Quinn, Justin: Vlny a stromy

Quinn, Justin
Vlny a stromy

recenze beletrie zahraniční

Irský básník Justin Quinn (1968) žije od poloviny devadesátých let v Praze. Přednáší na katedře anglofonních literatur a kultur filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ale má velmi blízko i k české poezii.

Justin Quinn: Waves and Trees, The Gallery Press 2006
Justin Quinn: Vlny a stromy, přel. Tomáš Fürstenzeller, Opus 2009

Irský básník Justin Quinn (1968) žije od poloviny devadesátých let v Praze. Přednáší na katedře anglofonních literatur a kultur filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ale má velmi blízko i k české poezii. Dlouhodobě se věnuje překladu básní Petra Borkovce, J. H. Krchovského nebo Ivana Blatného. Právě Petru Borkovcovi je věnována jeho poslední básnická sbírka Vlny a stromy.

Jak napovídá již její název, sbírka je protkaná obrazy a motivy z přírody. Spíše než přírodní lyriku v ní však najdeme básně reflektující organický pohyb ve všech polohách a součástech života. V přibližně třiceti básních, mezi nimiž nechává překladatel tu a tam zaznít i originální verzi veršů, se odrážejí každodenní zážitky a intimní okamžiky, ale i pohledy na směřování lidské společnosti nebo otisk historie na její současné tváři. To vše se zdá být sjednoceno přírodní silou tepající ve městě i v krajině a objímající okolí i vnitřní svět člověka.

V převážné většině básní se setkáme s lyrickým subjektem – pozorovatelem, který se pohybuje mezi drobným detailem a dalekým rozhledem do svého okolí, mezi konkrétním okamžikem a lidskou životní zkušeností. Autor se dostává od vytetovaného hada na kůži dívky k posvátné touze po ženách (Tetování) nebo od četby knihy k ruchu ulice za oknem, očním a hlasovým kontaktům lidí v nejbližším domě, ulici, předměstí a zpět ke kontaktu mezi postavami na stránkách knížky (Ulice). Často takto shlížíme z ptačí perpektivy přes krajinné zábrany a hranice, ale i přes časové rozpětí lidských životů („Mezi domy a okny/ a očima všech podlaží/ létají, než se nabaží/ odrazy, odpovědi“). Stáváme se součástí letu, neukotveného pohybu skrz dějiny, kultury a vnitřní svět lidí („monitor naprogramovaně poblikává/ do hudby, která v roce šestadevadesát/ krátce se po londýnských klubech roznesla/ na vlně retrostylu. Těla zakleslá/ do sebe a do rytmu, jímž se tahle deska/ zaryla pod kůži jak pocit ztracenosti“).

Pohyb se zdá být podstatným rysem básní i jako přirozená součást veškerého bytí. Obrazy v poezii jsou prostoupeny šumem a pohybem v přírodě a krajině („Hejno, jež jenom mihne se tu,/ než v dálce samo sebe popře/ a celé rozpustí se v okrajích/ té velké, široširé modře“). Organický rej a tep je však základním elementem i života ve městech („směsice pestrá/ šedými tunely/ line se z metra/ a pak se rozdrolí ve spleti ulic –/ za prací v okolí/ jak do svých ulit“). Spolu s jinými momenty v básních vede tato podobnost mezi pohybem v různých sférách života k dojmu sjednocení veškerého světa v přírodním řádu, přírodní síle. I ve strukturách a zvucích okolo nás je přirozeně nalézána podobnost a soulad. Například v básni Tráva dovedou špičky listů svým pohybem subjekt až k představě vlnivého pohybu na dně oceánu. V básni Večerní píseň se pak okolí lyrického subjektu mísí s jeho vnitřním světem, když „oko dotýká se vod rozechvělých jak tremolo“ a skrze smyslovost vjemů splývají různé vnitřní světy ve stejném rytmu.

Subjekt pozorovatele ve sbírce Justina Quinna zprostředkovává i jina vzájemně se prolínající témata a nabízí různé pohledy na své okolí. Například báseň Bazén rozvíjí díky jeho asociacím distancovaný a cynicky ironický přehled obličejů, zvyků a krajiny dnešní doby („Pár mil odsud na polích/ pod sluncem dozrávají klasy kukuřice,/ tak modifikované, že i brouky v nich/ přemůže spánek, z nějž se víckrát neprobudí“). V podobných básních prodchnutých reflexí současné společnosti je tón popisu sarkastický a odtažitý, ale ne rozhořčený. Pozorovatele se situace okolo týká zvláštním způsobem. Stojí mimo, zastaven uprostřed proudu okolního dění a svět se pro něj stává divadelním jevištěm, jak sám v básni Bazén vyslovuje („v halekání a ve šplouchání všech těch dětí/ v bazénu, jejichž výkřiky vzduch pročísnou,/ pak od skal odrazí se – odpovědi v řeči/ tohoto divadla zde venku pod jasany“).

Formální rozmanitost poezie, rytmická a melodická pestrost veršů také přispívá ke smyslovému obrazu světa jako těkajícího a šumícího reje organických částic. Básník střídá pravidelný rým i volný verš a grafickým rozvržením slov dotváří výraz básně. O významu rytmu pro Quinnovu poezii v této sbírce přesvědčuje i překlad Tomáše Fürstenzellera. Ve srovnání české a původní anglické verze, které je nabídnuto zrcadlovým překladem některých básní, můžeme sledovat, jak překlad často, a myslím velmi vhodně, upřednostňuje melodickou věrnost originálu před doslovností výrazu. Sbírka Stromy a vlny i díky dobrému citlivému překladu přináší neobyčejný zážitek z kývání, vlnění a vzájemného dotýkání vnitřních i vnějších světů lidí a přírody.

 

© Alena Skálová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 147 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 3097x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce