Hingarová, Vendula; Hubáčková, Alexandra; Kovář, Michal (eds.): Sámové. Jazyk, literatura a společnost

Hingarová, Vendula; Hubáčková, Alexandra; Kovář, Michal (eds.)
Sámové. Jazyk, literatura a společnost

recenze literární věda

Díky vlně zájmu o kulturu menších a utlačovaných etnik stále častěji slýcháme také o původních obyvatelích severu Skandinávie, kteří jsou u nás známi nejčastěji jako Laponci.

Vendula Hingarová, Alexandra Hubáčková, Michal Kovář (Edd.): Sámové. Jazyk, literatura a společnost, Pavel Mervart 2009.

Díky vlně zájmu o kulturu menších a utlačovaných etnik stále častěji slýcháme také o původních obyvatelích severu Skandinávie, kteří jsou u nás známi nejčastěji jako Laponci. Samotní příslušníci tohoto původně kočovného etnika však považují toto označení za hanlivé, nazývají se Sámové a území, které obývají, Sápmi.

Počet Sámů se dnes odhaduje na 60 000, nejvíce z nich žije v Norsku, dále ve Švédsku, Finsku a Rusku. Vzrůstající povědomí o existenci Sámů souvisí s jejich postupnou emancipací. Sámové čelili od poloviny 19. století až do poměrně nedávné doby (70.let 20.století) silné norvegizaci. Ve škole nesměli užívat svůj jazyk a jejich děti byly posílány na internáty, kde postupně ztrácely mateřský jazyk (literárně tento problém ztvárnila v povídce Školák spisovatelka Laila Stien, povídka je v českém překladu uvedena v literární části publikace). Rasismus vůči Sámům šel tak daleko, že bylo stanoveno zákonem, že půdu smějí vlastnit pouze ti obyvatelé, kteří mluví norsky a mají norská jména. Dopady téměř dvousetleté norvegizace byly drtivé. Přirozená kontinuita vývoje jazyka a kultury byla přerušena, osudy několika vykořeněných generací nelze vrátit.

Norský král se oficiálně za rasistickou protisámskou politiku omluvil a na první pohled jsou dnes Sámové respektovaná menšina. Mají vlastní parlament, sámština sice není oficiálním jazykem, ale je uznána jako vyučovací jazyk. Sámové mají také vlastní rádio a televizi. Přesto je jazykové a kulturní obrození Sámů dlouhou poutí, jejíž výsledek je nejistý. Není totiž jednoduché znovu probudit jazyk, kterým mluví jen minimum mluvčích. Stejně problematické je i rozšířit sámštinu jako vyučovací jazyk, když chybí odborné učebnice a především autoři, kteří by je byli schopni napsat. Architektonicky poutavý sámský parlament v sobě skrývá i obrovskou knihovnu, ve které množství literatury o Sámech převyšuje literaturu psanou Sámy. Nedostává se například tolik potřebné literatury pro děti.

K postoji dnešní sámské menšiny k norské moci vypovídá incident, který se odehrál v roce 1994. Světoznámá sámsko-norská zpěvačka Mari Boine odmítla vystoupit na olympijských hrách v Lillehameru, protože tím dle jejího názoru chce norská vláda demonstrovat světu svou toleranci a rovnocenný přístup k menšinám.

Publikace Sámové – jazyk, literatura a společnost je prvním uceleným pohledem na toto původní obyvatelstvo severní Skandinávie u nás. Kniha je výsledkem projektu, na kterém spolupracovaly tři české a dvě norské univerzity. Ve snaze pojmout co nejšíře charakter sámské kultury jdou editoři cestou interdisciplinarity. Rozdílný je nejen charakter tří částí knihy, ale i délka a podrobnost jednotlivých příspěvků. Kniha obsahuje celé články i výtahy z diplomových prací. Autory jsou především čeští studenti postgraduálních programů, ale i jejich norští kolegové. Tematicky je zasaženo široké spektrum od jazyka po hudbu, chybí snad jen pojednání o jedné z nejzajímavějších stránek sámské kultury, kterou je náboženství - šamanismus.

Za zmínku stojí literární část publikace, jejíž jádro tvoří překlady ze starší i současné sámské literatury (jedná se o překlady z norštiny, ne sámštiny) včetně ukázek z ústní slovesnosti. Jen připomeňme, že se sámskou písemností se mohli čeští čtenáři seznámit poměrně nedávno v knize O muži, který si koupil svědění. Pohádky a pověsti Sámů (Argo 2006).

Ačkoli publikace obsahuje i mnoho všeobecně zajímavých informací o životním stylu dnešních Sámů, jedná se o odbornou publikaci zaměřenou především na nordisty a etnology, u kterých se předpokládá hlubší profesní zájem a také předchozí znalosti historie Skandinávie, včetně té jazykové. Pro studenty se kniha v budoucnu jistě stane povinným penzem, výsledkem meziuniverzitní spolupráce jsou totiž i nově vytvořené studijní kurzy. Pro běžného fandu Skandinávie je publikace příliš podrobná, pokud na ni ale náhodou narazíte v knihovně, rozhodně si ji alespoň prolistujte.

 

© Barbora Grečnerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 133 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

61%čtenáři

zhlédnuto 3086x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce