Abel, Jessica: Život mi pije krev

Abel, Jessica
Život mi pije krev

recenze komiks

Jessica Abelová se rozhodla svézt se na vlně zájmu o upíry a po autobiografickém komiksu se vrhla do krvavé limonády pro dospívající.

Jessica Abelová; Gabe Soria: Život mi pije krev, přeložil Viktor Janiš, BB art, Praha 2009, 192 stran

Jessica Abelová se rozhodla svézt se na vlně zájmu o upíry a po autobiografickém komiksu se vrhla do krvavé limonády pro dospívající. Její komiks Život mi pije krev ctí všechna pravidla romance pro -náctileté, ale v tomto případě můžeme zahlédnout i jakousi snahu o reflexi Ameriky dneška. Navíc jiné podobné příběhy přesahuje o několik řádů.

Město Los Angeles je ve většině literárních děl zobrazené pomocí jednoduchého symbolu: slunce a pláže. V upírském příběhu tomu pochopitelně musí být naopak. Přepychové vily a domy, které bychom nejspíše čekali, tu nenajdeme: autorka zasadila děj na chudé předměstí sousedící s mexickou čtvrtí. Do třetice pak Abelová použila kontrast v osobě hlavního hrdiny. Jedná se sice o upíra, ale pokud pro jeho charakteristiku použijeme adjektivum bezkrevný, bude dávat smysl i v dalších konotacích, než bychom u bytosti noci čekali.

Zatímco předchozí kontrasty jsou literárně funkční, v případě hlavního hrdiny, upíra Dava Millera, se jedná o naprosté klišé. Vzhledem ke zvolenému žánru nepřekvapí, že se mladý upír zamiluje do krásné mexické dívky ze sousedství. Ta shodou okolností miluje gothic módu a všechno, co jenom vzdáleně připomíná nemrtvé pijáky krve. Dave nejen že není s to vyjevit jí celou svou podstatu, ale dokonce odmítá i pít lidem krev... čímž pije krev zejména čtenářům.

Přitom ani další kontrastní aspekty komiksu nejsou vymyšleny nejhůř a paradoxně celková struktura příběhu je o dost lepší než předchozí přeceňovaná La Perdida.

Staří a bohatí upíři (povětšinou nepružní přistěhovalci ze starého kontinentu potažmo přímo Transylvánie) se rozhodli věnovat víc obchodům než prokusování hrdel amerických panen (možná se nedaly moc snadno najít, o tom se ale v komiksu nic neříká). Živí se ponejvíce krví z krevních bank, což rozhodně není „upírsky objevná“ myšlenka – snad až na to, že z úsporných důvodů se upíři zajímají zejména o krev s prošlou expirací.

Aby se obchody hýbaly, je potřeba mít schopný personál. A vzhledem k tomu, že práce v amerických večerkách je nebezpečná, velmi se hodí, když jsou zaměstnanci nesmrtelní, nebo nemrtví, chcete-li. Ještě lepší ale je, že jako upíři mají poněkud omezené možnosti uplatnit se na trhu práce, a tak jsou zcela závislí na svém zaměstnavateli.

Bohužel popisování majetkoprávních vztahů mezi upíry je pro dospělého čtenáře asi to jediné zajímavé na celé knize. Příběh je sice čtivý, to se mu nedá upřít – dialogy jsou stavěny líbivě a mladému čtenáři budou blízké – ale jinak se v něm nedá nalézt nic, co by bylo alespoň trochu překvapivé, navíc se často pohybuje těsně kolem hranic kýče.

O milovanou dívku pochopitelně projeví zájem hezčí, bohatší a silnější upír, proti kterému je zapotřebí zakročit. Budiž autorce připsáno k dobru, že se z nedomrlého Dava nestane superupír. Zvolené civilní řešení problému je sice literárně kvalitnější, nicméně rozuzlení čtenáře pravděpodobně zklame.

I přesto je naprosto nezbytné zdůraznit, že v porovnání s dalšími upírskými příběhy září Život mi pije krev na noční obloze jako Polárka. V porovnání s dnes již legendární pubertální upírskou ságou Stmívání se alespoň nedostavují pocity studu za autorku příběhu. O tomto komiksu se také dá říci, že je celkem vkusný (a to včetně klidného civilního vyvedení kresby), a tak se dá směle doporučit jako vhodný dárek pro všechny mladé slečny, které onemocněly upírskou horečkou. Dospělí z něho nebudou zřejmě kdovíjak nadšeni, ale upřímně řečeno – o ty tu rozhodně nejde.

Na závěr ještě dodejme, že překladu se zhostil Viktor Janiš a ukázal tak, že se nezalekne žádného žánru a poradí si i s cukrkandlovou upírskou romancí. I to je dobrý důvod, proč koupit ratolestem právě tento příběh o upírech – po jazykové stránce je perfektní a děti z něho nepochytí žádné prohřešky proti mateřštině.

© Richard Klíčník

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 86 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

54%čtenáři

zhlédnuto 2534x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce