McEwan, Ian: Nevinný

McEwan, Ian
Nevinný

ukázka beletrie zahraniční

Je nevinný, tím si byl jistý. Proč se mu tedy třesou ruce? Je to strach, že ho chytnou a potrestají? On ale přece chce, aby přišli, aby přišli co nejdříve.

 

Ian McEwan: Nevinný, s přihlédnutím k vydání v nakladatelství Vintage z r. 2005 přeložil Ladislav Šenkyřík, v tomto překladu 1. vydání, Euromedia-Odeon, Praha 2010, 272 stran

Je nevinný, tím si byl jistý. Proč se mu tedy třesou ruce? Je to strach, že ho chytnou a potrestají? On ale přece chce, aby přišli, aby přišli co nejdříve. Chce přestat myslet pořád dokola na to samé, chce si promluvit s úředně pověřeným člověkem, který jeho slova zapíše a napsaná na psacím stroji mu je předloží k podpisu. Chce, aby se události daly do pohybu a on mohl seznámit lidi pověřené oficiálním zjištěním pravdy s tím, jak z jednoho skutku vyplýval druhý a že on navzdory tomu, že se to tak jeví, není žádná zrůda, není žádný nepříčetný vyšinutec čtvrtící těla svých spoluobčanů, a že to nebylo šílenství, co ho přimělo vláčet svou oběť ve dvou kufrech po Berlíně. Každou chvíli předkládal fakta imaginárním svědkům a žalobcům. Pokud by to byli lidé oddaní pravdě, začali by nahlížet na události jeho očima, i kdyby je zákony a společenské konvence nutily, aby ho odsoudili. Znovu si přeříkával svoji verzi událostí, nic jiného ostatně v posledních dnech nedělal. Každou minutu, kdy byl při vědomí, trávil vysvětlováním, pilováním, objasňováním, a byl si sotva vědom, že ve skutečnosti se nic neděje nebo že to samé probíral před deseti minutami. Ano, pánové, přiznávám se k vině popsané obžalobou, zabil jsem a rozčtvrtil člověka, lhal jsem a zradil vlast. Ale všechno se to stalo z objektivních příčin, za okolností, jež mě ke zmíněným činům dohnaly, a vy určitě pochopíte, že se nijak neliším od vás samých, že nejsem ztělesněním zla a že jsem se po celou dobu snažil konat, jak nejlépe jsem uměl. Každou hodinou se jazyk jeho vzdoru stupňoval. Bez hlubšího rozmýšlení čerpal ze soudních dramat z polozapomenutých filmů. Občas dlouze mluvil k pěti, šesti přemýšlivým, zkušeným vyšetřovatelům v malé místnosti s holými stěnami na policejní stanici. Jindy promlouval ze svědecké lavice ke ztichlé soudní síni.

Před stanicí metra Kotbusser Tor nacpal noviny do odpadkového koše a zamířil na Adalbertstrasse. A co Maria? Ta byla součástí jeho obhajoby. Stával se z něho advokát, věrohodný a autoritativní účastník řízení, který se dovolával nadějí a lásky mladých milenců, kteří opustili násilnickou minulost svých národů a plánovali společný život. Právě do nich musíme vložit své naděje na budoucnost Evropy zbavené sporů a svárů. Teď promluvil Glass. A nyní se před soudem objevil MacNamee, aby svědčil v míře, jíž by neporušil zásady bezpečnosti, o významné práci, kterou Leonard vykonával ve jménu svobody, a jak se rozhodl samostatně ve svém volném čase vyvinout zařízení, jež by jim k danému cíli napomohlo.

Leonard zrychlil krok. Byly chvíle, nakonec už celé dlouhé minuty, kdy si jasnozřivě uvědomoval, že se mu z neustálého opakování spletitých kliček jeho představ dělá špatně. Nečekalo se na odhalení žádných nových pravd. Existovala pouze skutečnost, kterou mohli nedokonale a nedostatečně zjistit a prokázat vyšetřovatelé, kteří mají na práci spoustu jiných věcí a budou mít neskonalou radost, když budou moci spojit zločin s jeho pachatelem, celou záležitost uzavřít a pustit se do něčeho jiného. Jakmile se však jeho myšlenky pustily tímto směrem, což také nebylo nic nového, hned se objevily nějaké uklidňující vzpomínky. Byla přece nezpochybnitelná pravda, že Otto začal Marii škrtit. Musel jsem se mu postavit, třebaže bytostně nesnáším násilí. Věděl jsem, že ho musím zastavit.

To už přecházel přes dvůr domu číslo osmdesát čtyři. Jeho první návštěva po odchodu s kufry. Začal stoupat do schodů. Opět se mu ošklivě roztřásly ruce. Jen s velkým úsilím se přidržoval zábradlí. Ve čtvrtém poschodí se zastavil. Pravda byla taková, že se pořád ještě nechtěl s Marií vidět. Nevěděl, co jí má říct. Nemohl před ní předstírat, že kufry odklidil do bezpečí. Nemohl jí říct, kam je dal. To by znamenalo, že jí poví o tunelu. Koneckonců to ale už řekl Rusům. Teď už to určitě mohl říct komukoli. Napadlo ho, co ho napadlo už několikrát předtím: není ve stavu, v němž by mohl činit nějaká rozhodnutí, a tak by měl mlčet. Něco jí ale říct musí, a bude jí tudíž vyprávět, že nechal kufry na nádraží. Pokusil se pevněji přidržet zábradlí. Nebyl ale ani ve stavu, kdy by mohl něco předstírat. Pokračoval v chůzi vzhůru.

 

překlad © Ladislav Šenkyřík
ukázka z knihy Nevinný
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství

Diskuse

Vložil: Jan Vaněk jr., 04.08.2010 03:15
McEwan, Ian: Nevinný
Pro pořádek, v knize samé je uvedeno, že přihlížení jen doplňovalo originál z nakladatelství Jonathan Cape, 1990. A vybrané věty v něm znějí: He wanted to set out the events, and make known to those whose job it was to have truths officially established how one thing had led to another, and how,... despite appearances, he was no monster, he was not a deranged chopper-up of citizens, and that it was not insanity that had caused him to haul his victim around Berlin in two suitcases. ¶ He had brought into being a barrister, an authoritative presence, who would invoke the hopes and love of this young couple who had turned their backs on the violent pasts of their respective countries and were planning a life together. ¶ There were moments, minutes on end, of lucidity, when the repetitions and convolutions of his fantasies sickened him.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4155x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce