Gangopádhjáj, Suníl: Ohromný svět 2

Gangopádhjáj, Suníl
Ohromný svět 2

recenze beletrie zahraniční

V roce 2008 vydalo nakladatelství ExOriente sbírku jedenadvaceti povídek bengálského spisovatele Suníla Gangopádhjáje s názvem Ohromný svět.

Ohromný svět – čtenářsky zajímavé pohledy na bídu a utrpení
Suníl Gangopádhjáj
: Ohromný svět, přeložila Hana Preinhaelterová, Praha, ExOriente 2008

V roce 2008 vydalo nakladatelství ExOriente sbírku jedenadvaceti povídek bengálského spisovatele Suníla Gangopádhjáje s názvem Ohromný svět. Jde o výbor z široké povídkové tvorby dnes pětasedmdesátiletého, neobyčejně plodného autora, jehož dílo představuje více než 250 titulů všech žánrů – od poezie přes literaturu pro děti či eseje až po romány. Suníl Gangopádhjáj se sám pokládá zejména za básníka, zatímco mezi Indy dosahují největšího úspěchu jeho romány, z nichž některé byly převedeny i do filmové podoby. V západním světě jsou však hojně čteny především jeho povídky – ty totiž osloví a nezřídka hluboce zasáhnou i člověka neobeznámeného s prostředím, z něhož vycházejí.

Povídky ironie a lítosti, jak je ve svém doslovu ke knize označuje překladatelka Hana Preinhaelterová, působí na čtenáře hned v několika rovinách. Sugestivní obraz prostředí, v němž se jednotlivé příběhy odehrávají, je čtenáři často předkládán přímo prostřednictvím popisu jednání vystupujících postav, a základní témata – bída, utrpení či smrt – jsou nahlížena pokaždé z jiného úhlu pohledu. Suníl Gangopádhjáj bývá někdy označován jako skvělý pozorovatel a poutavý vypravěč, jeho povídky však zdaleka nejsou jen mistrně popsanými (často syrovými) scénami vypůjčenými ze života.

Drsné podmínky, jimž postavy v povídkách čelí různým způsobem, předkládá autor mnohdy jakoby mimochodem. Příkladem může být líčení hladu v povídce Viděno zdálky (str. 83): „Minulý týden jsme dostali na příděl rýži, která se nedala jíst. Nejenže byla samý kamínek a červ, ale dokonce páchla na sto honů,“ anebo stručný popis scény z vyvařovny v Betle v povídce Sucho (str. 52): „Čekala tam babka, seděla na zemi a na klíně měla dědu – zrovna v té frontě umřel.“

Povídky se odehrávají na různých místech za rozmanitých okolností a představují konkrétní bolesti obyčejných lidí na pozadí globálních problémů, jako je chudoba, rozpad mezilidských vztahů či otázky životního prostředí. Hlavních postav vystupujících v jednotlivých povídkách není mnoho, přesto však působí neobyčejně živým dojmem a zobrazované situace jsou díky nim velice plastické. V pozadí každého výjevu cítíme život v jeho plné šíři i okamžitou atmosféru – jakoby mezi řádky vnímáme například obrovské přelidnění, ale i horko, špínu či hluk.

V některých povídkách je zajímavě nahlížen kontrast mezi vnějším zdáním a prozaickou realitou. Například v závěru povídky Květiny a žena se prodavač květin snaží zbavit zbytku růží, které ukradl na hřbitově a vzhledem k pokročilé noci je už nemůže prodat. Vtiskne je do ruky prostitutce, která se brání (str. 120): „Co pořád blbneš? Řekni mi, co s nima budu dělat? Dám si je do postele a budu čekat na ženicha, ne, ty nádhero!“ Povídka pak končí slovy: „Nocí tu kráčí mladá žena a vdechuje vůni růží, jež jí kdosi daroval. A nebyla to snad mladá žena? A nebyly to snad růže?“

Jiný příklad dvojího pohledu na jednu událost najdeme v povídce Viděno zdálky, v jejímž závěru vlak usmrtí malého chlapce (str. 89): „Nemohl jsem uvěřit, že je mrtvý. […] Přiběhla matka a vrhla se na chlapce kvílíc jako poraněný pes. […] Nu co, ubyl ze země jeden hladový žaludek, jakápak škoda! Kdyby byla před deseti lety v módě antikoncepce, ani by se byl nenarodil.“

Suníl Gangopádhjáj předkládá čtenářům každodenní život v prostředí, které poznal na vlastní kůži. Krutou realitu života chudých vrstev přitom popisuje bez emocionálního náboje, jeho líčení jsou strohá až věcná, a přesto živoucí a neobyčejně čtivá. Působivého účinku dosahuje autor neosobním líčením, v němž se úzkostlivě vyhýbá „vševědoucímu“ hodnocení, takže čtenář může jednotlivé příběhy vnímat přímo z pohledu jejich aktérů, který odhaluje život mimo přetechnizovanou společnost a umožňuje návrat k člověku jako takovému a k jeho základním postojům – včetně jeho touhy po lepším životě, zloby, vypočítavosti či dalších vlastností daných prostředím, v němž žije.

Povídky ze sbírky Ohromný svět rozhodně stojí za přečtení. Přes závažná témata, která zpracovávají, totiž nepostrádají vtip a pro čtenáře příjemný spád, a mimo to nutí k zamyšlení nad tím, zda jsme se v našem moderním světě až příliš nevzdálili od základních otázek lidského života.

© Denisa Vostrá

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 141 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

57%čtenáři

zhlédnuto 2288x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce