Čermák, Jan (ed.): Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100)

Čermák, Jan (ed.)
Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100)

ukázka beletrie zahraniční

O moudrém správci Moudrý správce musí znát jak práva pánova, pokud jde o statek, tak práva lidu, jak je byli za dávných dob stanovili starší –, jakož i čas každé polní práce, již je na statku třeba vykonat, neboť na mnoha statcích nastávají polní práce dříve nežli na jiných: oře se tam dříve a také se dříve seče, a stejně je tomu s pastvou v zimě a každou další prací.

Jan Čermák (ed.): Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100), přel. Michal Bareš, Jan Bičovský, Jan Čermák, Mariana Housková, Tereza Giannitsadi, Miloš Komanec, Radvan Markus, Hana Maxová-Sellnerová, Klára Petříková, Veronika Revická, Daniel Soukup, Helena Soukupová-Clarková a Helena Znojemská, Triáda, Praha 2009 (fakticky vyšlo 2010), 679 stran

O moudrém správci
Moudrý správce musí znát jak práva pánova, pokud jde o statek, tak práva lidu, jak je byli za dávných dob stanovili starší –, jakož i čas každé polní práce, již je na statku třeba vykonat, neboť na mnoha statcích nastávají polní práce dříve nežli na jiných: oře se tam dříve a také se dříve seče, a stejně je tomu s pastvou v zimě a každou další prací.
Ten, kdo má správu na starosti, nechť pečlivě chrání a rozvíjí všechno tak, jak je to [pro danou věc] nejlepší, a také podle toho, jak jej vede počasí. Musí pečlivě zvažovat a pilně zkoumat všechny věci, jež mohou být pánovi k užitku.
Chce-li dobře začít, nesmí být nedbalý ani zpupný; měl by znát vše, co ke statku přísluší, to malé i to velké, to důležité i to nicotné, a to jak na statku samém, tak na kopci, jak v lese, tak ve vodě, jak na poli, tak v ovčinci, jak uvnitř, tak venku. Neboť taková je pravda: bude-li konat jen přezíravě nebo naopak liknavě a v péči mít to, co přísluší chlévu či mlatu, zanedlouho se to projeví ve stodole.
Radím mu však, aby si počínal, jak jsem pravil prve: nechť dbá o vše důležité i méně důležité, aby se nic nepokazilo, bude-li to jen v jeho moci, ani zrno, ani snop, ani maso, ani sádlo, ani sýr, ani syřidlo, ani nic jiného, co kdy může být k užitku. Nechť se tedy dobrý správce o záležitosti svého pána stará tak, jako by se staral o své vlastní. A čím horlivější bude, tím víc bude ceněn, povede-li si tak, jak si počínají moudří.
Musí své služebníky vždy k pánově potřebě povzbuzovat napomínáním, a rovněž je odměňovat tak, jak si zaslouží. Nikdy by neměl dopustit, aby mu služebníci poroučeli, nýbrž on sám má každému poroučet z moci svého pána a podle zvykového práva; je pro něj lépe, aby úřad opustil, než aby v něm setrval, pokud by ti, jimž má vládnout, měli vládnout jemu; aby pán něco takového dovolil, není moudré.
Vždy si může najít něco, v čem bude užitečný, a konat takové užitečné věci, jež mu budou ku pomoci. Ze všeho nejvíce je však potřeba, aby vzdělával zemi k jejímu prospěchu, jakmile nadejde příhodný čas.
V letním čase máje a června a července je možno vláčet, vyvážet hnůj na pole, stavět z košatin výběhy pro ovce, střihat ovce, stavět, opravovat, ohrazovat, dělat dříví, plít, zakládat ovčince, budovat rybí zábrany a mlýny; o sklizni sklízet úrodu, v srpnu a září a říjnu séci, dělat dříví, svážet mnohé plodiny, dávat došky na střechu, zastřešovat a čistit ovčince, připravovat chlévy a chlívky, než na statek dorazí tuze krutá zima, a také pilně obdělávat půdu; v zimě orat a za silných mrazů řezat stavební dříví, zakládat sady a vykonávat mnoho domácích prací, mlátit, štípat dříví, zavírat dobytek do stájí a chlévů a vepře do chlívků, postavit na mlatě sušárnu – pec a sušicí pec, a mnoho dalšího, co je na statku potřeba, a také hřad pro slepice; a na jaře orat a roubovat stromy, sázet hrách a fazole, sázet stromy v sadě, kopat strouhy a příkopy, stříhat plot obory, a brzy nato, přeje-li počasí, sázet mořenu barvířskou, sázet len, také boryt barvířský, sázet byliny v zahradě, a mnoho jiných věcí; nemohu tu vypočítat vše, oč se dobrý správce musí starat.
Vždy najde něco, co je na statku třeba opravit – dokud na něm pobývá, nesmí být líný – vylepšovat dům a dávat jej do pořádku a uklízet, a oplocovat stoky, spravovat praskliny v hrázích, opravovat ploty, trhat plevel, zřizovat chodníčky mezi staveními, dělat truhlářské práce, vyrábět lavice, budovat stáje, zametat podlahy a dělat všechny takové věci, jež jsou ku prospěchu.
[Správce] musí pro statek zajistit mnoho nástrojů a stavení vybavit četným náčiním: sekerami, teslicemi, sekáčky, šídly, hoblíky, pilami, pořízy, háky, nebozezy, krumpáči, sochory, radlicemi a předradličkami; a také otkami, kosami, srpy, motykami, rýči, lopatami, zahradnickými lopatkami, trakaři, košťaty, kladivy, hráběmi, vidlemi, žebříky, hřebly a nůžkami, kleštěmi na uhlí, mincířem a mnoha nástroji na výrobu látek – lněnými nitěmi, vřeteny, motovidly, vijáky na odvíjení přaden, brdy, vratidly, lisy, hřebeny, česadly, tkaninou, útky, česačkami na vlnu, šlapadly, člunky, kolíčky, nůžkami, jehlami, tlukadly.
A má-li zručné řemeslníky, musí jim pomáhat nástroji – mlynáři, ševci, lijci olova a dalším řemeslníkům – každé řemeslo samo ukáže, čeho je k němu zapotřebí; žádný nedokáže vyjmenovat, jaké všechno náčiní řemeslník potřebuje.
Je třeba mít: plachty na vůz, nářadí pro orbu, potřeby k vláčení a mnoho jiného, co zde nyní nemohu vypočíst, a dále také: měřidlo, šídlo, cep, a mnoho náčiní: kotel, olověnou nádobu, konvici, naběračku, pánve, hrnce, železný kozlík do ohniště, talíře, pekáč, nádoby s uchy, džbery, vědra, máselnici, káď na sýr, vaky, košíky z vrbového proutí, koše, míru o velikosti sextaria, síta, košík na semena, řešeto, vlasové síto, tyč na zavěšení síta, vějidlo na obilí, koryta, jasanová vědra, úly, džbány na med, soudky na pivo, káď na mytí, mělčí i hlubší mísy, lahve, poháry, kalíšky, cedníky, svícny, slánku, pouzdro na lžíce, roh s pepřem, truhly, truhlice, schránku na kvasnice, sedátka, lavice, stolice, lžíce, lampu, lucernu, kožené láhve, krabičku s mýdlem, hřeben, železnou schránu, žlab, stínidlo proti ohni, moučnici, káď na úhoře, pohrabáč, lopatu na hnůj.
Je nesnadné vypovědět, nač všechno musí myslet ten, kdo má na starosti správu. Nesmí zanedbat nic, co by mohlo být k užitku – tedy ani past na myši, ba dokonce ani kolíček k petlici. Mnohé přísluší věrnému šafáři statku a šetrnému správci lidí. Já jsem zde vyložil, co vím; ať ten, kdo zná víc, to vypoví podrobněji.

(překlad Jan Čermák)

© Jan Čermák
Ukázka je z knihy Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100)
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatele a nakladatelství

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.