Bruckner, Pascal: Můj malý manžel

Bruckner, Pascal
Můj malý manžel

studie beletrie zahraniční

Svět se globalizuje, mizí hranice a naše obzory a možnosti se stále rozšiřují, někdy však člověk ztratí krok. A co když se dokonce začne ještě zmenšovat? Pascal Bruckner na základě takové nepravděpodobné úvahy vystavěl novodobou pohádku, úsměvnou, ale tragickou aktuální bajku. Což nepřekvapí u autora, jehož jsme v Hořkém měsíci poznali jako mistra popisu manipulace.

 

Kdo je a kdo bude pánem tvorstva?
Pascal Bruckner: Můj malý manžel, přel. Dana Melanová, Mladá fronta, 2009, 144 stran

Pascal Bruckner (nar. 1948), autor dvou desítek románů a neméně známých esejistických knih, filozof, který v 80. a 90. letech přednášel na amerických i francouzských univerzitách, novinář a politický komentátor, je u nás spojován zejména s filmem Romana Polanského Hořký měsíc (francouzsky Lunes de fiel), natočeným roku 1992 podle stejnojmenného románu z roku 1981 a vydaného česky v překladu Dany Melanové (Motto, 2003; Academia, 2009). Nicméně nakladatelství Motto ve spolupráci s překladatelkou D. Melanovou českým čtenářům nabídlo i další tituly: Zloději krásy (2002) a Láska k bližnímu (2006).

Svět se globalizuje, mizí hranice a naše obzory a možnosti se stále rozšiřují, někdy však člověk ztratí krok. A co když se dokonce začne ještě zmenšovat? Pascal Bruckner na základě takové nepravděpodobné úvahy vystavěl novodobou pohádku, úsměvnou, ale tragickou aktuální bajku. Což nepřekvapí u autora, jehož jsme v Hořkém měsíci poznali jako mistra popisu manipulace, když vyprávěl krátký, ale dějem a vášněmi nabitý, mrazivě krutý příběh o dvou párech, které se potkají na lodi při několikadenní plavbě: o děsivě konformní manželské dvojici a obdobně do krajnosti dotaženém partnerském svazku muže a ženy, jež sice váže pevné pouto, avšak jejich představy o vzájemném soužití se zcela vymykají běžným představám.

Zatímco v Hořkém měsíci Pascal Bruckner graduje napětí, násilí a zlo, v nejnovější knize, ač v podstatě zpracovávající podobně naléhavá témata, volí tón úplně opačný: legrační, rozverný a lehký. Tak lehký, až se nabízí brát Mého malého manžela jen jako směšnou, ale nevýznamnou, protože příliš nadsazenou historku. Přitom je nápadné, že i tohle stylistické cvičení se nese v duchu Brucknerova přemýšlení o lidech, vztazích, konvencích a tradicích. V krátkém dovětku k francouzskému vydání autor také upřesňuje, že tímto titulem po svém navazuje na literární tradici alegorických příběhů pro děti i dospělé. Skutečně těžko si při sledování Léonových útrap nevybavit například Gulliverovy cesty Jonathana Swifta. Bruckner mimochodem také připomíná, že ho téma miniaturní kopie „velkého“ světa už dlouho láká a provází i v jeho vlastní tvorbě.

Na první pohled a při zběžném čtení je tedy Můj malý manžel jen nevázaná humorná historka o urostlé kypré ženě a jejím manželovi, který svou partnerku nedosahuje výškou, zato přitahuje mnoha jinými přednostmi, a jehož žena sice převyšuje tělesnými rozměry, avšak navzdory posměškům okolí (a zdálo by se, že i prostému rozumu) ho respektuje, miluje a hýčká. Příběh se nenápadně stává groteskou, když se s narozením každého dalšího potomka manžel Léon zmenší o 39 centimetrů – takže po čtvrtém dítěti je z něho skutečný pidimužík. Groteska ovšem dále skomírá v tragikomedii a posléze se mění v hořkou tragédii, kdy všechna klišé o lásce, jež hory přenáší, praskají ve švech, až puknou. Katarze ale nakonec přece přijde, a bude jak se patří překvapivá…

Přirovnání tohoto Brucknerova románu ke stylistickému cvičení není náhodné. Krom nápadně vyhrocené změny v přístupu ke zpracování látky si v textu všimneme i další autorovy hry. Jeho polemizování s konvencemi, morálními vzory a šablonami chování se totiž odráží i v detailní práci s jazykem. Autor nenápadně hrotí a bortí klišé jazyková, když užívá ustálených spojení a oblíbených rčení, tak aby ještě zdůraznil jejich zpochybnitelný význam či absurditu, nebo se aspoň jen svezl na vlně úsměvného dovětku, doložení jisté skutečnosti. Existuje-li totiž pro nějakou věc otřepané označení, pak to nejspíš bude neskonalá pravda.

Pascal Bruckner nenabízí v Mém malém manželovi jen grotesku. Jakkoli se kniha může zdát nepravděpodobná, je zároveň až nemile pravdivým čtením o podivných zákoutích lidských představ o lásce, vztazích, soužití – manželském, dětí a rodičů, lidí mezi sebou. O tom, jak pán tvorstva (jméno hrdiny, Léon, je narážkou právě na lví roli v živočišné říši) ustupuje ze svých pozic, přenechává je ženě a dětem. O tom, jak krutými pány dovedou děti být. O roli sexuality v dnešním světě. O nevděčné úloze otce rodiny, končící oplodněním své vyvolené. Můj malý manžel je tak zároveň též přístupnou verzí filozofování, průhledným způsobem jinotaje na téma, jež v jiné formě budeme přijímat neradi, ale v podobě takto nepravděpodobného příběhu se nám zažere pod kůži, zavrtá do hlavy: přece jen nás přivede k zamyšlení, kdo tedy vlastně je, a kdo bude pánem tvorstva.

 

 

© Jovanka Šotolová
text vyšel jako doslov v knize Pascal Bruckner: Můj malý manžel, Mladá fronta, 2009
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Diskuse

Vložil: JLukavec, 12.03.2010 11:29
Bruckner, Pascal: Můj malý manžel
Pořady Aleše Knappa jsem v rozhlase velmi rád poslouchal, poslední dobou ale čím dál více překypují samoúčelnými invektivami a záští. Zdá se, jako by nedokázal jediného autora ocenit bez toho, aby očernil a odsoudil několik lidí dalších (zpravidla českých interpretů daného autora). Jeho invektivy jsou... v jeho textech už zkrátka něčím obligatorním a nepřikládal bych jim příliš velkou váhu. Když před časem recenzoval knihu Krvavý zrod moderního Turecka (www.rozhlas.cz/mozaika), využil toho k útoku na neznalosti českých novinářů. Knihu přitom vyzdvihl s tím, že před jejím vydáním „jsme o moderním Turecku nevěděli nic, teď víme všechno“. Knapp se na Turecko zřejmě nijak nespecializuje (ostatně ani já ne), takže mu není možné vyčítat, že mu uniklo to, že už předtím vyšly knihy jako Turecko od Gabriela Pirického, Turecko a Evropská unie : česká a turecká perspektiva nebo Řekové a Turci : nepřátelé nebo spojenci? od Pavla Hradečného. Nerozumím ale tomu, proč svoji neznalost generalizuje a přenáší na celou společnost. A zároveň z neznalosti obviňuje všechny okolo.
Vložil: jovanka šotolová, 05.03.2010 23:29
Bruckner, Pascal: Můj malý manžel
Ve zde publikovaném textu doslovu jsem si dovolila opravit chybu, na kterou mě upozornil pan A. Knapp v článku Bruckner varuje před infantokracií (za což mu děkuji). Knapp vysvětluje na jiném místě svého... textu, že název "Lunes de fiel" je aluzí na francouzský výraz "lune de miel" - a právě proto se mně (cituji: "franštinářce !") stalo, že jsem obě spojení podvědomě a z nepozornosti zaměnila. Dál ale s výpady AK proti doslovu nesouhlasím - na rozdíl od jeho zjednodušujícího odsouzení mého textu se v dovětku k Brucknerově knize (jehož rozsah byl předem daný) naopak snažím upozornit na nejrůznější přesahy a možnosti čtení tohoto zajímavého románu.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2677x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce