnovanou ekonomickému myšlení Tomáše Akvinského, zabývá se už ale ekonomickým myšlením v širší perspektivě: od Sumerů přes Židy, středověk a třeba ekonomické názory J. A. Komenského až po dnešek. Sedláček ukazuje, že jisté ekonomické povědomí existovalo již odpradávna, stejně jako určité mechanismy, jak zmírňovat sociální rozdíly a omezovat vliv monopolů (tak vysvětluje židovský institut jubilejního roku, kdy se měly odpouštět dluhy a Izraelci v otroctví měli být osvobozeni). Zároveň ale upozorňuje, že jen málokterý ekonom opravdu zakládal svoje teorie jen na tom, že lidem jde především o sledování vlastního užitku a ekonomika se tak v autorově podání proměňuje v něco, co nemá daleko k náboženství a umění, neboť je to „mystérium, spontánní tajemství a je zázrak, že (vůbec) funguje“. Na stránkách Sedláčkovy knihy také dochází k mnoha skutečně překvapivým setkáním: tak Mistra Eckharta autor spojuje s Googlem a Martina BuberaAdamem Smithem (v autorově interpretaci ovšem tito dva autoři k sobě nemají zase tak daleko). Sedláčkův ekonomický slovník, s nímž pojednává třeba o bibli („dobro outgoing, dobro incoming“), působí také značně nevšedně. Jeho kniha poskytuje četné podněty k dalšímu promýšlení či doplňování: například nakolik dnes ekonomické modely pronikají do teologického myšlení, kde se běžně používá pojmu ekonomie spásy („plán spásy stanovený Bohem, uskutečněný a zjevený v celkovém uspořádání dějin, plán, který nachází v Kristu svůj střed a svůj vrchol“), nebo jak se ekonomie a náboženství prolínají v dnešním Izraeli (židovský stát se například musí o Velikonocích zbavit všeho obilí, protože v něm mohou být kvasnice, a to tak, že ho prodá za symbolickou cenu jednomu Palestinci s tím, že přístup k němu bude mít až po 9 dnech, osmý den - po konci svátků - ale stát od smlouvy odstoupí). V pestré škále kultur, jmen, názorových směrů a vědních disciplin se přitom Sedláček v knize pohybuje docela s přehledem, i když místy jsem měl přeci jen dojem, že autor si počíná poněkud libovolně při výběru toho, na koho se odvolává a koho naopak pomíjí, například když rozvíjí teorii o tom, že „matematika byla prvotně jen emocí, až postupně tento vjem zracionálněl“, odkazuje na psycholožku J. Heffernanovou a mnohem významnější autory jako Damasio či Ridley nechává stranou (ale libovolně samozřejmě píšeme všichni…).

Doporučení na Sedláčkovu knihu napsali Jan Švejnar, Jan Kraus a Tomáš Halík, názorově se přitom autor zřetelně přiklání k posledně jmenovanému: Halíka v knize cituje; odvolává se také na Michaela Novaka, Halíkova oblíbeného teologa; a není tedy také překvapivé, že v nedávné rozhlasové diskuzi o ekonomické krizi, jíž se účastnil také K. Sidon, právě Halík a Sedláček dospěli až k dojemné názorové shodě. Jestliže Sedláček nedávno vyzval české filozofy, „ať mluví a najdou odpověď, kam tohle všechno spěje“, tak ve své knize se Sedláček projevuje jako filozofující ekonom, který ovšem zpochybňuj či silně problematizuje základy této vědy, a společně s J.M. Keynesem se stává jakýmsi prorokem, volajícím, že „není daleko den, kdy ekonomické problémy ustoupí do pozadí a naše hlavy a srdce se budou znovu zabývat tím, co má skutečně smysl - otázkami života, lidských vztahů, stvoření, jednání a víry“. Co se týká Sedláčkových veřejných vystoupení, jeho snaha o obecnou srozumitelnost a obliba takřka biblických podobenství ho někdy přivádí k pronášení banalit, které by myslím mohl produkovat leckdo, ovšem když je říká ekonom, získávají zřejmě jakýsi punc větší závažnosti - ovšem v zemi, kde mají šanci na to stát se prezidentem zřejmě především ekonomové, se i prorokem asi může stát jen ekonom, a také ono pronášení banalit, ovšem s dostatečnou naléhavostí a inspirovaností, asi k úloze Vyvoleného proroka patří. A vůbec nevadí, kolik je mu let a že má spory s manželkou.

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 187 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.