Polská cena NIKE 2009

Laureátem letošního 13. ročníku polské prestižní literární ceny NIKE se stal básník Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki. Na slavnostním předání první říjnovou neděli obdržel sošku Gustawa Zemły, stejně jako šek na 100 tisíc złotých.

Porota v čele s Grażynou Borkowskou vybírala z užšího výběru sedmi autorů, mezi pěti romány zavedených či méně známých autorů (Gesty I. Karpowicze, Pałac Ostrogskich T. Piatka, Królowa tiramisu B. Sławińského, Fabryka mucholapek A. Barta či Bambino I. Iwaszów ) se objevila pouze jedna (vítězná) sbírka nazvaná Piosenka o zależnościach i uzależnieniach a jedna kniha reportáží (Gulasz z turula K. Vargy). Básník tak posílil a omladil řady poetických laureátů z let předchozích (byli jimi např. Stanisław Barańczak nebo Czesław Miłosz ).

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (1962), autor dvanácti sbírek a jedné prózy, je bezpochyby nejoriginálnějším polským básníkem střední a mladší generace, jenž utváří vlastní tradici, vyhledává precedensy v odvěké lyrice, přičemž důvěřuje neopakovatelnosti své psychické a existenční konstituce.

Dětství a mládí prožil v okolí Przemyśla, kde vyrůstal na pohraničí dvou kultur – polské a ukrajinské, a tento historický a kulturní střet dynamicky ovlivňuje neopakovatelnou melodii jeho poezie, přestože po stránce lexikální v básníkově poezii mnoho kresových výpůjček nenajdeme. Jeho lyrika nese značné prvky sarmatského baroka (motivy smrti, kostlivců, rakví či jiných reliktů), dalšími leitmotivy utvářejícími polyfonický koncert jeho veršů jsou: fyzická či psychická nemoc někoho blízkého – matky, příbuzných či přátel, vlekoucí se agónie, jež jsou vykresleny bez jakýchkoli básnických příkras či tělesná a sexuální identita, která se pohybuje mezi heterosexualitou a homosexualitou, mezi sexuální vášní a bázní, a kterou autor zasazuje do diskurzivního popisu tělesné filozofie (svým způsobem psychoanalitického, jakého ve své poezii využívá například Bożena Keff) a nad níž se také vznáší stín smrti (partneři či milenci umírají mladí).

Jiným zdrojem básníkovy poezie je přátelský a rodinný provinční život v okolí rodného města propojený s geniem loci daného místa, jež však přesahuje i do celopolských dějin.

Neopakovatelná barva lyrického hlasu a zpěvnost Tkaczyszyna-Dyckého by se dala přirovnat k poezii Stanisława Grochowiaka či Rafała Wojaczka. Básník je kromě jiného laureátem Literární ceny Barbary Sadowské (1995), ceny Německo-polských dní literatury v Drážďanech (1998), Literární ceny Gdyně (2006) či Hubert Burda Preis (2007). Bydlí ve Varšavě.

Zdroj informací o autorovi: www.culture.pl, autor článku: Piotr Matywiecki

© Bára Gregorová