Fosse, Jon: Mámení

Fosse, Jon
Mámení

recenze beletrie zahraniční

Nad knihou Mámení se snáší mlha, která rozostřuje obrysy jednotlivostí a dává vyniknout podstatnému. Archetypálnost sdělovaného je tentokrát ještě dokreslena mírně archaickým jazykem a od prvních slov je zřejmé, že máme v rukou univerzální výpověď o základních hodnotách tohoto světa, o podstatě lidského bytí, o bolesti, úzkosti, strachu, smrti a lásce.

 

Fosse, Jon: Mámení, přeložil Ondřej Vimr, Pistorius&Olšanská, Příbram 2009, s. 63.
Mladičký sedmnáctiletý pár připluje po moři ke břehu města, oba vystoupí, procházejí ulicemi a hledají pokoj k pronájmu. Tlačí je čas, protože ona má každým dnem rodit. Jdou od dveří ke dveřím, od jednoho odmítnutí k druhému, vyslechnou si nejeden posměšek a slova opovržení. Lidé jsou pobouřeni nerozvážným vztahem dvou dětí a obrací se zády k jejich hříchu.
Nezaměnitelný styl norského spisovatele Jona Fosseho, se kterým mohli čeští čtenáři setkat už několikrát, je v knize Mámení patrný na první pohled. Několikastránková souřadná souvětí složená z jednoduchých vět řazených za sebou, syrový jazyk oproštěný od jakéhokoli hodnocení, důraz na rytmus jazyka a minimalistické dialogy.
I samotný příběh opět osloví spíše ty čtenáře, kteří kvalitu knihy nehodnotí dle originality zápletky. Univerzálnější vyprávění než to, které nám Fosse předkládá ve své knize Mámení, bychom hledali jen těžko. Zoufalé putování dvou lidí, kteří musí nalézt své místo, aby mohli přivést na svět další generaci, je zřejmou paralelou s biblickým příběhem Josefa a Marie.
Nad knihou Mámení, stejně jako nad většinou textů Jona Fosseho, se snáší mlha, která rozostřuje obrysy jednotlivostí a dává vyniknout podstatnému. Konkrétní jména, místa a časová určení chybí nebo jsou nepodstatná. Archetypálnost sdělovaného je tentokrát ještě dokreslena mírně archaickým jazykem a od prvních slov je zřejmé, že máme v rukou univerzální výpověď o základních hodnotách tohoto světa, o podstatě lidského bytí, o bolesti, úzkosti, strachu, smrti a lásce.
Naše dvojice musí na své pouti odolat nástrahám světa, který se je snaží rozeštvat. Asle a Alida ale vytrvají a ač k smrti unavení odcházejí i od těch mála dveří, kde chtějí přijmout jen jednoho z nich. S každým odmítnutím stoupá napětí, úzkost a strach nastávajích rodičů jsou nesnesitelné. Náhodné odbočky do minulosti vysvětlují neveselé dětství a dospívání obou hrdinů, k pochopení jejich vypjaté situace toho však nepotřebujeme znát mnoho.
 
Zlo a dobro si mohou být velmi blízko. Ten, kdo chce přežít, musí někdy přestat myslet na to, co je dobré a co zlé. A Asle a Alida musí přežít, aby dali život svému dítěti.

© Barbora Grečnerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 156 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   64%čtenáři

zhlédnuto 3096x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce