Pilátová, Markéta: Má nejmilejší kniha

Pilátová, Markéta
Má nejmilejší kniha

recenze beletrie česká

Po úspěšné prvotině Žluté oči vedou domů (vychází spisovatelce, novinářce a hispanistce Markétě Pilátové další próza Má nejmilejší kniha, jejíž námět je opět zasazen do latinskoamerické scenérie.

Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha, Torst, Praha 2009, 276 stran

Po úspěšné prvotině Žluté oči vedou domů (2007) vychází spisovatelce, novinářce a hispanistce Markétě Pilátové (1973) další próza Má nejmilejší kniha, jejíž námět je opět zasazen do latinskoamerické scenérie. Autorka má toto prostření osobně zažité. Učí zde čtvrtým rokem potomky našich krajanů češtinu – v době, kdy psala první titul, pracovala v Brazílii, tentokrát působí v Buenos Aires.

Zatímco ve svém debutu zpracovává komornější příběh pěti postav, scéna je česko-brazilská a žánrově patří próza nejspíš k novele, tentokrát odvážně vykročila k epicky složitému vyprávění s řadou postav, osudů a zápletek, jihoamerické dějiště abstraktně pojmenovává Velké město a román nese i prvky eposu či ságy. Kompozice knihy je květnatější, košatější, nabitá dějem, Pilátová tak svou akční fabulací nutí čtenáře dobře se soustředit, protože stačí trocha nepozornosti a ztratí se mu nit...

V románu vystupuje několik stěžejních postav, na něž se v další linii vztahově váží ty vedlejší, hlavní hrdina neexistuje. Autorka opět jako ve své první próze volí osvědčenou metodu střídavého vyprávění, kdy dává postupně slovo jednotlivým hrdinům. Jednotný rámec pak vytvářejí promluvy dvou téměř mýtických postav - Toho, který tetuje, a hada Harého. A je to právě mytologická, bájná rovina, v níž se Pilátové daří nejlépe, méně silná je v dialozích, především ve slangové rovině.

Jednotlivé příběhy se navzájem prolínají, přetínají, scházejí a rozcházejí, všechny však vedou k Hadímu institutu, jehož chorobně ambiciózní zakladatel Michael Vidal zkoumá hadí jedy. Dobrodružnost děje podtrhují latinskoamerické rekvizity typu narkomafií, slumů, hor, pouští, pralesů a džunglí. Mužské i ženské postavy vzbuzují zvědavost, jsou čtenářsky přitažlivé, na atraktivnosti jim zajisté přidává i smíšená krev – pro Latinskou Ameriku nic neobvyklého. Svět však není u Pilátové černobílý. Nelítostný vědec Vidal má i své dobré lidské stránky, zatímco kladné postavy jako Otto, Yan či Hugo občas ukážou i stinnou podobu. Čistou, lidsky krásnou dvojici představují míšenci Pták a Pajita. Had, biblický symbol hříchu, je tady nositelem dobra, bojovníkem proti zlu, ochráncem života, zastáncem lásky. Zatímco tatér pouze pozoruje, komentuje, vypráví, had Haré, ač jeho hlas v knize zaznívá jen párkrát, jedná. Zjevuje se ve snech postav, vstupuje jim do podvědomí, vznáší se v refrénu hadí písně, zaklínadlech o hadovi v kořenech. Napovídá člověku, jak kořeny rozplést, dopátrat se dobra nalezením pravdy o sobě samém. Tady se dostává ke slovu i tatérova „nejmilejší kniha“ – sbírka slovanských pohádek. Dalším propojením latinskoameriského dějiště se slovanským světem je návštěva Polska, kde se Hugo svých rodových kořenů dobírá, a tím se i osvobozuje. V próze jde hodně také o lásku, o její hledání a nacházení, i to však vede přes bolestné sebeuvědomění, ať už se jedná o naplnění vztahu panensky průzračné dvojice Pajity a Ptáka či opětovné setkání a vzájemné znovunalezení homosexuálů Huga a Yana nebo poměr obdarování a přijímání Puly a Huga.

Epickou šíří bohatého, plnokrevného vyprávění a oslavou života v jeho radosti i bolesti připomíná Má nejmilejší kniha Želary Květy Legátové. Markéta Pilátová tak přináší na poli současné české literatury další důkaz o tom, že silný příběh je nadčasový a stále aktuální.

 

© Ivana Srbková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 224 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Josef Kodet, 28.02.2010 09:20
Pilátová, Markéta: Má nejmilejší kniha
U nás v Jihlavě máme jedno knihkupectví spojené s čajovnou. Knihy zde zakoupené tak několik týdnů voní nejen novotou, ale i exotickými kraji, a to ještě dříve, než se do nich člověk stihne začíst. Je proto velice snadné se již od prvních stránek nechat unášet příběhem odehrávajícím se tisíce kilometrů... od naší země. Přidá-li se k tomu mistrný vypravěčský talent Markéty Pilátové s neobyčejně živými dialogy, které příběhu dodávají plynulý běh - ba přímo cval - je téměř zaručeno, že had Haré, Pták, Pajita a další si Vás velice brzy pěkně obtočí, a dokud nedočtěte jejich strhující příběhy až do konce, tak Vás jen tak nepustí. Prostřednictvím polsko-židovského intermezza se také můžeme dobrat k myšlence, že ona ta Latinská Amerika vlastně není až tak daleko. Věřím, že i Pulina kubánská babička by souhlasila, že "Má nejmilejší kniha" ani v nejmenším nechutná jako "vývar z deštníku", nýbrž jako poctivá, mnoha vůněmi a chutěmi překypující brazilská (bolivijská) káva. Markéta Pilátová skromný náhrdelník současné české literatury ozdobila další perlou bez ohledu na to, kolik literárních cen tento skvost nakonec letos posbírá...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 4229x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce