Ellis, Warren; Templesmith, Ben: Fell. Kruté město

Ellis, Warren; Templesmith, Ben
Fell. Kruté město

recenze komiks

Hlavní devizou celého příběhu je rezervovanost a tajnůstkářství. Z knihy dýchá taková civilnost, až při čtení běhá mráz po zádech.

 

Warren Ellis; Ben Templesmith: Fell. Kruté město, přel. Darek Šmíd, Crew, Praha 2009

Město, které tak trochu připomíná les ze Záhady Blair Witch nebo třeba Silent Hill. Hříchu tu je tolik, že by i Sin City mohlo závidět, a takových úchylů, jako byl ten ze Sedmičky, tu je nepočítaně. To je tedy Snowtown, Kruté město tam za mostem, kde se střílí po kamionech, které přivážejí jídlo a zásoby…

Prostředí příběhu trochu připomíná distrikt Sitku z Židovského policejního klubu Michaela Chabona, jen je tu ještě míň slunce než na Aljašce a nejspíš i míň židů. Zato jsou tu uprchlíci z Kambodži a další podivní starousedlíci, kteří si nechali přímo do mozku vpálit cejch záhadného nehostinného místa, ve kterém operuje tři a půl detektiva (ta půlka nemá nohy). Jedná se o ideální místo k vytváření městských mýtů a legend, aglomerační pustinu, kde je slovo vražda vyslovováno stejně často jako nezaměstnaný. Právě sem je jednoho dne přeložen detektiv Richard Fell. Blonďák s jiskrou v oku a skvělými výsledky. Pan správňák, pan dokonalý. Ale i on, stejně jako všichni ostatní obyvatelé Snowtownu, má co skrývat. Jde o to, kdo objeví slabé stránky toho druhého dřív a vyhraje – Fell, nebo Snowtown?

Tato série rozhodně není optimistická a radostná. Vlastně není ani usměvavá. V zásadě nebude ani vážná. Spíš pochmurná, depresivní a děsivá. V celé první knize čtenář nenalezne jedinou nadpřirozenou věc, ale stejně jako v lese čarodějnice z Blair bude mít pocit, že něco strašného a nelidského se skrývá hned v dalším centimetru obrázku, právě za jeho okrajem, na místě, kde už Ben Templesmith schválně odbyl svou práci a to nejděsivější nenakreslil.

Snowtown má jedinečnou atmosféru. Hlubokou, hustou a temnou. A Templesmithovi se daří dokonale ji vystihnout. Při čtení Fella není těžké propadnout dojmu, že se v místnosti zešeřilo a z potemnělých koutů sálá chlad. Kresba přitom není nikterak precizní a bez barev by komiks vlastně připomínal skicář – což ale není vada, jedná se o vlastnost. Oceníme, že z mála je na stránkách Krutého města vykřesáno maximum.

Prozatím jsme se věnovali pouze vizuální stránce tohoto podivuhodného komiksu. Libreto má na svědomí Warren Ellis, kterého měli čeští čtenáři před nedávnem možnost „ochutnat“ v poněkud starším Transmetropolitanovi z 90. let. Zatímco v něm si Ellis počínal někdy až příliš živelně, zde postavil celou strukturu vyprávění na pravém opaku.

Hlavní devizou celého příběhu je rezervovanost a tajnůstkářství. Z knihy dýchá taková civilnost, až při čtení běhá mráz po zádech. Pokud bychom chtěli hlavního protagonistu zařadit do literární typologie, rozhodně by neobstál jako typický kladný hrdina. Daleko výstižnější je označení „blonďatý frajírek“, ale kupodivu ani není nesympatický. Už v prvním sešitě si ho každý zamiluje. V tom se čtenáři ostatně podobají všem gaunerům a vrahům, proti kterým Fell stojí ve Snowtownu. Má v sobě totiž cosi podmanivého a stejně jako mu patří celý Snowtown, propadnou mu jeho fanoušci. Pokud se mu zamane, milostivě vás nechá vejít do Krutého města, abyste mu mohli koukat přes rameno při jeho rutinní práci.

Co sešit, to jedna vražda. Co sešit, to jeden případ. Všechno jsou to noirové detektivní příběhy s atmosférou, která nemá ani ve světě komiksu příliš obdobu. V první knize je osm vražd a všechny stojí za to. Od bizarního zabití alkoholika přes úchyla, který vyřezává lidské plody z děloh, až k ujetému pedofilovi a utopencům. Snowtown má co nabídnout.

Ellis zde ukazuje, proč patří mezi uznávané komiksové scenáristy. I další vypravěčský postup je zcela odlišný od Transmetropolitana, v němž se Ellis nechal unášet na vlnách příběhu, vedl nás, kam jej pero zaneslo. Oproti tomu Fell je striktně nalajnovaný, ukázkový seriál, kde se kromě epizodních příběhů rozvíjí ještě jeden větší a nejspíš ještě temnější (i když tomu se dá jen těžko uvěřit). Ellis odměřuje informace o Richardu Fellovi jako typická důchodkyně švédské kapky: všechno má své místo a čas.

Hodí se také zmínit, že většina příběhů vychází ze skutečných případů. Jde sice „jenom“ o komiks, ale pokud se tato informace dostane ke čtenáři, ještě než se pustil do čtení, není možná nejrozumnější vzít si Kruté město do postele před usnutím.

 

© Richard Klíčník

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 132 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.