Moore, Alan: Bažináč 2

Moore, Alan
Bažináč 2

recenze komiks

Osudy komiksů mohou být někdy spletitější než leckterý lidský život. Například takový Bažináč (v originále Swamp Thing), podivná bytost z močálu na jihu Spojených států. Není to ani člověk, ani příšera, a teprve scenárista Alan Moore z něj učinil komiksovou legendu.

 

Alan Moore: Bažináč 2, přeložil Viktor Janiš, BB art, Praha 2009, 184 stran

Osudy komiksů mohou být někdy spletitější než leckterý lidský život. Například takový Bažináč (v originále Swamp Thing), podivná bytost z močálu na jihu Spojených států. Není to ani člověk, ani příšera, a teprve scenárista Alan Moore z něj učinil komiksovou legendu. Nebylo to snadné.

Bažináč patří k 80. letům minulého století a před Moorovým příchodem vypadala celá komiksová řada rozpačitě. Což se však ani s Moorem nijak zvlášť nezměnilo. Možná že právě naopak, protože mix hororu, nahoty, mezidruhového sexu, psychotropních výjevů, okultismu a mnoha dalších použitých rekvizit rozhodně nepatří k typickým prvkům americké mainstreamové kultury, z níž Bažináč vlastně vyšel. Alespoň ne v té době.

Hlavní myšlenka komiksu pracuje s představou, že Země sama o sobě potřebuje tu a tam ochránce, kterého si musí nějak opatřit – rostliny jsou přece jen docela pasivní. V tomto případě „bylo použito“ zavražděné tělo vědce Aleca Hollanda, jež skončilo v bažině. Záhadnými procesy vstřebala okolní vegetace Alecovu mysl a stvořila jí věčně zelené tělo. Tak vznikl elementál země, Bažináč, ochránce přírody. Avšak najít fanoušky pro tenhle divoký (ale přesto citlivý) kus vegetace nebylo nic snadného ani pro komiksového fanfaróna Alana Moora.

O tom svědčí i fakt, že pokračování prvního dílu i v Česku vychází až po šesti letech. První kniha u nás vyšla černobíle, druhý díl je již v barvě (nakladatelství Vertigo nedodalo černobílé podklady). Konečně tedy máme možnost doplnit další dílek skládanky dějin světového komiksu i v našich končinách.

Bažináč totiž není jen tak ledajaký komiks. Řečí biologů by se dalo prohlásit, že činí pomyslný spojovací článek mezi Talbotovým Lutherem Arkwrightem a Gaimanovým Sandmanem. Od Briana Talbota si Moore do svého komiksu vypůjčil rychlý střih komentující dění na mnoha místech současně, čímž dává příběhu širší záběr. Neil Gaiman z Bažináče převzal chování hlavního hrdiny, který je více než aktivním účastníkem děje jeho pozorovatelem. Všechny tři komiksy spojuje nezvyklá autorská invence, která se nebojí experimentovat a přinášet do tohoto populárního média nové a nevyzkoušené prvky.

Bažináč je ale jediný ze jmenovaných, který se drží striktně povídkového charakteru. Jeho příběhy nejsou natolik provázané jako v Sandmanovi, natož aby tvořily grafický román, jak tomu je v Arkwrightově případě. Možná právě to mu ubírá na atraktivnosti pro komiksové čtenáře, ale vzhledem k tomu, že žádný podobný komiks u nás v zásadě nevycházel, neměli by si ho fanoušci obrázků s bublinami nechat ujít.

Moore už se v prvních šesti sešitech dokonale seznámil s prostředím, Bažináč už stihl jednou zachránit planetu, a tak se celá série dostala do rychlých obrátek. Jasnou výhodou uzavřených příběhů navíc je, že se dají číst bez znalosti první knihy. Nic proto nebrání vydat se do luisianských mokřadů, kde se prochází snad sám ďábel, mrtví se vracejí z hrobů a Bažináč se vyrovnává s tím, že již není člověkem. V dalším příběhu se čtenáři setkají se starými známými z Gaimanova Sandmana (což je vhodný důkaz příbuznosti obou komiksů). Třetím vrcholem je dojemný příběh o mimozemšťanech, kteří hledají svou paní, za kterou považují planetu vhodnou k životu.

Právě tato povídka dokládá bohatost Moorovy fantazie. Atmosféra příběhu je tak jiná než v předchozích sešitech, až se skoro nechce věřit, že je napsal stejný autor. V českém vydání navíc stojí za pozornost i z překladatelského hlediska. Mimozemšťané používají zvláštní jazyk, pro nějž je typické spojení dvou lexémů v jediné slovo. Na několika málo stranách textu se tak objevují celé desítky jazykových hříček, které dovedou udělat překladateli ze života peklo. Viktor Janiš naštěstí vše vyřešil ke čtenářově naprosté spokojenosti.

Závěr knihy tvoří jakési intermezzo před dalšími událostmi, ve kterém Bažináč vyzná lásku své lidské přítelkyni. Na její důkaz (a kvůli fyzickému splynutí) ochutná Bažináčova vyvolená kus plodu, jenž mu vyrostl na hrudi. Ale nebyl by to ani Alan Moore, aby se s touto už tak dost bizarní představou spokojil. Plod je silně halucinogenní a autor společně s kreslířem nechají okusit všechny svoje čtenáře, jaké je být rostlinou.

Zkrátka a dobře, Bažináč je gejzírem zajímavých a inteligentních nápadů, není divu, že se z něj stala komiksová legenda. A její pokračování si teď můžeme číst i česky.

 

© Richard Klíčník

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 128 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

54%čtenáři

zhlédnuto 2638x

Koupit knihu

Inzerce