Vasyl Slapčuk (1961, Novyj Zboryšiv na Volyni)

Básník, prozaik a kritik. Vyučil se brusičem a pracoval v továrně v Záporoží. Bojoval v Afghánistánu, kde byl těžce raněn a od té doby se pohybuje na kolečkovém křesle. Je držitelem státního vyznamenání. Poté vystudoval ukrajinskou filologii na pedagogickém institutu v Lucku.

Je autorem poetických sbírek Jak dovho cja vijna tryvala (1991), Nima zozulja (1994), Movčanňa adresovane meni (1996), Tryknyžžja Javina (1996), Ukol hodynnykovoju strilkoju (1998), Krapka zseredyny (2000), Sučok na kosturi podorožňoho (2002), Solomjana stricha vitčyzny (2003), sbírek básní a próz Navproty tečiji travy (2001), Ptach z obpalenym krylom (2002), Tak! (2005), románů Slipyj došč (2003), Dyki kvity (2004), povídek Klitka dlja neba (2006), sbírek poznámek a recenzí Polit mechaničnoji zozuli nad vlasnym hnizdom (2001), V očikuvani na inkvizytora (2003) a knih pro děti Jšov jižak berežkom (1992), Zelenyj vedmedyk (1993), Harnyj nastrij (1991), Mykolajeva nič (2004).

Povídky „Data a události“, „Můj tatínek je králík“, „Škola“, „Babička Tekla“ a „Teta Tamara“ z knihy Klitka dlja neba (2006) vyšly v české antologie současné ukrajinské povídky Expres Ukrajina (Kniha Zlín, Zlín 2008).

© Rita Kindlerová