Pyrkalo, Svitlana: Ne dumaj pro červone

Pyrkalo, Svitlana
Ne dumaj pro červone

recenze beletrie zahraniční

Druhé prozaické dílo Svitlany Pyrkalo, která zaujala již svojí první novelkou Zelena marharyta, nese podtitul Román ne pro nižší školní věk a lze jej považovat za jakési volné pokračování její prvotiny.

Svitlana Pyrkalo, Ne dumaj pro červone (Nemysli na červené), nakl. Fakt, edice Exceptis excipiendis, Kyjiv 2004, 1. vyd., 360 s.

Druhé prozaické dílo Svitlany Pyrkalo, která zaujala již svou první novelkou Zelena marharyta, nese podtitul Román ne pro nižší školní věk a lze je považovat za jakési volné pokračování její prvotiny. V ní se hrdinka celou dobu snaží získat stipendium do USA. Ne dumaj pro červone začíná odjezdem hrdinky z Kyjeva do Londýna, a to ne na stipendium, ale za prací pro rozhlas.

Stejně jako Zelena marharyta je i druhé, o dosti rozsáhlejší dílo mladé žurnalistky silně autobiograficky poznamenáno, a není to vůbec na škodu. Pavlina Stopudiv přijíždí do Londýna, který se pro ni stává novým domovem, seznamuje se s kolegy, obyvateli britské metropole, ale i se svými krajany, z nichž většina neměla to štěstí jako Pola a živí se jako nelegální migranti. Ale hrdinka nepřijela kvůli práci, ale proto, aby našla muže, do nějž se zamilovala v Kyjevě před sedmi lety. Je to saxofonista Jim, který se ale mezitím přestěhoval do San Franciska, a to i se svou ženou, což se Pola dovídá čirou náhodou. Nicméně jí to nezabrání v tom, aby se s Jimem nepokusila spojit. Díky hledání Jima najde i podnájem a zažívá mnoho spíše nepříjemného s majitelem domku. Pola se snaží na svět dívat pozitivně, nezdary a neúspěchy sice hluboce prožívá, ale nepropadá beznaději a často jí pomůže sarkastický humor a sebeironie.

Velkou roli v románu rozděleném do 123 kapitolek hraje jídlo a hlavně pití, Pola miluje pivo a při hledání Jima je schopna konzumovat obrovské množství dalších nejrůznějších nápojů, setkávat se s nejroztodivnějšími lidmi a navštívit nejneuvěřitelnější místa. Hrdinku také jezdí navštěvovat kamarádi, z nichž velmi autentická postava je Terri, válečný zpravodaj, jehož život ukončuje válka v Afghánistánu. Přes jinak spíše satirický přístup a vtipný cynismus nechává Pyrkalo v této chvíli hrdinku upadnout do těžké deprese, která má velmi daleko k přezíravému postoji, jímž se běžně obrňuje vůči okolí. Jde hlavně o „potřebu chlapa“, jak se hrdinka vyjadřuje, když na ni naplno dolehne samota a Pola se snaží najít ve svém okolí někoho, „s kým by se šlo vyspat“.

Autorka píše v ich-formě, dialogy znějí velmi věrohodně, popisy dějů, okolí, lidí jsou podány s velikou plastičností, která potvrzuje scenáristický talent Pyrkalo. Jsme přímými svědky děje: čtenář má dojem, že se neustále nachází po boku hrdinky, stačí jen natáhnout ruku a dotknout se jí, poradit jí, utěšit, pozlobit, někdy se chce Pavlinou zatřást a seřvat ji, aby se už konečně vzpamatovala a vykašlala se na nedosažitelného a idealizovaného Jima. Ten nakonec do Londýna přijíždí a Pola může konečně uzavřít tuto kapitolu svého života a vydat se dál.

 

© Rita Kindlerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 144 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

54%čtenáři

zhlédnuto 2523x

Inzerce
Inzerce