Breiteig, Bjarte

Breiteig, Bjarte

rozhovor beletrie zahraniční

V těchto dnech vydává nakladatelství Doplněk sbírku povídek Fantomové bolesti mladého norského spisovatele Bjarteho Breiteiga. Překlad je společným dílem studentů magisterského oboru Norský jazyk a literatura brněnské Masarykovy univerzity.

V těchto dnech vydává nakladatelství Doplněk sbírku povídek Fantomové bolesti mladého norského spisovatele Bjarteho Breiteiga. Překlad je společným dílem studentů magisterského oboru Norský jazyk a literatura brněnské Masarykovy univerzity. V listopadu loňského roku vedl Bjarte Breiteig v Brně týdenní překladatelský seminář a 1. června 2010 se v aule Filozofické fakulty MU zúčastnil křtu knihy. Při této poslední návštěvě České republiky vznikl rozhovor pro server iliteratura.cz.

 

JJ: Přijel jsi do Brna u příležitosti vydání své debutové knihy Fantomové bolesti. Studenti norštiny Masarykovy univerzity si překlad knihy zvolili jako svůj absolventský projekt. Jak to celé prožíváš ty?

BB: Myslím, že je to skvělé, a jsem velmi rád, že si studenti pro překlad vybrali moji knihu. Navštívil jsem Brno už v roce 2009 a vedl tu překladatelský seminář. Studenti se mnou tehdy mluvili o tom, co jim při překladu dělalo problémy. Jejich otázky mě přesvědčily o tom, že jsou velmi přemýšliví a pečliví. Vzbudilo to ve mně pocit, že se má kniha dostala do těch nejlepších rukou.

- Neměl jsi obavy z toho, že se jedná o překlady studentů?
- Neumím česky, což mi dovoluje vyhnout se jakýmkoliv obavám. Nikdy nezjistím, zda jsou překlady dobré či nikoliv, ale jak jsem řekl, studentům důvěřuji a nedělám si starosti.

- Máš zkušenosti s překladem svých knih do jiných jazyků?
- Kromě Fantomových bolestí mi v překladu zatím vyšla jedna kompletní sbírka a dále byly přeloženy také jednotlivé povídky do mnoha různých jazyků, jako je italština, lotyština, angličtina, francouzština, němčina a švédština. Ale je zajímavé, že obě mé celé přeložené sbírky, tedy Fantomové bolesti v češtině a Folk har begynt å banke på v němčině, vycházejí právě teď. Přijde mi vtipné, že se to seběhlo takhle naráz.

- Píšeš výhradně povídky. Proč sis vybral právě povídku jako „svůj“ žánr? Zkoušel jsi tvořit i v jiných žánrech?
- Žánr si mě vybral sám. Mám velmi pomalý proces psaní, mnohokrát text přepisuji, než se propracuji k finální podobě. S takovým stylem psaní je velmi složité dospět k románu, kdybych měl dvě stě až tři sta stran tolikrát přepisovat. Ale zkoušel jsem to, zkoušel jsem napsat román, ale skončilo to tak, že jsem měl padesát různých začátků.

- V České republice se tentokrát zdržíš 4 dny. Jaké knihy sis vzal s sebou?
- Vzal jsem si s sebou Dostojevského román Běsi. Na jeho čtení potřebuje člověk mnoho času, obsahuje širokou galerii postav. Ale líbí se mi, už se blížím konci. Dále mě zaujal německý autor Winfried Georg Sebald, jenž se proslavil románem Austerlitz přeloženým i do češtiny. Tento román už jsem četl, a tak jsem tentokrát sáhl po Sebaldových povídkách Vystěhovalci. Mám s sebou i pár komiksů.

- Jak si vybíráš knihy ke čtení? Děláš si například seznam knih, které si chceš v budoucnu přečíst?
- Často se mi stává, že když čtu nějakou knihu, objevím v ní něco, co bych si také chtěl přečíst a co může být důležité i vzhledem k původní knize. Existuje strašná spousta knih, které bych si chtěl někdy přečíst. I když člověk čte hodně, musí si vybírat.

- Vedl jsi Literární radu Norského svazu spisovatelů. Co tato práce obnáší?
- Literární rada je orgánem Norského svazu spisovatelů, který přiděluje stipendia nadějným autorům. Snaží se vést aktivní politiku na literárním poli a podporovat kvalitní autory tak, aby mohli rozvíjet svou tvorbu. Samozřejmě spisovatelů, kteří by si podporu zasloužili, bývá více než těch, kterým lze stipendium přidělit. Člen rady musí mít přehled o současné norské literatuře, což znamená číst téměř vše, co vychází. Přečetl jsem za tu dobu více současné literatury, než bych si sám přál.

- Máš tedy skvělý přehled o současné norské literatuře. Můžeš doporučit některé autory, kteří by dle tvého názoru měli být přeloženi do jiných jazyků?
- Bylo by jich mnoho, takže vyberu jen pár. Trode Marstein napsala vynikající román Gjøre godt, kterému se v Norsku dostalo velké pozornosti. Dále mě napadá provokativní autor Thure Erik Lund. Jeho knihy jsou možná obtížně pochopitelné, ale skvělé. Pro překladatele by to ale nejspíš byla noční můra. Mísí všechny myslitelné žánry včetně science fiction, tzv. špinavého realismu (dirty realism), rodových ság, pohádek či filozofie. Potom bych upozornil na Karla Oveho Knausgårda, jenž postupně vydává velký autobiografický román Min kamp. Zatím vyšly čtyři díly, celkem jich má být šest. Četl jsem dosud všechny a považuji je za velmi působivé a originální. Z poezie bych doporučil Gunnara Wærnesse, jehož básně jsou velmi silné. Když je člověk čte, jako by celou dobu slyšel hlas, který mluví sám proti sobě. Překládat ho určitě také představuje výzvu, ale jedná se o velmi zajímavého autora.

- Nejen kritiky býváš často srovnáván s norským novelistou Kjellem Askildsenem, jehož povídky vyšly i v češtině. Co si o tomto srovnání myslíš?
- Kjella Askildsena si velmi vážím a je zřejmé, že pro mě představoval jakýsi ideál. Díky jeho povídkám jsem se mnohé naučil. Je pro mě tudíž výzvou, aby mé povídky nebyly pouhým napodobováním. Abych trochu přiblížil Askildsenovo postavení v rámci norské literatury, ocituji slova norského komika Knuta Næruma: „Askildsen je spisovatel, který když má dobrý den, napíše dvě věty a jednu škrtne, když má ještě lepší den, napíše jednu větu a škrtne dvě, a když má úplně nejlepší den, tak se proplíží kolegovi do kanceláře a škrtne mu také pár vět.“ Askildsen je autorem, kterému se člověk chce svou tvorbou přiblížit a zároveň se mu vzepřít.

- Překvapilo tě, že jsi obdržel cenu mladých kritiků za svou poslední sbírku Folk har begynt å banke på? Nejsou tvé texty pro mládež příliš pesimistické?
- Ano, byl jsem velmi překvapen, ale také nesmírně rád. Domníval jsem se, že mládež víc baví napínavé a vtipné romány, kdežto mé povídky jsou spíše, jak bych to jen řekl, deziluzivní. Kniha popisuje hluboký smutek. Ale v každém případě jsem za to rád, mým cílem je psát jednoduchou formou o komplikovaných věcech. A když dokážu zaujmout mládež, říkám si, že toho dokážu poměrně dost.

- Jak jsi sám řekl, tvým cílem je psát jednoduchou formou o komplikovaných věcech. Hodně skutečností zůstává v povídkách skryto a je na čtenáři, aby si je domyslel. Přesto jsou tvé texty velmi koncentrované, s množstvím detailů. Jakou roli v tvé tvorbě hrají právě detaily?
- To je těžká otázka. Snažím se vždy psát velmi konkrétně, popisuji věci, prostředí, detaily, které vyvolávají rozličné pocity. Blíží se to způsobu, jakým pracuje fotograf. Zachycuje obrazy včetně detailů, které mají vyprávět nějaký příběh. A já zase přemýšlím a hledám, jaké detaily se hodí k tomu a tomu pocitu.

- Na závěr mám ještě otázku k tvé debutové sbírce Fantomové bolesti. Které povídky z této sbírky máš nejraději, když čteš knihu nyní?
- Je to už deset či dvanáct let od doby, kdy jsem knihu napsal. Když ji čtu nyní, mám chuť se do ní ponořit znovu a některé věci změnit. To ale samozřejmě není možné. A asi je to tak lepší. Nejvíce jsem si oblíbil povídky Malý chlapec kdysi dávno a Signály. Mám rád také Hluboko mezi kamením, druhou povídku sbírky.

- Děkuji za rozhovor.

 

©  Jitka Jindřišková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4066x

Inzerce
Inzerce
Inzerce