Pandora 19/2009

Pandora 19/2009

recenze beletrie česká

Nová Pandora se věnuje tématu, které je stále aktuální a takřka nadčasové – tématu města.

Pandora 19/2009 – Město
Pandora 19/2009. Nad Labem, Ústí nad Labem 2009, 204 stran

Nová Pandora se věnuje tématu, které je stále aktuální a takřka nadčasové – tématu města. Revue zaujme již svou obálkou, na jejímž temně modrém podkladu spatříme obrysy zeměkoule s tisíci žlutých, svítících (a to doslova, dáte-li sešit na chvíli nasvítit pod lampu a pak se na něj podíváte v úplné tmě) teček – měst. Téma města je v nové Pandoře pojednáno velmi široce a komplexně a v mnoha svých aspektech: město jako prostor fikčního světa literárních děl, město jako jednající postava, město jako znovuobjevené místo pro život, město pohledem architektů, sociologů, etnologů i básníků.

Iniciačním textem celého čísla je esej „Nalezená" asambláž Daniely Hodrové. Hodrová se městem zabývá dlouhodobě a soustředěně, připomeňme například její prozaickou tvorbu – trilogii Trýznivé město, v níž Hodrová zobrazila Prahu jako organismus, jako živou bytost – i její tvorbu teoretickou (Citlivé město). Autorka ve své eseji uchopuje město pomocí úvahy o výlohách obchodů, které přirovnává ke scéně, k uměleckému dílu, jež je tvořeno předměty ve výloze vystavenými, ke specifickému kontextu, v němž se tyto předměty ocitají a díky němuž získávají estetickou hodnotu: „ (...) v holešovickém bazaru se věc (...) nabízí naopak svým ponořením do světa plného jiných věcí, mezi nimiž má být objevena a odkud má být vynesena. Neztratí však potom cosi ze svého tajemství? Vyňal-li Marcel Duchamp věc z jejího prostředí, vystavil ji, a tím ji učinil uměleckým dílem, není naopak tedy věc, kterou do výlohy umístila majitelka bazaru, uměleckým dílem (...) a to jen dotud, dokud zůstává součástí onoho nesourodého, ale přitom smyslu-plného celku výlohy – celá výloha je „nalezeným“ uměleckým dílem, „spatřeným“ zátiším, asambláží, instalací.“ Výloha obchodu je pro Hodrovou analogií města, jeho složitosti, neuspořádanosti a různorodosti. Také město (stejně jako výloha) vytváří specifický kontext, v němž se lidé, věci, stavby ocitají a jímž jsou ovlivňovány a měněny – a zároveň je město samo (stejně jako výloha) těmito věcmi, stavbami, lidmi utvářeno: „Tautologie věcí a obrazů jsou jedním ze způsobů, kterými je obléháno město a kterými nás město obléhá.“

V beletristické části revue jsou představeny texty, které někdy více, někdy méně s městem souvisí. V některých je městský prostor tematizován a reflektován přímo, v jiných je město přítomno jen implicitně, v pozadí, projevuje se skrytě – v charakterech postav, ve způsobu vyprávění, v jazyce. K nejvýraznějším textům beletristické části bezpochyby patří Básně o městě Petra Krále. První z nich, báseň Večerní procházka, je téměř nezvalovskou reflexí atmosféry moderního města, které zobrazuje v jeho pestrosti a kaleidoskopičnosti - jako shluk světel, barů, kamelotů a mileneckých dvojic. Báseň hojně využívá asociativního principu, jenž je ztělesněním těkavého, neklidného, množstvím dojmů hýřícího městského ducha a který nejsnáze vyjádří ono střídání vůní, rozhovorů a zahlédnutých obrazů, pro město tak typické: „Muž v haveloku kostkovaném / a druhý s límcem místo hlavy / žena vonící marcipánem / mladík jenž svítí jak je plavý“. Také druhá Králova báseň s názvem Město je náš les zpřítomňuje pomocí volného řazení asociací a vzpomínek „těkavou řeč města“, respektive měst, kterými lyrický hrdina ve své paměti prochází a na něž se formou výseků z minulosti a prolínajících se obrazů upomíná: „Někdy byla města plná přístavů jeden se v podvečer neotvíral dál / než na rohu u nádraží Když jsi sem vystoupil dosud slunnou ulicí / vítal tě tiše každý kuchtík v modré zástěře / a dál tkvěl ve výkladu jak v sobě ztuhlý maják / Měděné pánve za sklem se neleskly steskem / ale bleskem nakrátko zadrženým hřměním / V šeru uvnitř krámu regály obklíčený příručí / se ošíval lechtán vlastním letmým culením“.

Dalším textem, který si zaslouží být zmíněn, je úryvek z prózy Edgara Dutky Křižovatky. Dutka promítá těkavou, nestálou povahu města do principu vyprávění, které je tvořeno mozaikou příběhů a nahodilých setkání, krátce osvětlených osudů, situací a scén, odehrávajících se v typicky městském prostředí kaváren, nonstopů, nevěstinců či nádražních budov. Jednotlivé příběhy se dotýkají čtenáře letmo, krátce a intenzivně, střemhlavě začínají a stejně rychle a nečekaně končí a jejich četba připomíná chůzi přeplněným bulvárem.

Tragický a zároveň trochu exkluzivní přídech získal úryvek ze souboru povídek, který před svou nedávnou a náhlou smrtí připravoval Jan Balabán. Text s názvem Útulek se odehrává – jako drtivá většina Balabánových próz – na Ostravsku, ale s tematikou města souvisí jen okrajově. Je spíše dalším drásajícím, ale přesto pokorným a především hlubokým podobenstvím o obyčejném, slabém, trpícím člověku, který se marně, ale přesto opakovaně pokouší naplnit svůj život smyslem.

Teoretická část Pandory ukazuje město z hlediska různých vědních disciplín. Zajímavý je zejména pohled architektonický, zprostředkovaný rozhovorem Kateřiny Toškové a Jana Tlustého s architektem Pavlem Hniličkou, jehož tématem je tzv. suburbanismus, tedy osidlování okrajových částí měst a jejich přetváření na obytné zóny, a také článkem profesora architektury Petra Ulricha, věnovaným moderní architektuře ve městech. Literárně-teoreticky se nad městem zamýšlí Jiří Trávníček ve své eseji věnované středoevropskému románu, tedy žánru, který vděčí městu za svou existenci a jenž je zároveň nejlépe vyjadřuje. Pozoruhodné postřehy přináší socioložka Slavomíra Ferenčuhová, která se ve svém pojednání o formování městského prostoru v 19. století podivuhodně doplňuje se zmíněnými uměleckými texty. Autorka hovoří o „neúnosné mnohosti smyslových podnětů“, jež na nás ve městě doléhají, a také o tom, že tyto podněty „přicházejí v podobě šoku (rychlého překvapení)“, na něž (chodec, flanér, čtenář) „reaguje selekcí, přehlížením a zároveň neustálou připraveností a napětím“.

„Všechna města mají své příběhy“ píše v úvodu svého článku pojednávajícím o městském folkloru etnolog a folklorista Petr Janeček. Devatenáctá Pandora se pokusila alespoň část těchto příběhů zprostředkovat. A protože „dokud trvá město a jeho těkavá řeč“, trvá i jeho inspirační síla, nemohl být tento pokus neúspěšný.

© Markéta Kittlová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 168 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

57%čtenáři

zhlédnuto 3916x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce