Svitlana Pyrkalo patří v současné době již k etablovaným a uznávaným autorkám a literárním kritičkám. Její první próza, novelka Zelena marharyta (Zelená margarita) zaujala neotřelostí co do vyjadřování pocitů mladičké Ukrajinky žijící v Kyjevě a působící jako recenzentka restaurací v jakémsi bulvárním časopise. Snem hrdinky je získat stipendium a odjet studovat do USA. Příběh složený více méně z kratších vyprávění hrdinky Marusji Pohribné je upřímnou sondou do duše mladé dívky, která se snaží najít lepší místo, dostat lepší plat, není hloupá, má spoustu kamarádů a přátel, touží po lepším životě, ale zároveň si uvědomuje, jak moc by jí chyběl život v milovaném Kyjevě, který přese všechny nepříjemnosti Marusja miluje, stejně jako své kamarády umělce či novináře, s nimiž je schopna do noci sedět v kuchyni a vypít několik láhví piva či absintu. V hrdince se sváří nepatetická láska k vlasti a svým soukmenovcům (přestože si o ničem a nikom nedělá iluze) se snem stát se „lepším člověkem“, jak se to mnoha jejím vrstevníkům podařilo, ať už doma, nebo v cizině. Zároveň se zpovídá ze svých duševních i tělesných strastí a slastí, popisuje prožívané potíže s muži. Marusjiny vnitřní monology často připomínají deníkové zápisky. Velice specifický a rozhodně příjemný vztah má autorka k jídlu a pití, což je téma často se v jejích textech vyskytující a hrající pro ni i její hrdiny někdy až zásadní význam.

Pyrkalo dovede vtipně a s nadsázkou zapojit do příběhu vlastní zkušenosti, takže lze hovořit i o částečně autobiografické knížce. Zcela právem byla Zelena marharyta nazývána prvním opravdu moderním ukrajinským románem pro mládež.