Brown, Dan: The Lost Symbol

Brown, Dan
The Lost Symbol

recenze krimi

Vydání románu Ztracený symbol bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech.

Ztracený symbol je řemeslně slušně odvedená kniha. Nic víc, nic míň.
Dan Brown
: The Lost Symbol, Doubleday, New York; Transworld, Londýn, 528 stran

Ztracený symbol Dana Browna je událostí roku na celosvětovém knižním trhu. Peníze automaticky neznamenají literární kvality, ale ani tu pokračování bestselleru Da Vinciho kód úplně nepostrádá. Těžko říci, co čtenáře zaujalo na Da Vinciho kódu, že jej katapultovali na jedno z předních míst hitparády prodejních hitů všech dob. Zatímco Brownova čtvrtého románu se po světě prodalo neuvěřitelných 81 miliónů kopií a jen tato kniha vydělala autorovi 250 miliónů dolarů, žádnému z jeho prvních třech románů se napoprvé nepodařilo dosáhnout ani hranice deseti tisíc prodaných výtisků. Brown se v mládí živil všelijak. Nejprve si usmyslel, že se stane slavným skladatelem a zpěvákem, a když neprorazil, uchýlil se ke kariéře středoškolského učitele. Teprve poté se rozhodl pro psaní.

Po Da Vinciho kódu se však spustila naprostá mánie. Lidé začali kupovat i jeho předchozí literární pokusy a fenomén Brown byl na světě. Autor přitom neobjevil Ameriku, ba ani po literární stránce není Da Vinciho kód žádná senzace. Z řemeslně poměrně slušně odvedeného konspiračního thrilleru o tajemství Ježíšova života, jež katolická církev pečlivě skrývá před laiky, občas až příliš ční strategie kurzů tvůrčího psaní, jež v zájmu nastolení napětí velí napínat čtenáře senzačními odhaleními na konci každé z krátkých kapitol, přičemž se v knize střídají dvě či tři roviny vyprávění. To nutí publikum obracet stránky ve zběsilém tempu – ovšem jen do té doby, než se celá taktika stane příliš průhlednou a začne nudit.

Klíč k úspěchu Brownova bestselleru tak spíše tkvěl v přitažlivém tématu: tajné organizace, paralelní historie a především samotná katolická církev byly vždy předmětem těch nejdivočejších spekulací. Kde chybějí informace a ochota druhé strany se otevřít veřejnosti, nastupují dohady, senzace a pocit, že tak nějak to přece jen mohlo být.

 

Naprosto totožnou autorskou strategii zvolil Brown i pro svou dlouho očekávanou novinku, román Ztracený symbol, jehož vydání bylo původně ohlášeno už na rok 2006. Autor ovšem celý příběh nakonec ještě tři roky ladil. A nakladatelství si je úspěchem natolik jisto, že na trh vrhlo rovnou rekordních šest miliónů kopií. Hned první den se po světě prodal milión výtisků, což je absolutní rekord v prodejnosti.

Brown svou novinku koncipoval jako přímé pokračování osudů Roberta Langdona, profesora katedry symbologie na Harvardské univerzitě, s nímž jsme měli tu čest už v Da Vinciho kódu a předtím v Andělech a démonech. Jednoho večera zazvoní u něj doma telefon a na druhém konci se ozve hlas sekretáře Petera Salomona. Mohl by profesor proslovit přednášku na výročním zasedání členů a přátel Smithsonova muzea? Langdon žádosti svého starého přítele nemůže nevyhovět a vypraví se ihned do Washingtonu.

Sotva však dorazí do budovy Kapitolu, kde se má celá akce konat, zjistí, že přednáška byla jen záminka tajemného volajícího, jak jej zapojit do hry o osud tohoto světa. Hlavní roli v ní hraje po staletí strážené tajemství svobodných zednářů, k jehož odhalení je třeba najít onen v titulu zmíněný ztracený symbol. Po dvanácti hodinách děje a pěti stech stranách čtení napěchovaných akcí, vysvětlováním nejrůznějších náboženských symbolů, popisy zednářské historie Spojených států i opravdu překvapivým odhalením rodinné historie rodiny Salomonů, jejíchž historie je se zednáři nedílně spjata, si čtenář může s úlevou oddychnout. Kapr si rybník nevypustí a autor slepici, jež snáší zlatá vejce, nezabije, takže můžeme s klidem prozradit, že Langdon nakonec všechna nebezpečenství přežije a zapeklitý případ vyřeší s podobnou bravurou i dávkou štěstí jako v Da Vinciho kódu. Ostatně, Brown v jednom rozhovoru prohlásil, že má s Robertem Langdonem plány ještě na nejméně dvanáct pokračování.

 

Jak už bylo řečeno, ve Ztraceném symbolu použil Brown stejný recept jako u předchozích knih. Základem je tajemná historie z podstaty neveřejného společenství, jehož existence se projevuje jen kuse a navenek. Pověst ovšem praví, že zednáři odjakživa hýbali světovými dějinami. Dále jsou tu nezpochybnitelná historická fakta: v případě Ztraceného symbolu postavy Otců zakladatelů i samotná myšlenka, na níž byl založeno hlavní město Spojených států. První prezident USA George Washington byl zednářským velmistrem a osvícenecké ideály, na nichž bylo zednářství založeno, se promítly i do výstavby nové metropole. A pak tu máme vědecká poznání: sestra Petera Salomona Katherine se věnuje výzkumu na poli noetiky, filosofického směru zkoumajícího lidskou mysl.

To vše dohromady tvoří mix pravd, polopravd, dohadů i teorií, kterému slabší či čtenářsky nezkušené povahy rády podlehnou a podobně jako v případě dalšího tvůrce jednoduchých návodů Paula Coelha mají tendenci považovat fikci málem za seriózní kulturně historickou a filosofickou teorii. V tomto smyslu nelze Brownovy romány považovat za literaturu – jde o poctivě odvedené a vypočítané řemeslo, nikoliv o umělecké dílo, jež by dokázalo nadchnout příběhem, filosofickým pohledem či jazykem. Jestli to k definici "dobrá kniha" stačí, musí každý posoudit sám.

 

Je pravděpodobné, že i po klíčových místech, kde se odehrává Ztracený symbol, se budou pořádat zájezdy fanoušků Brownových teorií. Pro americký turistický průmysl jde o dobrou zprávu: na rozdíl od Da Vinciho kódu, který se celý odehrává v Evropě, se v pokračování Brown omezil na centrum Washingtonu. Peníze Američanů tedy pro jednou zůstanou doma – a to je v čase krize dobrá zpráva. Ať chceme, či ne, Brown je vlastenec a Ztracený symbol je výsostně americká kniha – plná amerických témat a kulturních i historických reálií.

Brownova láska k vlasti však – možná nevědomky – odhalila ještě jednu nezpochybnitelnou pravdu o Americe. Ústřední myšlenkou osvícenství (a tím pádem zednářství, ale i doby, kdy Spojené státy získaly nezávislost) bylo, že člověk – a ne Bůh - je hybatelem věcí, jež jej obklopují. USA jsou zemí založené na podobných idejích, nevznikly jako evropské státy na základě dlouhé historie, krvavé i diplomatické, národní i okupační. V konečném důsledku je však jedno, jestli šlo původně o myšlenky zednářské nebo bůhvíjaké. Důležité je, že stále existují – a že mají sílu inspirovat.

 

© Richard Olehla
článek vyšel v MFDnes
na iLiteratura.cz se souhlasem autora a MFDnes

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 249 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

40%autor článku   70%čtenáři

zhlédnuto 4560x

katalogy

Inzerce
Inzerce