Kratochvil, Jiří: Slib 1

Kratochvil, Jiří
Slib 1

recenze beletrie česká

Kratochvilův román je záměrnou aluzí na Dürrenmattovu novelu Slib s podtitulem „rekviem na kriminální román“. V Dürrenmattově novele slíbí detektiv matce zavražděného děvčátka, že dopadne vraha. U Kratochvila se architekt Kamil Modráček zaváže, že pomstí smrt své sestry.

Slib 
Jiří Kratochvil: Slib, Druhé město, Brno 2009, 292 stran

V románu Slib, nové knize Jiřího Kratochvila, významného současného romanopisce, povídkáře, dramatika a esejisty najdeme mnoho styčných bodů s jeho dosavadní tvorbou. Děj je zasazen do autorova rodného města Brna, pozornost je věnována brněnské architektuře, zejména té funkcionalistické, autor využívá několika vypravěčů, text se drží brněnských reálií, ale zároveň vykazuje výrazné prvky zliterárnění skutečnosti.
 
Kratochvilův román je záměrnou aluzí na Dürrenmattovu novelu Slib s podtitulem „rekviem na kriminální román“. V Dürrenmattově novele slíbí detektiv matce zavražděného děvčátka, že dopadne vraha. U Kratochvila se architekt Kamil Modráček zaváže, že pomstí smrt své sestry. K tomu, jak by mohl slib naplnit, přivede Modráčka koincidence – objevení podzemní chodby a četba Nabokovovy povídky Mluvíme rusky, ve které ruští emigranti v Berlíně lapí ruského agenta a z koupelny mu vytvoří doživotní vězení.
 
Ač je Kratochvilův román inspirován Dürrenmattovou detektivní novelou, detektivkou není. Obsahuje sice některé prvky této žánrové fikce (detektiv Dan Kočí, který řeší různé případy), ale jeho charakter je naznačen v podtitulu: „rekviem na padesátá léta“. Nacházíme v něm literárně ztvárněné období nastupující totality, počátek 50. let. Všude jsou státní špiclové, podezřelé osoby jsou hlídány. Autor výstižně charakterizuje praxi tehdejších procesů, aroganci vyšetřujících (prostřednictvím estébáka s příhodným pracovním jménem Láska). V románu se setkáme i s náznaky autobiografičnosti. Jednou z rodin sledovaných Státní bezpečností je i rodina Kratochvilů, která se kvůli emigraci otce stala podezřelou. Jiří Kratochvil vystupuje jako zestárlý spisovatel v závěrečné části románu, která je situována do současnosti.
 
Při četbě románu, zejména jeho třetí části, pochybujeme, zda vůbec jde o pomstu. Vězení, které Modráček původně budoval pro jednoho člověka, získává najednou zcela jinou koncepci, stává se „horizontálním podzemním městem“, Modráčkovým mistrovským architektonickým dílem, inspirovaným Le Corbusierovým „vertikálním zahradním městem“. Modráčkovo podzemní město poskytuje jednadvaceti obyvatelům, kteří ho musí nedobrovolně obývat, veškerý komfort – včetně duchovní útěchy, péče lékaře, vzdělávacích přednášek. Modráčkův původní plán se postupně proměnil – jednak v architektonický projekt, jednak v úsilí zachránit vzorek lidí před tím, co probíhalo nahoře, v jakousi Noemovu archu.

Období 50. let a události týkající se Kamila Modráčka z odstupu nahlíží mladá dvojice, Petra a Luděk, které autor situuje do současnosti. Destrukční tlak v totalitních režimech je Luďkem vnímán jako síla, která v lidech mobilizuje obrovskou etickou potenci: „náš národ potřebuje čas od času ten totalitní lis jak prase drbání, potřebuje své mučedníky a hrdiny, jinak se brzy zoufale rozplizne a rozblátí, jak to vidíme dnes, změní se v hromady sraček.“ Luděk přiznává Modráčkovi jistou morální potenci, ale zároveň si uvědomuje, že nápad s lovením lidí za účelem jejich záchrany byl šílený. Čtenář je tu ponoukán k tomu, aby se zamyslel, jaký charakter má mít životní poslání, zda město, které Modráček vytvořil, bylo pro lidi záchranou nebo jen dalším vězením ve vězení, které bylo na zemském povrchu, další totalitou. Zda se jeho obyvatelé měli lépe, když sice měli veškerý luxus, který se jim na zemi nedostával, nebyli vystaveni tlaku režimu, ale zase jim scházeli jejich blízcí a Modráček jim hrozil smrtí, pokud by se pokusili uprchnout...
 
Kompozice Kratochvilova románu si zaslouží uznání. Autor dokáže se čtenářem šikovně manipulovat. Na základě rozvíjení příběhu v první části si lze vytvořit jistá očekávání (pomsta Modráčkovy sestry), další vývoj knihy však tato očekávání nenaplní. Pozornost si také zaslouží práce s vypravěči. V knize se střídá několik personálních vypravěčů, jejichž vyprávění jsou stylově odlišena. Kapitola vyprávěná Alžbětou například připomíná metodu proudu vědomí, příznačnou pro Jamese Joyce. Trochu rušivým momentem pro mě byly uzávorkované věty, které se prolínají celým románem. K pochopení příběhu nejsou třeba, nepřinášejí důležité informace. Jejich cílem je pravděpodobně oživit vyprávění, ale podle mého názoru častokrát působí v okolním textu nadbytečně.
 
Román může uspokojit jednak zájemce o "čtivo", protože Kratochvil nás dokáže vtáhnout do děje a udržet v napětí, a zároveň si přijdu na své i ti, kteří mají rádi kvalitní literaturu s propracovanou kompozicí, množstvím aluzí a myšlenek, které podněcují k úvahám.
 

© Pavla Jumrová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 173 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

69%čtenáři

zhlédnuto 3265x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce