Reiner, Martin; Viewegh, Michal; Šrut, Pavel: Tři tatínci a maminka

Reiner, Martin; Viewegh, Michal; Šrut, Pavel
Tři tatínci a maminka

recenze dětská

Umístěním titulu na přední stranu knihy je naznačena jeho významovost pro dílo a vyvolán čtenářský zájem o propojení s jeho smyslem. Na přebalu knih je obvykle umístěno také jméno autora, jež se také může podílet na čtenářské interpretaci díla. Oba údaje zajímavě reprezentují knihu...

Martin Reiner, Michal Viewegh, Pavel Šrut: Tři tatínci a maminka, Brio, spol. s. r. o., Praha, 2010, 64 stran, ilustrace Galina Miklínová.

Umístěním titulu na přední stranu knihy je naznačena jeho významovost pro dílo a vyvolán čtenářský zájem o propojení s jeho smyslem. Na přebalu knih je obvykle umístěno také jméno autora, jež se také může podílet na čtenářské interpretaci díla. Oba údaje zajímavě reprezentují knihu, která má název Tři tatínci a maminka a tři autory – Martina Reinera, Michala Viewegha a Pavla Šruta.

Popisnost názvu vzbudí prvoplánově důvěru budoucí části předpokládaných čtenářů – dětí: bude to přece kniha o něčem důvěrně známém, o tatíncích a mamince. Jména autorů pocity takto uvažujícího recipienta příliš neovlivní, a to nejen pro obecně menší zájem dítěte o to, kdo knihu napsal, než o to, o čem je, ale i proto, že až na malou výjimku jim zatím nedali šanci se s nimi potkat. Naopak zájem nebo alespoň zvědavost vyvolá u dospělé části možných recipientů skutečnost, že „hotoví“ spisovatelé s jasnou uměleckou orientací přistoupili na nakladatelský nápad vydat knihu imaginativní, navíc „kolektivní“ a nadto určenou hlavně dětem.

Bylo-li prvotním autorským cílem napsat dílo, které bude děti bavit a dospělé vrátí do poetické doby vlastní přirozené schopnosti vymýšlení a představivosti, stalo se představení maminky v několika životních etapách hned nato příležitostí pro vyjádření vztahových relací v užších i širších rodinných souvislostech a pro vyjevení emocí, jež reálně kouzelná postava knihy i opravdová „naše“ maminka probouzí u tatínků i u dětí.

Žánrově je kniha souborem tří povídek propojených postavou, jež v průběhu děje spěje od dětství k dospělosti, jsou to ale také tři tatínkovské pohádky vyprávěné (čtené) dětem před spaním. Ani věková kategorie příjemců není jednoznačná a dílo tak následuje stále zřetelnější tendenci slovesných a obrázky vybavených děl k věkové dvojdomosti a vyčnívání z tradičních žánrových šablon.

Titulní „tatínci“ nabízejí zařazení díla mezi pohádkové knihy Zdeňka Svěráka, Jiřího Stránského, Ludvíka Středy a Arnošta Goldflama, v nichž je reflektována nová role otců v reálném životě, kniha je také vykročením několika spisovatelů na společnou cestu, jež vyžaduje tvůrčí soustředění, vzájemné respektování, dodržení základní dohodnuté dějové linie a zejména myšlenkové jednoty, kterou reprezentuje v oblasti dětské literatury již několik zdařilých projektů s přívlastkem experimentální.

V prvním příběhu Martin Reiner překonal s maminkou – holčičkou etapu útlého dětství, her s panenkami a dobrodružství prožitých ve starém venkovském domě a dovedl ji do věku, kdy přestala být pro ni prioritou tajemství sdílená se strýčkem vzezření indiána či přestárlého „hipíka“ a kdy objevila tajemství vlastní tajemnosti vedoucí k poznání a získání někoho, kdo z ní titulní maminku za krátký čas udělal.

Druhý tatínek Michal Viewegh už měl maminku i se dvěma dětmi doma. Jeho příběh balancuje od pasáží rodinně harmonických, třeba o pejskovi, který měl za úkol napomoci domácí idyle, z níž stereotypem unavená maminka stále nějak unikala, k pasážím pro dospělé publikum, v nichž poznáváme pro autora typický nadhled komentující v tomto případě maminčiny pochybnosti a její hledání pravé maminkovské identity.

Byl-li konec první povídky šťastný, mamince a prvnímu tatínkovi se narodila dvojčata, druhé povídce vévodily peripetie: "Život je zkrátka někdy trochu smutný, a to nemůže, děti, změnit nikdo," tvrdí autor-vypravěč a má na mysli maminčino manželské a mateřské tápání.

Šrutovsky poněkud americky pohádkovou katarzí pak triptych končí: běh života se opakuje, maminčiny děti mají stejná přání jako všechny děti na světě, touží po vlídnosti i autoritě blízkého dospělého, po zázemí rodiny, již konkrétně jim dopřávají rodiče a vrchovatě i neúnavný strýček s dobrodružnými sklony. Nejdůležitější osobou pro děti a hrdinkou knihy je ovšem maminka, která ve třetí povídce sice značně absentovala, ale strýčkovým vyprávěním se stala postavou zprostředkující dynamiku děje i jeho kouzelnou tajemnost.

Sympatická, přívětivá a všudypřítomná ironie a sebeironie ve všech pohádkových příbězích odráží současný model rodiny bez výrazného otcovského autoritářství a  naopak s akcentovanou rolí, jež v tomto modelu připadá matce. Ta je v knize postavou kolísající mezi kanonizovanou postavou vždy a bezvýhradně pohotovou k oběti ale i postavou, jež má právo na vlastní vyjádření a realizaci sama sebe. Je ovšem za všech okolností bytostí respektovanou, milovanou dětmi i všemi tatínky, je hodna úcty a té se jí plně dostává.

Epická linie knihy, její hravé momenty, autorské vymýšlení, humor a napínavost osloví dětské recipienty. Ne vše v rodině je ale pohádkově čisté, rodiče občas řeší problémy, mají starosti vztahové i jiné a nežijí ve vzduchoprázdnu. Momenty reálného partnerského soužití a společenského života jsou jako součást všech tří příběhů cílené především k dospělým čtenářům. Jsou ovšem, stejně jako náznaky milostných vztahů, které se v textech nevyskytují ojediněle, vždy korektně seriózní: ty o lásce mají podobu jemného škádlení ("A tatínky maminky taky pořád baví"), jež dospělé pobaví a v dětech neprobudí rozpaky.

Ilustrace Galiny Miklínové vše v textu pozorně sledují ve stylizovaných střizích a s laskavou nadsázkou nejen zrcadlí, ale i pikantně přibarvují. Přiřadí-li například vnímatel některé její postavy k reálným osobnostem, přistoupí na hru a s ještě větším porozuměním přijme příběhy, z nichž jeden napsal básník, druhý módní prozaik a třetí autor žánrově a tematicky široce rozkročený a intencionálně dvojdomý, jako celek, v němž může hledat v textech stylistické, kompoziční a vypravěčské posuny od „pravého“ autora.

 

© Naděžda Sieglová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 142 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

52%čtenáři

zhlédnuto 3551x

Koupit knihu

Inzerce