Winkler, Josef: Natura morta

Winkler, Josef
Natura morta

ukázka beletrie zahraniční

Starý muž s bílými broskvemi a kyticí rudých kručinek běžel za ženou, která se belhala ke vchodu metra stanice Termini a měla v průhledné igelitce mezi čerstvou zeleninou zastrčené Cronaca vera, podal jí květiny...

Josef Winkler: Natura morta. Eine römische Novelle, Suhrkamp, Frankfurt/M. 2001, 104 s. Ukázku přeložil Radovan Charvát.

Starý muž s bílými broskvemi a kyticí rudých kručinek běžel za ženou, která se belhala ke vchodu metra stanice Termini a měla v průhledné igelitce mezi čerstvou zeleninou zastrčené Cronaca vera, podal jí květiny a na překvapeně se otáčející a květiny přijímající ženu zvolal „Auguri e tante belle cose!", ona mu poděkovala za pozornost a obezřetně sjela se sáčkem broskví, kyticí rudých kručinek a příběhy o milostném splínu a o neštěstích, vraždách a sebevraždách v Cronaca vera dolů po pohyblivých schodech. Tam pod schody klečel špinavý žebrák a v ruce držel papírové víko s nápisem Ho fame! Non hi una casa! U nahých nohou mu ležel velký svatý obraz od Guida Reniho, na kterém se archanděl Michael chystal probodnout na okraji pekla démona vykazujícího rysy kardinála Pamphilja, pozdějšího papeže Innocenta X. Vedle obrazu, na kterém se povalovalo několik pomuchlaných lirových bankovek, plápolala svíčka v červeném plastikovém kelímku. Jedno z granátových jablek, kutálejících se po schodech metra, se rozpadlo a červená jadérka se rozkutálela po betonových schodech. Pestře oblečeným Somálkám, postávajícím po skupinkách před květinářstvím v hale metra, které většinou posluhují v římských domácnostech, bydlí po známých a nemají řádnou adresu, rozděloval muž z objemného svazku dopisy s arabskými adresami. Černovlasý, asi šestnáctiletý mladík, jehož dlouhé řasy se téměř dotýkaly jeho pihami poseté tváře a který měl kolem krku zavěšený stříbrný křížek, si nahlas předčítal, co bylo naškrábáno na zdi stanice metra: Luisa ama Remo. To voglio bene da morire!

V metru dal muž ženě na přivítanou pusu a několikrát ji otevřenou dlaní poplácal po kolenní čéšce, zatímco ona mu pěstí pravé ruky poklepala na stehno. Bezprostředně nato, než na příští stanici vystoupil, jí políbil sevřenou ruku a rozloučil se slovem „Auguri!“. Vedle jeho kostnaté babičky, která měla na očích lesklé sluneční brýle a mávala černým vějířem, seděl se svěšenou hlavou imbecilní kluk s chmýřím nad horním rtem. Když si všiml, že nějaký muž upřeně pozoruje jeho boky, okamžitě si osahal poklopec a podíval se, jestli má zatažený zip. Na pravém zápěstí měl řemínek v římských barvách a s vyšitým nápisem Roma. Hoch se pravým ukazováčkem dotkl obnažené korunky zubu a pak si přejel rty rudým labellem. Na hasicím přístroji nad jeho hlavou stálo L´Aids nel mondo, il Lazio in Italia!

Šestnáctiletý černovlasý mladík se stříbrným krucifixem u krku a dlouhými řasami, které se téměř dotýkaly jeho tváře, seděl pod reklamním plakátem v metru v doprovodu své sestry cestou na tržiště na piazza Vittorio Emanuele a k hrudi tiskl bílé štěně. Na levé polovině plakátu, nad obrázkem matky ustaraně pozorující své děti, stálo Ho scelto la carne equina, perché i bambini ne vanno matti. Na pravé polovině bylo vidět lékaře v bílém plášti se vztyčeným prstem a nad ním nápis Consoglio la carne equina, perché contiene ferro in misura quasi doppio delle altre carni. Pokaždé když mladá, opálená a pozlacenými šperky ověšená žena vytáhla z obálky nový obrázek s vyfocenými jednoletými dvojčaty, tiše vzlykla a popotáhla nosem. Než vystoupila na piazza Vittorio z metra, protáhla si všech deset prstů a pohledem překontrolovala prsteny. Muž s malou rudou aktovkou z jemné rudé kůže vystoupil spolu s marockým výrostkem z metra a v nenápadné vzdálenosti několika kroků za ním vyjížděl po pohyblivých schodech na piazza Vittorio Emanuele

Macellaio, který si přes pravou paži přetáhl bílou chirurgickou rukavici (na levé ruce měl dva tlusté zlaté prsteny a na zápěstí zlaté hodinky), rozlomil mezitím na piazza Vittorio už kůže zbavenou a řeznickou sekerou rozpolcenou ovčí hlavu, vyňal z její lebky mozek a obě jeho části opatrně položil jednu vedle druhé na růžový voskovaný papír s vodoznaky. Po stříbřitě se lesknoucí pravé lebeční dutině – vyloupnuté oční bulvy se už válely na kupě masového odpadu – běhala fialově se třpytící moucha. Z náprsní kapsy krví potřísněného řeznického pláště vykukoval rudý kapesníček. Řezník zabalil obě poloviny ovčího mozku a vsunul je čekající černošce do igelitky. Ve vyvrženém břiše jehněte pověšeného na řeznickém háku krvavou hlavou dolů se vyjímaly čerstvé větvičky rozmarýnu a k čokoládové podkově zabalené do zlatého papíru byly přivázány rudé dámské podvazky. Umělohmotné, na drátu upevněné slunce trčelo v očních důlcích ovčí hlavy, která se povalovala na hromadě žlutých slepičích nohou, naskládaných porůznu vedle sebe a nad sebou a ozdobených větvičkami rozmarýnu. Řeznický učeň cpal se skloněnou hlavou – na krčním obratli mu vystupovala velká jaterní skvrna – a s jazykem vystrčeným námahou z levého koutku úst bez ladu a skladu srdce, plíce, slezinu a ledviny vyvrženému zajíci zpátky do trupu a vrátil ho pak do vitríny pocákané kapkami krve. Vedle klíčů od bytu visela za čelist černá zakrvácená kozí hlava i se zahnutými černými rohy.

Dítě mladé cikánky si přitisklo láhev piva ke rtům a pilo hlt po hltu. Růžové podprsenky, které mladistvá matka nabízela k prodeji, jí visely na pravé paži. Okamžitě ji obklopilo několik žen a zkoušely, jak jsou velké a pružné. Řezníci se zakrvácenýma rukama k nim zezadu přistoupili a zvědavě se natahovali, hvízdali a vystrkovali hlavy přes jejich ramena, provázejíce vystavované zboží poznámkami. Další mladá cikánka se dvěma prosvítajícími zlatými zuby na horní čelisti v mezeře zaječího pysku lehce nadzdvihla pravé prso a bradavku strčila do pusy dítěti, které mělo víčka zalepená hnisem. Prodavači masa se navzájem popichovali, živě gestikulujíce zakrvácenými noži, a s úšklebky, stále hlasitěji na sebe od stánku ke stánku pokřikujíce, vyvolávali tu tónem katolických litanií ceny hovězího a vepřového, tu s gesty flákačů z fotbalových rvaček ceny jehněčího, skopového a krůtího masa. Z jedné nákupní igelitky vyčuhoval jen jazyk a krvavá špička čelisti jehněčí hlavy. Zákaznice, aby si oddechla, těžkou tašku na chvíli odložila, a pak ji i s vyčuhující jehněčí čelistí zase zdvihla a pokračovala v chůzi mezi prodejními stánky směrem ke drůbeži.

„VUOLE UN CHILO DI TACCHINO per 2500 lire,“ vyvolával mladý prodavač drůbežího masa v těsných, krví potřísněných džínech, „forza, andiamo forza!“ Ještě jednou zvolal „forza!“, ustoupil o krok a vrhl pod nohy řeznický nůž. Ten se zabodl do podlahy a celý se rozhoupal. Zatímco prodavač lepil na lebku krocana zbavenou kůže etiketu, řekl se skloněnou hlavou „Prego, madonna!“ černě oděné jeptišce, která měla kolem pravého zápěstí obtočený černý růženec a objednala si několik kilo krůtího masa. Pollo diavolo nazval vystavené části kuřat, které obložil krvavými, světle rudými, širokými kohoutími hřebínky. Mezi úzkými menšími hřebínky, zbarvenými na konečcích do temně rudé barvy, jež ležely na stáhnutých kuřecích stehýnkách a prsech, zdobila kousky masa čerstvá zelená větvička rozmarýnu. Na stříbrném podnosu ležela mrtvá husa – l´anitra muta – s krvavými dírkami u zobáku, ozdobená krocaními srdci.

Cikánka, která měla na paži vytetované modré srdce, dřepěla s dalšími mladými cikánkami a jejich odpočívajícími dětmi na zemi a nabízela k prodeji vlasový šampon. Jedno z dětí – s hlavou visící přes matčino stehno – leželo napříč v klíně cikánky, která držela ve vztyčené ruce žlutý vajíčkový šampon. Žena s malou, dohola ostříhanou fenkou, křížencem jezevčíka a pinče, se před stánkem zastavila. Fence už zbyly jen poslední chomáčky srsti na uších a ocase a dokonce i struky měla dočista oholené. Mladý drůbežář si klíční kostí zdviženého ramena tiskl na tvář a k uchu sluchátko a během hovoru urazil hlavu ještě žijícímu a strnule před sebe s doširoka rozevřeným zobákem civějícímu kohoutkovi. Krvácející lebku odhodil na zem k ostatním kohoutím hlavám a nohám. K obveselení ostatních prodavačů masa s úšklebkem nacpal do břicha vyvrženého kohouta hrst třešní.

Okraj koše z vrbového proutí, naplněného čerstvými vejci, zdobily fialové violy. Napůl rozbitá a nakřáplá vejce rozbíjela obchodnice nabízející bílá vejce a živé slepice o hranu velké zavařovací sklenice a žloutky nechávala bublavě stékat do sklenice plné bílků a žloutkových bulv. Dvě živé hnědé slepice položila naznak na váhu – čtyři žluté sevřené slepičí nohy s dlouhými špinavými pazoury trčely do výšky –, drapla je za křídla, strčila do krabice a podala mladému Indovi. Mladá cikánka, která koupila živé kuře a napodobovala kuřecí křik, bez ustání škrábala žlutým zvířecím zobáčkem o tvář batolete s černýma očima a zastřeným pohledem, jež jí z bradavky sálo mléko.

Vedle stánku drogově závislého mladíka obchodujícího se živými zvířaty, bezprostředně před bílými a v kleci uvězněnými holuby a morčaty, seděla stará, bezzubá a poloslepá prodavačka rukoly, která měla na pravačce už jen palec s prostředníkem, třímala ve své invalidní ruce jeden svazek a neustále vyvolávala „Signora, vuole rughetta?“ Na hřbetě levé ruky měla vytetovaný černý krucifix. Obě modré rajky přeskakovaly bez ustání v kleci z jednoho dřevěného bidýlka na druhé a nemocný papoušek amazoňan civěl na už téměř peří zbavené a zrní zobající bantamky, zavřené s ním v jedné kleci. Mladé uvězněné kachničky temně se lesknoucí havraní barvy vyklovávaly z rozříznutého melounu červenou dužinu. Pětiletý chlapec a desetileté děvče, jejichž matka nakoupila kuřecí maso, měli velkou červenou vodní pistoli. Než odjeli, zavolal chlapec na matku „aspetti!“, strčil si několikrát pistoli do otevřených úst, zmáčkl kohoutek a zatímco mu ještě voda stékala po bradě, vyhoupl se na kolo.

JEPTIŠKA ZAHALENÁ DO ČERNÉHO, která držela v jedné ruce igelitku naplněnou větším množstvím okurek, meruněk a cibulí a druhou tiskla k prsům dvě velké a do plastiku zabalené blonďaté panenky Barbie, se zastavila u prodavače rajčat, jemuž visel na šňůrce u krku nůž na krájení zeleniny, postavila panenky na dřevěnou bednu a objednala kilo keříčkových plodů. K prodeji nabízené šaty černě oděné a na zemi sedící staré cikánky ležely na rozloženém černém deštníku. Malé cikánče protáhlo obličej, když jeho šestnáctiletá sestra vytáhla z uzlíčku prádla několik boxerek potištěných červenými srdíčky, vrazila je chlapci do ruky a postrčila ho, aby obešel stánky a nabízel je k prodeji. Jedna žena opatrně otrhávala špičkami prstů u otevřeného jutového pytle levandulové lístky ze stonků a silně vonící, proschlé květy balila do modrých, umělohmotných a jemně proděravělých sáčků. Vítr honil dokola suché, bílé a rudé a po zemi se válející slupky cibule. Cikánka, šlapající po bílých a světle hnědých slupkách, přepočítávala peníze a hlasitě vykřikla, když jí cikánský kluk zasáhl při hře s rozšlápnutou plechovku od coly do pravého kotníku. V zimníku a s kloboukem na hlavě – venku bylo hodně přes třicet stupňů – kráčel starý Arab s pěti růžemi zabalenými do celofánu od stánku ke stánku a nabízel je prodejcům i návštěvníkům tržnice. Žena prodávající červenou řepu a zemáky udělala svými oranžově zbarvenými plastikovými rukavicemi ve vzduchu křížek, když její stánek míjel vousatý mnich v dlouhé hnědé kutně se svatými obrázky v ruce. Stará, černě oděná cikánka darovala zpívajícímu neapolskému muzikantovi, který s pivní lahví v ruce procházel tržnicí a žebral, košili, kterou se marně snažila prodat. Neapolitáncova silně chlupatá předloktí byla potetována hadími motivy a šipkami a mužův zarostlý obličej se červenal jako rak. Mezi stánky se zeleninou našel muž u několika zánovních a zahozených částí oděvů sako, které si vyzkoušel, pozoruje přitom svůj odraz v předním skle auta. Svou starou, modrou teplákovou bundu nechal ležet vedle hromádky šatstva a vydal se pak dál podél stánků, nahýbaje si občas z lahve.

LUIGIHO, šéfa stánku s rybami, který za ranního rozbřesku nakoupil ve velkoobchodě ve Fiumicinu čerstvé ryby a mořské potvůrky, oslovovali kolegové Principe. Uvnitř raka na jeho tílku stálo modrými písmeny Damino Rosci. Pesce fresco. Piazza Vittorio. Tlustému a o transvestitech bájícímu prodavači ryb s třídenním porostem vousů na tváři, který měl na sobě šedivé tílko s nápisem Hawaii a s natištěným obrázkem surfaře s rukama zdviženýma do výšky, přezdívali Frocio. Stále znovu a znovu hrdě vykládal, že na piazza dei Cinquecento a piazza della Repubblica nabírá transvestity, bere je k sobě do auta a jezdí s nimi do parku u Villa Borghese. Mladému vyholenému prodavači ryb, který se u stánku zdržoval, jen když zrovna neseděl v jednom z římských vězení, se říkalo Nazi-Skin. A konečně u stánku Damino pracoval i šestnáctiletý syn prodavačky fíků, která o nedělích nabízela turistům a poutníkům proudícím k branám Vatikánu čerstvé zelené plody z vlastní zahrady. Mladík nazývaný svými kolegy Piccoletto, jehož dlouhé řasy se téměř dotýkaly jeho tváří, nosil u krku krucifix uvázaný na zlatém řetízku a líce měl posety nesčetnými pihami. U pravého zápěstí se mu houpalo několik drobných barevných dudlíčků z umělé hmoty.

„Signori, buon giorno!“ volal, „un chilo di salmone originale, soltanto dieci mila lire!“ a okusoval si přitom nehty páchnoucí rybím slizem a krví a zčernalé na okrajích od sépií. Mladík v bílém tílku a vysokých rybářských holinkách, které mu sahaly až po kolena, drapl losose vážícího několik kilo za vínově rudá žábra a položil jej na starou váhu. Jeho nahé pravé stehno bylo potřísněné rezavě hnědou rybí žlučí. S otevřenou pusou a špičkou jazyka námahou vystrčenou z úst rozřízl rybě malým, ostrým a lehce zakřiveným nožíkem břicho, obratným pohybem jí vybral vnitřnosti a vyvrženou rybu zabalil do bílého voskovaného papíru s vodoznakem. Dřevěný špalek polil vodou z vědra a zbytky vnitřností odplavil na zem. Přitom líčil v římském dialektu, jak si o včerejším volném dni zajel na vespě do Lapislazoli k moři a viděl tam na břehu černě oděnou jeptišku, která se starala o malé mongoloidní naháče. Jedno z mongoloidních děcek vzalo prý panenku Barbie za blonďatou kštici a vydalo se s ní do vln. Postižená žena s neuvěřitelně tenkýma nohama a obrovským tělem se po kolenou doplazila z vody až k osušce, kterou předtím rozprostřela na rozpálené pláži. Její prsa brouzdala v pěně mořských vln a hladivě se dotýkala bílých, horkých zrníček písku.

Muži z Bangladéše a Srí Lanky kráčeli podél rybích stánků a nabízeli zapalovače BIC, copy svázaných česneků a maskotky tohoto léta, barevné umělohmotné dudlíky nejrůznějších velikostí. Bosenští utečenci prodávali použité fotoaparáty, ruské bábušky, zelené dětské tanky, stará mýdla a nepravé ikony. Mladý, srbochorvatsky mluvící muž nabízel mladíkovi s dlouhými černými řasami a nesčetnými pihami na tváři, jenž právě vyvolával ceny ryb, pár chirurgických rukavic. Stará, černě oděná a o hůl se opírající cikánka s mezerou mezi zlatými zuby stála u stánků a z otevřené láhve nejprve vyšplouchla první doušky piva na zem, než si otevřené hrdlo láhve přiložila k ústům. Na procházkovou hůl našroubovala držadlo – pozlacenou koňskou hlavu – a nabízela je prodavačům ryb. Jiná cikánka, nabízející vyděšenému kolemjdoucímu muži nikoli deset patnáct obnošených brýlí, nýbrž svou malou dcerku, mu šeptala „Quanto mi dai!“

Pět mladých, deset až dvacet centimetrů dlouhých a v bílé rakvi porocelové bedýnky umístěných šedivých žraločků s rašplovitou kůží nepřikrývaly chaluhy ani kapradí. K bílým slizovitým prstýnkům kalamári se přisála včela a třpytivá, tlustá moucha běhala po okrajích očnic mečouna, stříbřitě se lesknoucích ve slunečním světle. Hrbatá žena nadzdvihovala svým dlouhým, zeleně nalakovaným nehtem ukazováčku žábra ryb, aby zjistila, jestli jsou čerstvé. Malý vrabec nejprve neohrabaně vylétl s kusem bílého rybího masa, představujícího dobře třetinu jeho váhy, na plechovou střechu stánku s mušlemi, než se s ním vydal naproti k parku na piazza Vittorio, kde se posadil na větev pinie a pustil se do jídla. Poté co si jeptiška – její tvář byla celá pokrytá bradavicemi – vybrala drobné mušličky a podala mladému Piccolettovi bankovky, dopadl konec bílého provázku, který nosila ovázaný kolem boků, na krk sépii pokryté slizem. Než si toho mladý prodavač všiml, jeptiška, tou příhodou nemile dotčená, provázek z bílé porocelové bedýnky zase vytáhla.

 

Na iLiteratura.cz se souhlasem R. Charváta a nakladatelství Archa, které připravuje knihu k vydání.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3624x

Inzerce
Inzerce