Grunberg, Arnon: Tirza 1

Grunberg, Arnon
Tirza 1

recenze beletrie zahraniční

Nad každým dílem Arnona Grunberga (1971) se sluší psát o tom, jak na sebe nizozemský spisovatel strhává pozornost, jak manipuluje s médii, jak si nenechá ujít jedinou příležitost k provokaci.

Vyvolat si čtenáře
Arnon Grunberg: Tirza. Z nizozemského orig. Tirza přel. Magda de Bruin-Hüblová. Argo, Praha 2009, 381 s.

Nad každým dílem Arnona Grunberga (1971) se sluší psát o tom, jak na sebe nizozemský spisovatel strhává pozornost, jak manipuluje s médii, jak si nenechá ujít jedinou příležitost k provokaci. A nikdy to není od věci, protože od Grunbergových textů lze jen těžko odečíst spisovatelovu extravaganci a zálibu v mystifikacích. Snad je to dokonce tak, že si každý další román říká o slovo prostřednictvím různých kauz, do kterých je autor namočený. Zkrátka je to sám Grunberg, kdo vystavuje svým kontroverzním textům to nejlepší doporučení.

Grunbergova Tirza (2006) se takovému čtení nevzpírá, ba naopak si o něj na leckterých místech říká. Avšak na rozdíl od dosavadních Grunbergových děl přeložených do češtiny nejsou autorovy provokace v Tirze tolik slyšet. Od prvních odstavců jako by se román sám nabízel k rozečtení a Grunberga nechal někde na záložce. Možno dokonce říci, že pro toho, kdo zná předchozí spisovatelova díla, bude vypravěčská poloha Grunbergova osmého románu vypadat bezmála cudně. Jenže ve skutečnosti má tenhle román k nevinnosti opravdu hodně daleko. Čtenář je prostě usazen do pohodlného ušáku, o který bude nakonec dočista připraven. Takřka v poslední chvíli se totiž román nečekaně natočí ke čtenáři, doslova se na něj obrátí, vyvede ho z anonymity a ukáže na něj. Přestože by tedy bylo možné přijít do Grunbergovy Tirzy jinými a neméně okázalými cestami, nabízí toto prudké gesto, jímž si román vyvolá svého čtenáře, snad nejzákladnější zkušenost čtení, za níž se teď pokusíme vydat.

Zalistujme téměř až na samý konec, kde Jörgen Hofmeester, hlavní postava Grunbergova románu, potkává v Namibii devítiletou černošskou holčičku Kaisu, která se nabízí turistům. Hofmeester odjel z Amsterodamu do Afriky, aby tu hledal svou dceru, která se po maturitním večírku vydala s přítelem na cestu a od té doby o sobě nedala vědět. Pátrání po ztracené dceři v Africe jako zoufalost muže, který bez dcery není už ani otcem. Taková výprava může skončit i tak, že jeden nadobro zmizí v poušti. Otcovství, které až doposud bylo pro Hofmeestera nade vše, se ale znovu probudí ve vztahu k malé Kaise. Aniž by mu mohla rozumět, svěří jí Hofmeester dokonce něco, co do této chvíle nemohl nikdo ponořený do Grunbergovy Tirzy ani tušit: jeho dcera se do Namibie nikdy nedostala. Den před odletem ji Hofmeester zavraždil i s jejím přítelem. Vypravěč, který na sebe nikdy neukázal jako na strůjce příběhu, který jako by po celou dobu jen komentoval dialogy postav, ukazuje se najednou jako podivně nespolehlivý. Poslední dny před odletem už byly jednou odvyprávěny bez jakékoliv zmínky o brutálních vraždách. Čtenář se jen těžko vzdává toho, co pro sebe vydobyl na předchozích stránkách. Třebaže by Hofmeesterovo běsnění ledasco vysvětlovalo a příběhu přestarostlivého otce by se takto dostalo vskutku ostré pointy – čímž nemyslím jen to, že Hofmeester možná řádil s motorovou pilou – , skrze zkušenost z předchozího vyprávění nabývají všechny stopy vedoucí k vraždě na dvojznačnosti.

V prvních dvou částech románu se všechno točí kolem večírku, který připravuje Hofmeester pro svou dceru Tirzu. Tatínkova „sluneční královnička“ má právě po maturitě na prestižním gymnáziu a chystá se procestovat Afriku s přítelem, kterého má Hofmeester dnes poznat. Pro celý román představuje večírek jakousi osu vyprávění, narativní přítomnost, z níž jsou podnikány vypravěčské cesty za minulostí příběhu a kde se zhodnotí všechny Hofmeesterovy životní epizody. A nebyl to zrovna šťastný život. Před třemi lety ho opustila manželka, která se teď několik dní před večírkem vrací nečekaně domů a očekává vřelé přijetí a srdečnost. Třebaže se s jejím odchodem vyrovnával velmi těžko, jeho žena přichází už pozdě a nezapadá do příběhu, který si pro sebe Hofmeester vybájil.

A nebyla to jen ztráta manželky, kterou musel v tomto svém příběhu ospravedlnit. Starší dceru Ibi přistihnul v patnácti letech s nájemníkem. „Takovou scénu by člověk očekával na statku ve stáji. Ne v nejlepší části Van Eeghenstraat.“ (s. 83) Navíc ani jako redaktor překladové literatury nebyl Hofmeester úspěšný. Nikdy neobjevil žádné významné autory a stal se pro nakladatelství nepotřebný. Vzhledem k vysokému věku nemohl být propuštěn, a tak byl odsunut na vedlejší kolej. Nadbytečný člověk, o kterého nikdo nestojí a který tráví své dny bloumáním po letištní hale: „Je to hanba. Nadbytečnost je hanba,“ říká si Hofmeester (s. 118). Aby toho nebylo málo, neuváženým vkladem přijde o veškeré životní úspory. Žil pro manželku, děti a práci. „Když se ukázalo, že není, v čem by vynikal, rozhodl se pro otcovství.“ (s. 164)

Pro Hofmeestera má v sobě maturitní večírek nést příběh úspěšného otce inteligentní dcery. Dobře ví, že už nebude třeba „chodit na rodičovské schůzky, potřásat rukama kantorům,“ (s. 12), ale naposledy musí všem ukázat, jaká byla jeho role. Když už nic jiného nezbývá, pořád je tu ještě roznášení drinků a opékání sardinek. Hofmeester, který tak úzkostlivě dbal o své otcovství, že se neostýchal Tirziným nápadníkům přinášet čistý ručník do koupelny, nechce nic menšího, než aby teď všichni uznali, že jako Tirzin starostlivý otec svůj život vyhrál. S čím ovšem Hofmeester nepočítal, je nový přítel dcerušky: Maročan, který jako by z oka vypadl Mohammedu Attovi, jednomu ze sebevražedných útočníků z 11. září. Nakonec Hofmeester v nenadálém pomatení smyslů podlehne svodům jedné z Tirziných spolužaček. V kůlně je nahé přistihne Tirza a její učitelka.

Třetí část začíná přípravou na odlet do Afriky. Hofmeester se rozhodne zůstat do poslední chvíle s Tirzou a jejím přítelem a pokusit se alespoň prodloužit zbývající dny neblaze poznamenaného otcovství. Jako by si tím přímo řekl o to, aby svou holčičku přistihl s „Mohammedem Attou“ na jídelním stole. Grunbergovy postavy se zkrátka nemohou svléknout, aniž by je u toho někdo nenachytal. Podle všeho se ale zdá, že Hofmeester i tohle ustojí a milenci odlétají do Namibie. Dokud se Hofmeester nepustí do Afriky za Tirzou a neřekne Kaise, že pohled na Maročana uchvacujícího jeho milovanou dceru ani trochu nevydržel.

Mohlo chorobné otcovství dohnat Hofmeestera až k dvojnásobné vraždě? Neodehrálo se to všechno jenom v jeho pomatené hlavě? Román takovou možnost jemně naznačuje a čtenář, v prvních dvou částech uchvácený důvěrně známou rodičovskou trapností a dialogy jako by odposlouchanými od sousedů, udělá cokoli, aby se mohl odvrátit od upřeného pohledu, který na něj román vrhne. Všechno samozřejmě stojí a padá na tom, koho si Grunbergova Tirza bude moci vyvolat. Někdo se ani nezachvěje a Hofmeester pro něj bude jednoznačně zločincem. Jinému přeběhne mráz po zádech, když zjistí, že bude muset cosi rozhodovat, a hned tak na to nezapomene. A další zůstane klidně sedět a přečte román třeba jako obzvláště cynický pohled na současnou rodinu nebo jako grotesku na fobii z náboženského fundamentalismu. Tak už to chodí.

© Vladimír Trpka
Článek vyšel ve Tvaru 12/2009
Na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 112 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 23.10.2009 19:04
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Jsem ráda, že se pan Beguivin ozval - ten odkaz totiž během pár dní přestal fungovat, takže článek (ani diskuse) už není k nalezení. Možná bychom ho mohli převzít na iliteraturu? (A pokračovat v debatě o tom, zda je věrohodné, když dva podivíni v podivné situaci mluví podivně, prostě tady?)
Vložil: Petra, 23.10.2009 18:04
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Vážený pane Beguivine, můj příspěvek nebyl namířen přímo proti Vám, ale měl být obecný. Že jste překladatel samozřejmě vím, tudíž asi o problematice překladu víte dost – proto také ten vylučovací vztah a slova jako „všem“ a „nepřekladatelé“, aby bylo jasné, že mluvím v obecné rovině. Každopádně jsem... ráda, že zde proběhla výměna názorů a rovnou naposledy přidám ten svůj – s Vaším argumentem „pokud text nesedí…“ souhlasím, přesto bych si překlad netroufla kritizovat, jestliže nemám v ruce originál. Tím se Vás nesnažím přesvědčit ani se nechci hádat atd., jen říkám svůj názor na věc.
Vložil: Alan Beguivin, 23.10.2009 15:06
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Vazena Petro, mozna neznam problematiku translatologie, ale par knih uz jsem prelozil, jak byste zjistila i na techto strankach, kam odkazujete, a pokud proste preklad v novem kontextu nesedi, neokecate to umeleckym zamerem ani originalem. K tomu, abych vedel, ze preklad vychazi z originalu, nemusim... umet nizozemsky, je mi lito:-] Viz tez kratkou vymenu nazoru s pani prekladatelkou pod clankem na E15 [odkaz nize]. Takze nez priste zacnete mudrovat, zjistete si fakta. [A mimochodem, k prekladu se muze vyjadrovat, kdo chce, mame demokracii.]
Vložil: Petra, 23.07.2009 16:57
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Tohle mě vždycky dokáže znechutit - jak se může o překladu vyjadřovat někdo, kdo nezná problematiku translatologie anebo nedržel v ruce i originál... Pokud najdu v textu něco nezvyklého, tak se přece nejdřív zamyslím, proč to tam je - buď to vypovídá o autorovi (záměr, nebo neobratnost), nebo o překladateli... (idem). Bez originálu se to prostě určit nedá. Všem recenzentům vřele doporučuji sekci "Problematika překladu", spoustu věcí si nepřekladatelé často neuvědomí.
Vložil: Magda de Bruin, 23.07.2009 13:57
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Pro úplnost bych ocitovala celý příslušný odstaveček: "Kniha se čte skvěle a antihrdinův vnitřní monolog, na němž je vystavěna, čtenáře nezatěžuje - forma kopíruje jeho duševní nejistotu. Dialogy působí přirozeně, jen občas trochu zdlouhavě (,,Je to tím, že jsme zestárli, proto se strachujeme o dítě.... Protože jsme starý a nudíme se.") a někdy skřípe překlad (Hofmeester ,,disponuje sociálními dovednostmi", dívka se ptá při milostném aktu, zda se jí partner ,,zamlouvá"). Na svou obranu bych uvedla, že i tyto formulace - podobně jako ta občasná zdlouhavost dialogů - vycházejí prostě z originálu, což ovšem recenzent bez znalosti nizozemštiny nemůže vědět. (Mimochodem dívka se samozřejmě ptá partnera, zda se mu ONA zamlouvá, jinak by to skutečně nedávalo smysl - navíc to navazuje na jejich předchozí dialog. Opakování určitých slov nebo obratů v různých situacích je totiž jedním z typických autorových znaků, proto je třeba to zachovat i v překladu.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 22.07.2009 16:50
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Z dnešní (pozitivní) recenze Alana Beguivina e15.cz/kultura/grunberg-nelitostne-pitva-podstatu-otcovstvi-106643/ : 'někdy skřípe překlad (Hofmeester "disponuje sociálními dovednostmi", dívka se ptá při milostném aktu, zda se jí partner "zamlouvá").'
Vložil: Magda de Bruin, 11.07.2009 13:30
Grunberg, Arnon: Tirza 1
To je sice pravda, ale jako překladatelka jsem tu knihu četla několikrát a vždycky znovu mě fascinovalo, jak rafinovaně s otázkou zločinu autor naložil. Tvrzení, že klíčový okamžik byl už jednou odvyprávěn bez jakékoliv zmínky o vraždách, tu pasáž nevystihuje docela. Musí se to prostě číst...
Vložil: mariana, 10.07.2009 12:09
Grunberg, Arnon: Tirza 1
Pane Trpko! Vy jste prozradil minimálně jednu z point příběhu. To od Vás není hezké...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

51%čtenáři

zhlédnuto 3483x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce