Riedmatten, Éric de: Objevy 21. století

Riedmatten, Éric de
Objevy 21. století

recenze přírodní vědy

Podle představy autora knihy budeme v roce 2015 řídit automobil hlasem, v roce 2026 bude luminiscenční vlákno znamenat konec televize, v roce 2050 bude uzavřena poslední čerpací stanice – éra ropy končí.

Éric de Riedmatten ve spolupráci s Pierrem Kohlerem a Laurentem Meillaudem: Objevy 21. století, předmluva Axel Kahn, překlad Růžena Steklačová, Mladá fronta, Praha 2007

Ve své známé písni Těšínská její autor J. Nohavica barvitě vykresluje, jak by si asi na začátku 20. století představoval svoji budoucnost:

„Měl bych krásnou ženu a tři děti /
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti /
celý dlouhý život před sebou /
celé krásné dvacáté století“.

Jeho vize, jako člověka, který ví, co se pak v onom století dělo, pak končí trpkými slovy „ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká“. Z knihy Objevy 21. století od Érica de Riedmattena na mne sálal podobný jarý ruch a nadšení z přicházejícího věku, který snad podle autora ani nemůže být jiný než plný nových a nových technických inovací, stále zvyšujících délku i kvalitu lidského života. Podle představy autora knihy budeme v roce 2015 řídit automobil hlasem, v roce 2026 bude luminiscenční vlákno znamenat konec televize, v roce 2050 bude uzavřena poslední čerpací stanice – éra ropy končí. Tyto a další převratné události a objevy předvídá de Riedmatten tak, jak by je měly generace postupně zažívat rok po roce až do konce našeho století. Při tvorbě knihy se opíral o vědeckou radu složenou z předních odborníků řady oborů, takže „fakta, která předkládá, nejsou utopií“ – tvrdí anotace knihy. To je ovšem velmi zavádějící tvrzení, protože svět, který de Riedmatten líčí, působí velmi utopicky: vynálezy v něm nejsou zneužívány, lidé se zde zřejmě chovají čistě racionálně a náboženství v něm patrně ztratilo všechen vliv. Spíše úsměvně působí to, že líčení budoucího vývoje je značně frankocentrické: přednosti Francie se v budoucnosti projeví, jak zřejmě autor doufá, jak v soutěži s těžkopádnou Amerikou, tak i s dalšími konkurenty (třeba celoevropský trh s auty díky své prozíravosti přirozeně ovládnou francouzské automobilky).

Kniha hýří spoustou nápadů a v tomto směru může být velmi podnětná, už proto, že v nich mohou čtenáři spatřovat jak vytoužený svět, kterého by se chtěli dožít (a to je zřejmě i postoj autora), tak i svět negativní utopie (dystopie), jehož se děsí. Najdeme sice v publikaci jisté známky skepse (například v roce 2096 prý bude na světě stále více negramotných dospělých), ovšem i mírné vady na kráse jsou uváděny asi jen proto, aby byly rychle více než bohatě vykompenzovány nějakým novým vynálezem, konkrétně v roce 2096 vyvinutím gigantického serveru Gnosis. Ten umožňuje prostřednictví čipů umístěných v lidském mozku stále aktualizovaný přehled o celku lidského vědění i krásné literatury. To je myslím zajímavá myšlenka, která by zaujala nejen J.A. Komenského s jeho pansofickými snahami, ale snad i Platona toužícího po živé paměti, jejímiž nositeli by byli živoucí lidé, ne mrtvá písmena. Kapitola ovšem nijak nerozvíjí to, že lidé mají odlišné schopnosti a nadání, a stejně jako selektivně vnímají realitu, také se znalostmi ve svém mozku by každý z nich zacházel trochu jinak - používal by podle mne jen tu část znalostí (zlomek celkového vědění), které by odpovídaly jeho vnitřnímu ustrojení. I tak to ale zní krásně – všechno vědění světa pohromadě! Není i samotná iLiteratura chabým pokusem o soustředění všech knih na jednom místě?

Když byl nedávno v rámci pořadu Meteor osloven Ondřej Neff a prof. Milan Mareš ohledně toho, jak odhadují obecný budoucí vývoj technologií a celé lidské společnosti, oba shodně odmítli spekulovat o technických inovacích, které se podle nich prostě předpovědět nedají. Co se zato podle nich předpovědět dá, to jsou otázky týkající se morálky a lidského chování, protože lidská povaha se v čase tolik nemění, a jako zdařilý příklad uvedli Orwellův román 1984. Oproti tomu de Riedmatten právě tyto lidské aspekty nechává stranou a udělal přesně to, co v pořadu kritizoval M. Mareš: totiž protáhl současné vývojové trendy do budoucnosti. Ovšem svět už je podle Mareše takový, že „najust pak vždycky přijde něco, co ony trendy otočí úplně jiným směrem“. I když je tedy Riedmattenova kniha docela čtivá a odvolává se na výzkumy soudobých vědců, velmi pravděpodobně pak bude všechno „úplně jinak“.

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 83 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.