Leite, Ivana Arruda: Hotel Novo mundo

Leite, Ivana Arruda
Hotel Novo mundo

recenze beletrie zahraniční

Portrét problematické části společnosti, v němž však není příliš místa na moralizování ani sociální kritiku.

 

Ivana Arruda Leiteová: Hotel Novo mundo, Editora 34, São Paulo 2009, 128 stran

Děj románu brazilské spisovatelky Ivany Arrudy Leiteové Hotel Nový svět (Hotel Novo Mundo) se odehrává v průběhu jednoho týdne, kapitoly jsou nazvány podle jednotlivých dnů. Mladá žena Renata kvůli „zradě“ opouští manžela Cesara, bohatého a vlivného advokáta z Ria de Janeira. Na cestu si bere pouze malé zavazadlo a drobnou hotovost. Chce definitivně spálit mosty za bývalým přepychovým, ale prázdným životem, a proto se vrací do rodného São Paula. Nemá ponětí, co tam bude dělat, ani kde bydlet. V letadle se seznámí s bankovním úředníkem Divinem, který jí doporučí ubytování v předměstském hotýlku Nový svět, kde sám dlouhodobě bydlí. Renata se ocitá ve skutečně „novém světě“. Místní osazenstvo je velmi svérázné a značně se liší od riodejaneirské smetánky. Majitelka hotýlku přísně rozděluje svůj život mezi kuchyň a sledování televize a její manžel Leão, pianista v nočním klubu, nosí paruku. Bydlí zde HIV pozitivní Zema, který navrhuje a předvádí modely pro svatební salon, a jeho přítel Lauro, „duchovní“ afrobrazilské umbandy, který se živí především prodejem amuletů a předpovídáním budoucnosti. Téměř průhledná světlovlasá Rita denně chodí na lékařská vyšetření a čeká na operaci srdce ve státní nemocnici. Před hotýlkem pak potkáváme prodavače pirátských CD, kuřáky cracku, dealery všeho možného…

Renata naslouchá životním peripetiím obyvatel a postupně jim na oplátku vypráví svůj příběh. Dozvídáme se, že je bývalá prostitutka z luxusního klubu, že deset let byla Cesarovou družkou, nikoli manželkou a že za „zradu“ považuje to, že ho přistihla s jinou ženou. Vyprávění přerušuje Cesarův monolog, který si Renata vysnívá. Její představy jsou však velmi odlišné od skutečného jednání bývalého přítele. Ten nejenže netruchlí, ale dokonce se vrátil k manželce, od které odešel kvůli Renatě, ale vlastně se s ní nikdy nerozvedl. Renata se na základě „dobrých rad“ nových přátel rozhodne vrátit do Ria pro „své věci“. Když zjistí, že byla Cesarem „zrazena“ podruhé, se zadostiučiněním si odváží zpět do Nového světa jím darované oblečení, šperky a kreditní karty. Bere to jako záruku dalšího spokojeného života.

Renata je od začátku poměrně nesympatická hrdinka, která rozhodně nevzbuzuje soucit. Protiví se zvlášť svým fňukáním kvůli „drahým a krásným“ věcem, které si s sebou napoprvé nevzala. V životě bez nějakého muže se navíc ukazuje jako neschopná a neužitečná. V průběhu čtení však začínáme její jednoduché a povrchní povaze rozumět a téměř nás dojme její laskavost k nemocné Ritičce. V závěru knihy jí už držíme palce a chápeme, že vlastně nemohla jednat jinak, než si najít nějaký důvod pro útěk od Cesara, s nímž se nudila. A při druhém odchodu ho pak prostě musela obrat o všechno, na co má družka po deseti letech nárok. Za největší zradu v románu totiž není považovaná nevěra, ale zrada sebe samotné, zrada vlastního přesvědčení.

Román Ivany Arrudy Leiteové místy připomíná pozdější knihy brazilského prozaika Jorgeho Amada o anti-hrdinech, kteří kvůli vášni nebo žárlivosti jdou proti všem pravidlům a které žádné okolnosti nedonutí jednat proti své přirozenosti. Je zde rovněž kladen důraz na význam komunity a lidské soudržnosti. Jedním z témat je naděje, která prosvětluje banální životy v jednom z nejlidnatějších měst světa. Na rozdíl od Amada však nenacházíme oslavné tóny „brazilskosti“ a, kromě občasných ironických povzdechů, ani sociální kritiku. Ivana Arruda Leiteová píše velmi strohým, nepřikrášleným stylem, téměř bez adjektiv, nevyhýbá se však humorným ani erotickým obrazům.

Hlavní devizou knihy je naprosto nepředvídatelný konec. Nekoná se ani logický návrat k Cesarovi, do bohatství a bezpečí, ani výrazná charakterová proměna Renaty, která by začala pracovat, „dostala rozum“ a začlenila se do společnosti. To bychom nesměli být v Brazílii. Příběh tak vlastně poslední kapitolou nazvanou „neděle“ nekončí, ale začíná, už proto, že neděle je v portugalsky mluvícím světě prvním dnem v týdnu. V neděli večer si staronová Renata sedá na postel a začíná Divinovi (v překladu „Božský“), se kterým navázala milostný poměr, ačkoli je tlustý a plešatý, opět vyprávět.

 

© Karolína Válová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 108 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 2468x

štítky k článku

Inzerce