Gospodinov, Georgi: Lapidárium, přel. Ondřej Zajac, malby z cyklu Hlavy Valentin Popov, Literární salon, Praha 2009, 78 stran

Bulharský spisovatel Georgi Gospodinov (1968) se nejprve českému čtenáři představil jako prozaik sbírkou povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény (2004) a o rok později především svým Přirozeným románem, který ho proslavil doma i v zahraničí. Tento autor mnoha žánrů však v Bulharsku proslul nejdřív jako básník. Již v roce 1992 mu vychází překvapivě zralá prvotina Lapidárium, s níž zvítězil v soutěži o básnický debut roku. A právě s tímto titulem v překladu Ondřeje Zajace (1982) přichází na náš knižní trh nakladatelství Literární salon.

Názvu sbírky i mottu zůstává Gospodinov ve všech svých básních o několika verších důsledně věrný. Jde o poezii nabitou významy i metaforami, důraznou, málomluvnou, současně však něžnou, barvitou a hravou. Klíč k jejímu pochopení může přinést i vysvětlení slov „lapidární“, „lapidárium“, „lapidace“ a „lápil“ v závěrečném obsahu. Slovo a myšlenka se podobají kamenu, kamínku, jeho úlomku... Promlouvají samy za sebe, současně však vytvářejí sehranou mozaiku vícebarevné, avšak celistvé sbírky.

Povšimněme si nyní paralel mezi autorem a překladatelem. Gospodinov napsal básně v letech 1989-1991, kdy studoval bulharskou filologii na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského, Ondřej Zajac je posluchačem stejného oboru (v kombinaci se srbštinou) na Filozofické fakultě UK. Zvítězil-li básník se svou básnickou prvotinu v literární soutěži, významného ocenění se dostalo i překladateli za debut překladatelský. Gospodinov a Zajac byli tedy při práci s texty podobně staří (resp. mladí) i podobně úspěšní; a co víc – překladatel poezii také sám píše. Nabízí tedy ideální kombinaci – dobře ovládá cizí jazyk, ale současně umí se slovem zacházet jako básník. (Jistě na sebe nedá dlouho čekat i jeho vlastní básnická prvotina.)

7. září 2009 bylo Lapidárium v kavárně Divadla Na Prádle slavnostně pokřtěno. Věřme, že český čtenář už ví, kdo je to Georgi Gospodinov, že se rád seznámí i s jeho básnickou tvorbou a že se v budoucnu dočká i jeho stěžejní, v Bulharsku několikrát vydané básnické sbírky Třešeň jednoho národa.

© Ivana Srbková