Kremličkův Autentický kulovátor
Vít Kremlička: Autentický kulovátor, Revolver Revue, Praha 2010, 44 stran

Kdo anebo co je autentický kulovátor? Odpověď se nabízí sama: autor jako básnický stroj. Stroj produkující verše, přetvářející jedinečnost události v jedinečnost literárního díla; stroj, v němž se nepředvídatelnost setkání mění v jedinečnost básně. „… a je-li ve mně alespoň částečka jedinečnosti, potom jsem nádherný.“ Skrze básnický stroj se věci a vztahy vnějšího světa zachytávají a odrážejí v kompozici básně, slova a svět se v něm spřádají a společně tvoří tkanivo poezie. Jedinečnost světa a jedinečnost básně se zde střetávají skrze abstraktní stroj, jenž je ve své podstatě obecný. Sám Kremlička k tomu v posledním čtyřverší „Zrezlé motorky“ říká: „poesie podobná je tomu, co chybí / podobná je vrhu kostkami do dálky / podobná je setkání, hudbě sudbě / podobná je jsoucímu a je“ (Tajná cikánská kronika. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2007).

Může však takovýto stroj mít nějakou konkrétní podobu? Zdá se, že v případě Kremličkova Autentického kulovátoru je jeho nedílnou součástí spojení autora a psacího stroje, jenž určuje rytmus i fyzickou podobu básní. Právě tuto podobu ještě zvýraznil Viktor Karlík svou grafickou úpravou letos vydané předělávky původního undergroundového vydání z roku 1982. Básně tak neztratily nic na své údernosti a jejich fyzická přítomnost na stránkách knihy je co do výraznosti srovnatelná s jejich hlasitým přednesem. Jestliže „autentický kulovátor / štukatesky rurmuje / vytvarčené vyklováčky / rutosměně šturmuje“, tak slyšíme údery prstů do klávesnice, rachot strojů na psací lince a formování písmen, z nichž jsou sestavena jednotlivá slova, neboť „vyzvomlené rachotëky / vyslvené do lmuna / vyplatězen AOUI: / nahlnatá vamuna“. Pravidelný rytmus veršů a častý rým jsou výsledkem práce dobře promazaného soukolí básnického stroje, z něhož se sypou existenciální zpěvy stejně jako milostné básně, a to ve formě snadno zapamatovatelné a dobře uzpůsobené pro každodenní použití. Čtenář i kritik coby milovníci krásných strojů jsou tak za svou námahu bohatě odměněni.

Četbou zmámen připadám si
náhle jako aviatik,
celý zpocen navléknu si
krinolínu z pneumatik.

© Jan Havlíček

Hodnocení knihy: