Vilikovský, Pavel: Citová výchova v březnu

Vilikovský, Pavel
Citová výchova v březnu

recenze beletrie zahraniční

Citová výchova v marci (1965) je prvním povídkovým cyklem Pavla Vilikovského (*1941). Jedná se o soubor devíti povídek, jejichž společným jmenovatelem je mladý hlavní hrdina zachycený v mezní životní situaci.

Pavel Vilikovský: Citová výchova v březnu, přel. Emil Charous, Československý spisovatel, Praha 1967

Citová výchova v marci (1965) je prvním povídkovým cyklem Pavla Vilikovského (*1941). Jedná se o soubor devíti povídek, jejichž společným jmenovatelem je mladý hlavní hrdina zachycený v mezní životní situaci. Problémy hrdinů Vilikovského próz jsou spíše všední, ale vždy nějakým způsobem zásadní; ústřední postavy po střetnutí s nimi procházejí nenávratnou změnou. Tak například hrdina první povídky, mladý tulák, po setkání s mladou ženou postiženou úmrtím dítěte přehodnocuje postoje ke své partnerce. To však čtenář tuší jenom v náznacích mezi řádky jeho nedopsané pohlednice na konci povídky.

Mezi další náměty patří nahodilá ztráta panenství, manželská nevěra, promiskuita, sexuální zneužití školáčky, problémy mladé dvojice čekající nechtěné dítě nebo sebevražda studentky.

Forma Vilikovského povídek prozrazuje autorovu obeznámenost s filmovými postupy (v létech 1958-1960 P. Vilikovský studoval na pražské FAMU). Struktura textu se skládá z drobných fragmentů, jedna věta se často rovná jednomu odstavci, někdy je tvořena jen jedním slovem. Úsporný až strohý styl je vystřídán poetickým jazykem, obrazně a barvitě popisujícím krajinu, přírodní jevy, vzhled nebo duševní pochody postav. Autor poetizuje rovněž urbanistické motivy, auta, vlaky apod. Děj je potlačený nebo pouze naznačený a ponechaný na čtenářově obraznosti.

Vilikovského hrdina, je-li detailněji propracovaný, je vždy mladý, nepřizpůsobivý, nonkonformní, a proto hledající autentické prožitky a pocity. Autor rozvijí pestrou paletu typicky „romantických“ hrdinů: váhajících, hledajících smysl života, kladoucích důraz na cit, trápících se, chybujících a páchajících sebevraždy. Dělník z Balady o Janošíkovi hledá únik ze společenských struktur pomocí typických romantizujících prostředků: práce v přírodě, nahodilé sexuální styky (mj. s cikánkami – silný romantický atribut), a v alkoholu. Když se po nehodě dostane do nemocnice, okamžitě, jak je to možné, z ní utíká. Bouřliváctví a nonkonformizmus prozrazuje např. Jánošíkova replika, pronesená v hospodě: „Vás už dostali, … Už dávno. Vy neumíte utíkat. …“ (74), nejlíp však tyto romantické kvality ilustruje samotné jméno hlavního hrdiny a slovo „balada“ v názvu povídky. Jinou replikou vloženou do Janošíkových úst autor próz problematizuje nerovné postavení ženy a muže ve společnosti. „Ona…dělí lidi na chlapy a ženské. Ti dobří, to jsou ženské.“ (73). Ženská hrdinka této povídky, chovající se podobným způsobem jako Janošík, si vyslouží opovržlivý postoj svého okolí. Těmito modelovými situacemi a literárními postavami se autor strefuje do dobových trendů a požadavků po rovnosti pohlaví a jistým způsobem předznamenává genderové studie. Podobný moment, tematizující to, čemu bychom dnes řekli genderové stereotypy, lze najít v poslední povídce ze sbírky, Mladý a šťastný na Slovensku. Hlavní postava, mladík, zde zbije staršího homosexuála, který se jej pokouší svést. Situaci, v níž se dostane do pozice objektu svádění a kdy na sobě pociťuje sexuální nátlak, vnímá totiž jako nedůstojnou a ponižující. Proto si s kamarádem na svého rádoby svůdce počká a pomstí se mu za pociťované příkoří. Mladíkovi však vůbec nečiní potíže postupovat stejným nedůstojným způsobem při svádění dívky (Evy), ke kterému dojde v druhé části povídky; zde se cítí být v právu.

Motiv sexuálního nátlaku se objeví rovněž v titulní povídce Citová výchova v březnu. Čtveřice mladých lidí se sejde na alkoholovém večírku, kde, jak lze vytušit, dojde k pohlavnímu styku. Postavy jsou pouze schematické, čtenář o nich ví jenom tolik, kolik může vyčíst z jejich jmen: „Ve světle svíčky: seznamte se. Petr. Eva. Pavel. Jana.“ (10). Jejich konání a uvažování, kladení otázek po smyslu života má univerzální platnost. Odpovědi na tyto věčné otázky, doprovázející iniciaci, spisovatel šifruje do lyrických pasáží, jako něco, co nejde pojmenovat přímo.

 

© Alexej Sevruk

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 136 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

63%čtenáři

zhlédnuto 6180x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce