Fosse, Jon: Melancholie II

Fosse, Jon
Melancholie II

ukázka beletrie zahraniční

Ale mnohokrát děkuji, řekne Oline a musí znovu rozpohybovat tělo, myslí si Oline, ještě jednou musí vyjít ten příkrý kopec, půjde domů, musí, až přijde domů, všechno bude lepší, myslí si Oline a slyší, jak Svein říká, že má ještě něco na práci, tak půjde napřed, říká Svein a Oline vidí Sveina, jak stoupá rychle do kopce, stoupá rychle mezi domy...

Fosse, Jon: Melancholie II, přeložila Barbora Grečnerová, Dauphin 2009, 160 stran.

Ale mnohokrát děkuji, řekne Oline
a musí znovu rozpohybovat tělo, myslí si Oline, ještě jednou musí vyjít ten příkrý kopec, půjde domů, musí, až přijde domů, všechno bude lepší, myslí si Oline a slyší, jak Svein říká, že má ještě něco na práci, tak půjde napřed, říká Svein a Oline vidí Sveina, jak stoupá rychle do kopce, stoupá rychle mezi domy, teď musí vyrazit i ona, až přijde domů, tak bude všechno lepší, myslí si Oline, půjde domů, hned jak se dá do kroku, bolest je zpět, snad už brzy přijde její chvíle, kdyby si ji tak Bůh zavolal k sobě, osvobodil ji, brzy, myslí si Oline a belhá se do kopce, krok za krokem, v jedné ruce má rybu a v druhé hůl, už podruhé se dnes belhá do kopce, krok za krokem se belhá do kopce a bolest v nohou je nesnesitelná, tak hrozně to bolí, myslí si Oline, až přijde domů, tak si dojde na záchod, chvíli si tam posedí, počká, jestli něco přijde, protože ji to dole tlačí, něco chce ven, tlačí ji to, jen aby to teď neodešlo samo od sebe! jen aby to udržela! myslí si Oline, nesmí to samo odejít, nesmí, ne teď, nesmí, myslí si Oline, ne teď, myslí si, ale tlačí ji to tam, nebo ne? myslí si Oline a jde o holi, v druhé ruce drží rybu, Oline zvedne oči a uvidí Signe, jak stojí před domem, Signe stojí a dívá se na ni, nevypadá dobře, Oline a Signe nikdy nebyly nejlepší přítelkyně, spíše naopak, Signe ještě nikdy nestála před domem, když šla Oline okolo, naopak vždycky rychle zmizela dovnitř, když Oline procházela okolo, myslí si, ne Oline a Signe se spolu nikdy nepřátelily, Oline nikdy nebyla u Signe doma, i když je Signe vdaná za jejího bratra, Siverta, a Oline a Sivert bývali v dětství nejlepší kamarádi, malý bratr Sivert, vyrostl z něj hezký muž, ze Siverta, myslí si Oline, ale teď stojí Signe před domem a nevypadá to, že by chtěla zajít dovnitř, určitě tam na ni čeká, jako by jí něco chtěla, nevypadá to, že by jí chtěla říct něco hezkého, Signe, ne, to určitě ne, je jasné, že na ni Signe čeká, myslí si Oline, proč tam stojí? nemluvily spolu už dnes? ne že si už nic nepamatuje, už si vůbec nic nepamatuje, pamatuje si jen to, co se stalo před mnoha lety, to si pamatuje, to si pamatuje úplně jasně, myslí si Oline, a ta bolest, bolest v nohou, která začne hned, jak udělá první krok, ne, tahle bolest, myslí si Oline a slyší, jak Signe říká, tak už konečně jdeš, nebo nechceš mluvit se svým umírajícím bratrem, ani bych se tomu nedivila, řekne Signe, a Oline si pomyslí, vždyť její bratr Sivert umírá, ano, tak to je, myslí si, neříkala jí dnes Signe už několikrát, že s ní chce bratr mluvit, teď si vzpomíná, a ona si jde dolů k moři pro rybu, zatímco její bratr umírá, už je to s ní opravdu zlé.
Je ti to jedno, řekne Signe.
Nikdy ses nezajímala o nikoho jiného než o sebe, řekne.
Ale je to tvůj bratr.
Tvůj bratr je nemocný a možná každou chvíli zemře a tobě ani nestojí za to, abys za ním přišla, řekne.
Ne, to nejde, řekne.
To nejde, řekne.
To je strašné.
Už mu nezbývá moc času, za chvíli bude konec, možná už je pozdě.
Ne, to nejde.
To nejde, říká Signe
a Oline dojde nahoru a zastaví se před Signe, opírá se o hůl, v ruce drží rybu.
Nic si nepamatuju, řekne.
Úplně jsem na to zapomněla.
Na návštěvy k vám nechodím zrovna často, to je pravda, ale se svým bratrem samozřejmě mluvit chci.
Ne, to naštěstí ne, řekne Signe.
Pojď rychle dovnitř, řekne Signe
a Signe jde ke dveřím a Oline jde za ní a Oline si pomyslí, že už nemá moc sil, je tak unavená, a jestli její bratr umírá, co mu má říct? možná by ho mohla poprosit, aby o ní řekl Bohu, aby mu připomněl, že by měla přijít brzy na řadu i ona, myslí si Oline a vchází do dveří, v chodbě to voní čistotou, všechno tu září čistotou, všechno je na svém místě, myslí si Oline, ne, mnohokrát tady nebyla, vlastně si nepamatuje, že by tu někdy byla, myslí si Oline a slyší, jak jí Signe říká, aby šla nahoru po schodech a potom doprava ložnicí, Sivert leží v podkroví, za závěsem, řekne Signe, schody jsou pro Oline to nejhorší, myslí si Oline, vyjít schody, to je to nejtěžší, myslí si.
Můžu ti vzít tu rybu, jestli chceš, řekne Signe
a Oline si pomyslí, že rybu nesmí dát z ruky, myslí si a zavrtí hlavou.
Ale do schodů ti snad pomoct můžu, řekne Signe
a Oline si pomyslí, že dovolí Signe, aby jí pomohla do schodů, nechce, ale dovolí jí to, protože to sama nezvládne, myslí si Oline, a Signe jí vezme hůl a pevně ji chytí za ruku, skoro ji táhne ke schodům a Oline ucítí v nohou řezavou bolest, Signe jde jeden schod před ní a táhne Oline za sebou a Oline cítí bolest v nohou, Signe ji táhne nahoru po schodech, až ji vytáhne nahoru.
Tak, Oline, tady do těch dveří nalevo, řekne Signe.
Chvíli si s ním popovídej, já za vámi potom přijdu.
Teď půjdu dolů, řekne Signe.

 

Překlad © Barbora Grečnerová
text je ukázkou z knihy Melancholie II.
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatelky a nakladatelství Dauphin

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2868x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce